27 z celkových 32 tisícovkových vrcholů letošní beskydské výzvy máme za sebou 🙂 

Po včerejším výstupu zbývá do konce roku zdolat zbývajících pět. S výjimkou Kobylanky, na kterou se asi vydáme (pokud se vydáme) od nádrže Šance, jsou zbývající čtyři hory (Velký Polom, Ostrý, Smrčina a Šindelná) nejlépe dostupné z Těšínské strany Beskyd. Tak snad nám počasí i zdraví bude dále přát 🙂

Muž včerejší sváteční výstup na horu „nad Kršlí“ (1002 m.n.m.) označil za zatím nejkrásnější, který jsme letos zdolali. Jiříček mi povídal, že to bylo fakt super a že je moc dobře, že jsme je (jako já a náš tatínek) poslechli a vydali se na finální stoupání k vrcholu po jimi navrhované „pěšině“, že to bylo dobrodružství 🙂

A taky že bylo. Větší adrenalin jsme nezažili ani při výstupu na Smrk nebo Travný. A to už je co říct 🙂 

Ona totiž k vrcholu nevede žádná značená trasa (vyrazili jsme z Morávky – parkoviště u Bebků – po modré turistické trase, která se ale před vrcholem stáčí zpátky na Okrouhlice a Skalku) a ani na mapách nic není vidět. Když jsme posledních 500 – 800 metrů stoupali k vrcholu, neměla jsem daleko k pocitu, že stoupáme téměř po kolmici 🙂 


Finále tak bylo krátké (vzdušnou čarou), ale o to intenzivnější 🙂 Ani jedno z dětí (a to se Viki běžně ozývá při podstatně méně náročnějších výstupech) si ale ani jednou nepostěžovalo, nebo se desetkrát do minuty neptalo, kdy už budeme nahoře. Jen Jirka prohlásil, že je to teda dneska trochu „divočina“ :-)))

Pohled z vrcholu dolů byl úchvatný a za tu námahu to rozhodně stálo.


Zpáteční cestu už jsme absolvovali po námi dospělými původně navrhované pěšině, kterou jsme zvládli za podstatně kratší dobu než výstup opačným směrem 🙂 Ale takhle jsme si připadali jako skuteční hrdinové a to za nic nevyměníte 🙂

Krásnou neděli

A.