Nemůžu se s vámi nepodělit o své dnešní odmítnutí, to by vážně bylo až moc sobecké.
Myslela jsem si, že po dvou letech už tak nějak italštinu zvládám a že prostě většině rozumím. Zvládám konverzaci přes telefon v práci, pomalu ale jistě si zvykám na ty všechny dialekty, které s pravou italštinou od Danteho nemají nic společného, prostě jsem si myslela, že tuhle část mého procesu stávání se Italkou už mám za sebou. Ale nemám, jak se dnes ukázalo.

Nemám na mysli ani tak jazykovou bariéru, ale bariéru kulturní, zřejmě teda. Asi jsem totiž do této chvíle neuměla číst mezi řádky a nedokázala pochopit tu správnou verzi zprávy, která mi má být od dalších doručena. Dnes mi ale jeden Ital velmi důrazně osvětlil, jak mám ty zašifrované zprávy rozluštit. Teda doufám, že už jsem teď expert na dešifrování italských zpráv a jejich skutečného významu, protože další moment jako dnes už by mě donutil se nad sebou hluboce zamyslet… 😀 
Když se s námi jeden můj kolega v práci, věkem jako já, nedávno loučil, protože už končil svoji stáž, upřímně (alespoň to tak vypadalo) mi několikrát nabídl, ať mu napíšu a půjdeme na skleničku někdy. Asi to bylo kvůli tomu, že jsem si tak zoufale povzdychla nad tím, že celé léto tady budu sama, protože všichni už odjíždí a já jediná zůstávám.
No a tak jsem se dnes konečně odhodlala, že se vykopnu z pohodlí domova a vyrazím s ním na skleničku. Na moji hezkou a sympatickou zprávu, ve které jsem se jen ptala, jestli teda někam nezajdeme, mi už ale nebylo tak moc hezky sympaticky odpovězeno. No..vlastně jsem dostala docela studenou sprchu …což ale v těchto letních dnech není tak od věci 😀 Můj vtipný bývalý pracovní parťák mi zase s tou jeho upřímností odpověděl, že sami jít nemůžeme, protože by se to zřejmě jeho slečně nelíbilo…
 
Aha…
Proč mi to teda tolikrát tak galantně nabízel… vždyť po něm nic víc nechci, než si jít někam sednout a nebýt chvíli sama, nepovídat si sama se sebou nebo s televizí nebo s někým přes skype.
Docela vyděšeně jsem si honem četla znovu svoji odeslanou smsku, jestli jsem třeba nespletla nějaké slovo v italštině a nenapsala něco nevhodného.
No, nenapsala. Napsala jsem to hezky a slušně! Tak zřejmě v italštině asi znamená pozvání na víno od holky (a to jsem ho ani nezvala já, on vlastně celou dobu zval mě) něco jako přímá pozvánka k ní do postele.V tom případě pak chápu, že by se to té jeho slečně nelíbilo 😀
Tak jsem mu jen studeně odpověděla, že to poslední, co bych si přála, je pohádat se a čelit pravé temperamentní Italce. Na to ještě nejsem dost připravená. Asi nikdy nebudu, to je vyšší level tohle.  😀 😀 😀
Hmmmmm… žárlivé Italky. Tak já si na to víno dojdu sama teda.
„Voglio te! I want you!“
Já, ta zákeřná česká mrcha. 
Co ale pořád nechápu, jaké špatné signály vysílám, že to kluci italský chápou zcela jinak, než já zamýšlím. Já totiž s nimi naopak vůbec nic nezamýšlím. Jsem docela skromná a vystačím si teda jen s tím mým jediným Italem. Přemýšlím, zda-li třeba nechodím provokativně a přílíš sexy oblečená. A je mi zcela jasný, že se právě teď můj taťka nad touto úvahou zasměje, protože zrovna já chodím docela konzervativně zahalená a zřejmě i mým vlastním rodičům to přijde moc, když mi neustále v obchodech nabízejí takový sexy kousky. Jediný můj krátký kousek v šatníku jsou jedny  mini riflové šortky a ty vytáhnu vážně jen v těch nejhorších vedrech a to nikdy ne do nějaké společnosti. Takže ne, tím to nebude. Navíc push-up podprsenku si na sebe vezmu tak maximálně párkrát za rok, jinak nosím jen volné krajkové podprsenky, takže nic příliš vyčnívajícího na mém hrudníku se taky neobjevuje, co by pánské osazenstvo vyzývalo, tím to teda taky nebude. K tomu všemu jsem docela nepřátelská vůči zcela odhaleným holkám, které potkám ve městě. Jsem v tohle docela mrcha a mám docela předsudky. Nějak mi nejde dohromady, že by se chytré holky takhle na veřejnosti vystavovaly. Na druhou stranu obdivuji jejich odvahu, zcela upřímně! Já se tak vystavit neumím. Vždy budu ta, co si stokrát poposune sukni více dolů než směrem nahoru.
Co takhle řeč mého těla? To si myslím, že mám taky pod kontrolou. Neřekla bych proto, že moje neverbální komunikaci je nějak vulgárně vyzývavá či má nějaký sexy podtext. Dobře …možná když mi někdy trošku alkohol pomůže se dostat do jiné dimenze nálady, tak svoje posunky až tak pod kontrolou nemám, ale i tak pořád jedu na vlně vší počestnosti i s kapkou alkoholu a dělám, co se sluší a patří. Takže tady bych chybu taky nehledala.
Nebo třeba tenhle Ital navštívil pohraniční okolí České republiky, kde se to těmito holkami jen blýská.
Tak já nevím…k žádnému závěru jsem nedošla. Pánové, vy co mě znáte více, měli jste snad někdy ten stejný pocit jako měl dnes ten Ital? Možná mi to raději napište v soukromé zprávě, kdyby to bylo nějak veřejnosti nedostupné.
Nebo, že by si tu mojí zprávu přečetla přímo jeho slečna? To by možná vše vysvětlilo a já bych mohla zahnat všechny své pochyby o svém „lehkomyslném a vábícím“ chování.
Dneska večer si teda na tu jednu skleničku zajdu sama. V pohodě a bez stresu, že naštvu nějakou Italku…i když vlastně nikdy nevíte…co když se náhodou na mě číšník pěkně usměje a na baru bude sedět jeho slečna…možná bych si raději měla jít koupit do obchodu láhev vína a vypít si jí sama doma. Nikomu tím neuškodím a všichni budou nadále předstírat, jak jsou ve svých vztazích šťastní. A třeba jsou, co já můžu jako Česka o vztahu Ital-Italka vědět? Hlavně, že vím, že já šťastná jsem …a to i sama s tím vínem, co si koupím a pocitem, že mám taky toho svého Itala, jen je zrovna 220km daleko. Akorát mě teď nahlodává pocit, že já mu nijak nebráním chodit ven s jeho kámoškami. Měla bych snad začít pravou italskou domácnost?
Allora!.. 😀
A holky české…dávejte si bacha na dovče až vás nějaký ten Ital okouzlí nebo si alespoň předem sjednejte dobré úrazové pojištění…kdyby náhodou přišlo na srovnání účtů s jeho slečnou, o které jste celou tu dobu neměly ani tušení 😀