To nedáš…

… řekl náš tatínek Jiříčkovi bez většího přemýšlení, když mu Viki během mé nepřítomnosti vykecala, co mám s nimi na dnešní dopoledne za lubem… Chystala jsem s dětmi cyklovyjíďku do nedalekého Frýdlantu nad Ostravicí a muž nevěřil, že by byl náš Jirka schopen na kole ujet celou cestu tam i zpátky. … A Jirkovo cyklistické sebevědomí kleslo ještě víc pod bod mrazu… 🙁


Zatím toho na kole sám příliš mnoho neujel, na delší trasy jej muž totiž automaticky zapojuje na tažnou tyč. Jenže jak malého „váhavce“ přesvědčit, že na to má, když mu nedáte příležitost a podporujete jej svými slovy v jeho „neschopnosti či nemohoucnosti“?!

Myslím, že nebude příliš nadnesené, když napíšu, že pro nás ostatní se dnes ukázal jako skutečný BOREC! S patřičnou cílovou motivací, povzbuzováním a ignorováním kňourání během přípravy a prvních minut na cestě (a především za nepřítomnosti našeho opatrného tatínka) předčil veškerá naše očekávání.

Bez větších problémů (kopečky jsme s ním solidárně vyšlapali pěšky) ujel v pohodě celou cestu tam i zpátky – jako nadšená milovnice cykloturistiky jsem dojatá, jeho prvních samostatných 9 km na kole je na světě!


Za snahu a velké nasazení jsem obě děti (Viki patří velký dík za neustálou psychickou podporu mladšího brášky) odměnila návštěvou frýdlantské cukrárny, kde si vychutnaly zmrzlinový pohár a jedno cukrářské „oko“ (nemohla jsem se při tom na ně koukat, působilo to dost morbidně, nevím, kde se to v nich vzalo… :-).


Pro velký úspěch zítra jedeme zas… a pozor – Jirka se už moc těší! :-)))

Krásné dny

A.

Read More

IQ Landia…

… v Liberci bylo jedním z míst, která jsme navštívili při naší dovolené v Jizerských horách. Využili jsme deštivého dne a hory dočasně vyměnili za přístřeší několikapatrové budovy nabušené vědomostmi z celé řady převážně technických oborů, velmi příjemně mě ale překvapila i část expozice věnovaná lidskému zdraví a lékařství. 


Pro menší děti se sice doporučuje návštěva blízkého IQ Parku, ale my jsme si to s dětmi hodně užili ve větší IQ Landii. Pokud návštěvu v ní také zvažujete, rezervujte si na ni rozhodně dostatek času, bez velké nadsázky v ní totiž utopíte celý den (mezi námi – pokud bych tam byla sama, strávila bych tam ještě minimálně o hodinku dvě více času než s dětmi :-)) Opravdu je zde co obdivovat i objevovat. Návštěvu si zde užijí malí i velcí, vše je pojato velmi interaktivně, vědu si zde můžete doslova osahat a dýchá na vás doslova ze všech možných i nemožných koutů (k mému úžasu jsem zvídavé otázky o tom, zda bylo dřív vejce či slepice našla i na dveřích kabinky WC… co naplat, není čas ztrácet čas :-))).


Jako poměrně velký nedostatek však vnímám poddimenzovanou velikost parkoviště a místní kantýny – takže parkovat pak můžete zkusit v nedalekém Babylonu a místo hodiny strávené v řadě na jídlo, které se mezi tím vyprodá, zkuste vzít s sebou o něco větší svačinu, člověk nikdy neví… 🙂


Krásný večer

A.

Read More

IQ Landia…

… v Liberci bylo jedním z míst, která jsme navštívili při naší dovolené v Jizerských horách. Využili jsme deštivého dne a hory dočasně vyměnili za přístřeší několikapatrové budovy nabušené vědomostmi z celé řady převážně technických oborů, velmi příjemně mě ale překvapila i část expozice věnovaná lidskému zdraví a lékařství. 


Pro menší děti se sice doporučuje návštěva blízkého IQ Parku, ale my jsme si to s dětmi hodně užili ve větší IQ Landii. Pokud návštěvu v ní také zvažujete, rezervujte si na ni rozhodně dostatek času, bez velké nadsázky v ní totiž utopíte celý den (mezi námi – pokud bych tam byla sama, strávila bych tam ještě minimálně o hodinku dvě více času než s dětmi :-)) Opravdu je zde co obdivovat i objevovat. Návštěvu si zde užijí malí i velcí, vše je pojato velmi interaktivně, vědu si zde můžete doslova osahat a dýchá na vás doslova ze všech možných i nemožných koutů (k mému úžasu jsem zvídavé otázky o tom, zda bylo dřív vejce či slepice našla i na dveřích kabinky WC… co naplat, není čas ztrácet čas :-))).


Jako poměrně velký nedostatek však vnímám poddimenzovanou velikost parkoviště a místní kantýny – takže parkovat pak můžete zkusit v nedalekém Babylonu a místo hodiny strávené v řadě na jídlo, které se mezi tím vyprodá, zkuste vzít s sebou o něco větší svačinu, člověk nikdy neví… 🙂


Krásný večer

A.

Read More

Quiche…

… je tradiční francouzský slaný koláč, na jehož výrobu se obvykle používá slanina, sýr, vejce a smetana, základní recept však může mít celou řadu podob. 


Těsto, které tvoří základ koláče, bylo údajně nejdříve chlebové, až postupem času se začalo používat tenké křehké nebo listové. Já dosud používala jako základ kupované těsto listové, tentokrát jsem však udělala výjimku a vyrobila si vlastní (koláč putoval na druhý konec republiky na velké rodinné setkání v Jizerských horách, tak jsem jej nechtěla nijak ošidit, když už je jeho příprava tak jednoduchá :-)). 

Připravené vlastní těsto je potřeba předpéct – quiche se totiž peče nadvakrát, nejprve tzv. naslepo, a teprve potom s náplní. Po upečení se dá jíst teplý, vlažný i studený – osobně mám nejradši první variantu. Pekla jsem podle tohoto receptu.

Pečení jsem si nechala kvůli velkým vedrům až na poslední chvíli pozdě večer a tak se mi málem podařilo vyrazit na týdenní rodinnou dovolenou s jednou rukou plnou puchýřů. Jiříček se se mnou přišel rozloučit před spaním a já pak zamyšleně vzala kovový rendlík, kterým jsem si zatížila předpékaný korpus, holou rukou z trouby rozžhavené na 200 stupňů… 

Pomohla však rychlá pomoc – rada známé na FB – je neuvěřitelně účinná a přitom tak prostě jednoduchá – možná tuto fintu také neznáte – tak sdílím i s vámi, je to hotový zázrak – popáleniny snadno zažehnete ledováním v kombinaci s tea tree olejíčkem, kterým namažete postižená místa – utlumí nejen velkou bolest, které popáleniny vyvolávají, ale současně zamezí vzniku bolestivých puchýřů – u mne již druhý den nebylo po popálenině ani památky a nic mne nebolelo – bez tohoto opatření by to bylo mnohem horší a o plánovaných vyjížďkách na kole bych si pak mohla nechat jenom zdát…

Nakonec byly nejen cyklovyjížďky, ale spoustu dalšího a celý týden utekl jako voda – ostatně jako vše pěkné, co člověk prožívá 🙂

Jsem ale ráda zpátky doma, však to znáte .-)

Krásné dny

A.

Read More

Quiche…

… je tradiční francouzský slaný koláč, na jehož výrobu se obvykle používá slanina, sýr, vejce a smetana, základní recept však může mít celou řadu podob. 


Těsto, které tvoří základ koláče, bylo údajně nejdříve chlebové, až postupem času se začalo používat tenké křehké nebo listové. Já dosud používala jako základ kupované těsto listové, tentokrát jsem však udělala výjimku a vyrobila si vlastní (koláč putoval na druhý konec republiky na velké rodinné setkání v Jizerských horách, tak jsem jej nechtěla nijak ošidit, když už je jeho příprava tak jednoduchá :-)). 

Připravené vlastní těsto je potřeba předpéct – quiche se totiž peče nadvakrát, nejprve tzv. naslepo, a teprve potom s náplní. Po upečení se dá jíst teplý, vlažný i studený – osobně mám nejradši první variantu. Pekla jsem podle tohoto receptu.

Pečení jsem si nechala kvůli velkým vedrům až na poslední chvíli pozdě večer a tak se mi málem podařilo vyrazit na týdenní rodinnou dovolenou s jednou rukou plnou puchýřů. Jiříček se se mnou přišel rozloučit před spaním a já pak zamyšleně vzala kovový rendlík, kterým jsem si zatížila předpékaný korpus, holou rukou z trouby rozžhavené na 200 stupňů… 

Pomohla však rychlá pomoc – rada známé na FB – je neuvěřitelně účinná a přitom tak prostě jednoduchá – možná tuto fintu také neznáte – tak sdílím i s vámi, je to hotový zázrak – popáleniny snadno zažehnete ledováním v kombinaci s tea tree olejíčkem, kterým namažete postižená místa – utlumí nejen velkou bolest, které popáleniny vyvolávají, ale současně zamezí vzniku bolestivých puchýřů – u mne již druhý den nebylo po popálenině ani památky a nic mne nebolelo – bez tohoto opatření by to bylo mnohem horší a o plánovaných vyjížďkách na kole bych si pak mohla nechat jenom zdát…

Nakonec byly nejen cyklovyjížďky, ale spoustu dalšího a celý týden utekl jako voda – ostatně jako vše pěkné, co člověk prožívá 🙂

Jsem ale ráda zpátky doma, však to znáte .-)

Krásné dny

A.

Read More

Dvacet let…

…, co jsme spolu, z toho právě dnes jedenáct jako manželé 🙂

Výročí oslavíme s širokou rodinou na velké rodinné sešlosti – letos se v naší rodině sešlo hodně kulatin a další budou pokračovat v příštím roce a to je důvod k velkému rodinnému sjezdu, co říkáte? :-))

Připojuji jeden hezký citát mého oblíbeného moderátora – vtipného sympaťáka s krásnou češtinou a obrovským rozhledem – Marka Ebena, který na otázku, jak si udržet hezké manželství odpověděl: 

Myslím, že to chce především velkou dávku tolerance. Skoro bych řekl, že láska je dar, který dostanete a tolerance způsob, jak si ji zachovat. Je to iluzorní představa, že se vám podaří toho druhého změnit. Nezměníte ho, stejně jako nezměníte sebe. Každý z nás je v podstatě nesnesitelný, ale s tím je třeba žít. Takže jediná šance je zvyknout si na to a být rád, že se našel takový blázen, který si zvykl na nás.“

Já jsem ráda, že se našel jeden i pro mne a mou nesnesitelnost .-)

Krásné dny

A.

Read More

Na moře…

… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku. 

Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂

A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)). 

Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)


Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)

Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)

Mějte krásné dny

A.

Read More

Bez malířského válečku…

… to nevydržím ani 12 měsíců 🙂 Už se asi nepředělám, možná až ubude sil, budu rozumnější .-)

Než jsme odjeli na dovču, zvládla jsem s pomocí muže (ty stropy nad schodištěm vážně nedám ani s teleskopickou násadou) vymalovat schodiště. 


Barevná změna byla v plánu už pár měsíců – jednak si už zdi vytrpěly své s našimi dětmi a jednak jsem se pobláznila do šedé. Sytý odstín teplé žluté tak musel ustoupit seriózní šedi. 

Od změny si slibuji větší pole působnosti v mém rozšiřování „obrazárny„. Za tím účelem bylo součástí malování i poměrně velké přeuspořádání stávajících obrazů. Modře paspartované obrázky by potřebovaly šoupnout doprava. Když však manžel převrtával čtvrtý nebo pátý kousek, řekl dost a nechal  je na původním místě… Snad jej ale ještě uprosím, pokud po převrtání sama zasádruji staré díry a přetřu je barvou :-))) 

Do uvolněné spodní části schodiště bych ráda zapojila po obou stranách i zarámované obrázky našich dětí a možná pozvala k nám domů i obraz nějakého talentovaného mladého umělce .-) Jen budu muset trochu promyslet, jak nové přírůstky s ostatními „provázat“, aby dobře zapadly. Zda půjde o barevné ladění, nebo jen barvu rámů, téma… to se ještě uvidí .-) Měly by ale určitě zdi „rozsvítit“.

Moc se mi líbí spojení šedé zdi z dřevěným schodištěm a zábradlím či „záchytnou“ sítí z provazů. Šedá dřevo krásně umocní.

V plánu je i výmalba chodbičky nad schodištěm vedoucí do pokojů v 1. patře… Ale ještě přemýšlím, jak ji pojmout – stávající bílé zdi určitě zůstanou i nadále, váhám ale nad budoucí podobou stávající cihlově červené zdi naproti schodiště…

A co vy? Najdete mezi vámi alespoň jeden další šílenec, který se rád vyžívá v malování pokojů stejně jako já? 🙂

Mějte krásné dny.

A.

Read More

Okurky…

Letos jsme ale trochu zaspali – naši, když nechali okurky přerůst a posléze i já, než jsem se dostala k jejich zpracování.

Read More

Montbrécie…

… v naší zahradě právě začínají nakvétat .-)

Kráska jménem montbrécie (zde Crocosmia ‚Lucifer‘) může vzhledem trochu připomínat květy frézií. Má dlouhé, zelené, mečovité listy velmi podobné mečíkům. Řadí se do skupiny okrasných hlíznatých rostlin kvetoucích v plném létě.


Ve své domovině (jižní Afrika) a teplých oblastech přezimuje venku, v našich podmínkách se doporučuje spíše vyjmutí hlíz na podzim z půdy ven a jejich uskladnění na suchém, chladném, ale bezmrazém místě a jejich následná výsadba na jaře.
Osobně jsem to riskla a daří se mi do našeho vřesoviště vysazené montbrécie přezimovat již několikátou zimu venku. Udávaná mrazuvzdornost je do – 23 °C.
Montbrécie miluje sluníčko a mírně vlhké, ale dobře propustné půdy s dostatkem živin.
Krásný páteční den
A.

Read More

Zpět…

… po týdenní dovolené na jižní Moravě jsme už pár dnů, ale náběh do „normálního“ provozu je hodně těžký. 

Do další společné dovolené mám obě děti doma, práci na projektech, ať už šicích, či zahradních tak odsouvám na pozdně odpolední až noční hodiny a v těch vedrech tento týden se mi pak po celém vyžhaveném dni do práce moc nechce, byť ji mám moc ráda. Ale to horko s dětmi prostě zvládám docela špatně a těším se opět na mírnější teploty, které snad dorazí příští týden…

Jižní Moravu jsme si však náležitě užili. Jednak díky příjemnému počasí, jednak díky kráse míst, která jsme navštívili a poznali a svou roli jistě sehrálo i to, že jsme obývali kouzelnou hájenku prakticky na samotě spolu s dalšími dvěma rodinami s malými dětmi (a to byla pro naší rodinu premiéra).

Moc vás tedy všechny po čase opět zdravím a přináším příspěvek z míst, která potěší nejednoho milovníka flóry (ano, žila jsem svou „prací“ i na dovolené, ale moc jsem se u toho nenadřela, to mi věřte :-))

Lednicko-valtický areál musí navštívit snad každý, kdo se na jihu Moravy alespoň na chvíli zastaví. Kromě zámků a dalších památek můžete navštívit i přilehlé zahrady.

Valtická bylinková zahrada
Zatímco ostatní z naší cykloskupinky (brali jsme s sebou i kola) upřednostnili své hladové žaludky, já se svou švagrovou a neteří byla „nakrmit“ své oči 🙂

Pokud jste bylinkovou zahradu v areálu Valtického zámku ještě nenavštívili, vřele doporučuji. Kromě poučení a ověření stávajících znalostí zde můžete najít i mnoho inspirace pro vaše trvalkové záhony… a pokud vás netrpělivě nečeká zbytek smečky v některé z místních hospůdek, pak si zde můžete užít i příjemný relax na jedné z mnoha laviček umístěných v zahradě 🙂


  

 


Lednická zahrada

Další ohlédnutí za našimi nedávnými jihomoravskými cíli patří lednickému zámku, resp. parku, který přiléhá k zámku.
Naleznete zde výsadby jak v čistě formálním stylu, stejně jako „divočeji“ pojaté trvalkové záhony, které jsou mému srdci bližší.
Trochu rozpačitá jsem z pojetí letničkových záhonů – na mne je to trochu velká divočina – barvy mám ráda, ale tady na mne hojné střídání pestrolistých i různými barvami kvetoucích letniček působilo až kýčovitě. Méně někdy znamená více, ale jistě se najdou mnozí příznivci, které podobné výsadby potěší. A jiné naopak od zámku vzdálenější části parku, kde se barvami naopak šetřilo.
Zkrátka každý si tu najde to, co jej potěší nejvíce 🙂

 

  
 

 
A musím ještě poděkovat za komentáře k předchozímu příspěvku. Povzbudily mne natolik, že jsme s dětmi absolvovali na zámku v Lednici naši první komentovanou prohlídku… a zvládli jsme to celkem obstojně – Jiříček vzorňák (jen se nás každých pět minut ptal, jestli je šikovný :-)), Viki s odřenýma ušima – nenapadlo mě vysvětlit jí dopředu, že na nic nemá sedat, takže při první možné příležitosti se uvelebila na zámecké křesílko jako by se nechumelilo…. no příště budu chytřejší .-)

A máme tu polovinu prázdnin, takže co vaše trávení nejteplejších dnů v roce? .-)

Krásné dny

A.

Read More

Hradním…

… touláním jsme s dětmi letos během červencových svátků odstartovali letošní prázdninové cestování. „Dobývání“ našich hradů a jejich zřícenin se mi vždycky líbilo o trochu víc než návštěva zámků (přestože jsem je kdysi také navštěvovala ráda). 

Možná je to dáno surovější podobou, divokostí, tajemstvím i představami, jak těžké muselo být v dobách, kdy byly postaveny, živobytí. Také mě s nimi spojuje řada krásných vzpomínek na mládí a mé působení s hnutím Brontosaurus na některých z nich 🙂 Miluji nádherné výhledy do krajiny, které návštěva hradů s sebou přináší. A dnes je má obliba hradů dána i čistě praktickými důvody mámy dvou malých neposedných dětí – nemusím se u nich tolik bát, že ohrozí či zničí nějaký exponát nebo budou při výkladu příliš hlučné… volný pohyb v prostoru jim prospívá a hradům to nevadí 🙂 

Než vyplujeme dál, tak několik zaznamenaných hradních vzpomínek – hrady mému srdci i bydlišti nejbližší – Hukvaldy v našem kraji a Helfštýn ve vedlejším Olomouckém kraji.

Hukvaldy – děti byly nadšené ze spousty zákoutí a výhledů, já navíc z bujné flóry a velmi mě potěšila i kvetoucí „střecha“, která je pro mne v těchto místech novinkou 🙂


Helfštýn – měli jsme štěstí, natrefili jsme na 2. den pouti a spolu s ním i na pěkný program pro návštěvníky doprovázený hezkou hudbou, návštěva hradu tak měla krásnou atmosféru (i když lidí bylo opravdu hodně). 


Jak to máte s hrady a zámky vy? Navštěvujete je rádi nebo raději vyhledáváte jiné turistické cíle? A jeden speciální dotaz pro maminky s menšími dětmi – jak zvládáte návštěvu zámků? Nenudí je prohlídky? A jak děti „vstřebávají“ průvodci? Potřebovala bych trochu povzbuzení, že už to s těmi našimi zvládneme 🙂

Krásné dny

A.

Read More

Hradním…

… touláním jsme s dětmi letos během červencových svátků odstartovali letošní prázdninové cestování. „Dobývání“ našich hradů a jejich zřícenin se mi vždycky líbilo o trochu víc než návštěva zámků (přestože jsem je kdysi také navštěvovala ráda). 

Možná je to dáno surovější podobou, divokostí, tajemstvím i představami, jak těžké muselo být v dobách, kdy byly postaveny, živobytí. Také mě s nimi spojuje řada krásných vzpomínek na mládí a mé působení s hnutím Brontosaurus na některých z nich 🙂 Miluji nádherné výhledy do krajiny, které návštěva hradů s sebou přináší. A dnes je má obliba hradů dána i čistě praktickými důvody mámy dvou malých neposedných dětí – nemusím se u nich tolik bát, že ohrozí či zničí nějaký exponát nebo budou při výkladu příliš hlučné… volný pohyb v prostoru jim prospívá a hradům to nevadí 🙂 

Než vyplujeme dál, tak několik zaznamenaných hradních vzpomínek – hrady mému srdci i bydlišti nejbližší – Hukvaldy v našem kraji a Helfštýn ve vedlejším Olomouckém kraji.

Hukvaldy – děti byly nadšené ze spousty zákoutí a výhledů, já navíc z bujné flóry a velmi mě potěšila i kvetoucí „střecha“, která je pro mne v těchto místech novinkou 🙂


Helfštýn – měli jsme štěstí, natrefili jsme na 2. den pouti a spolu s ním i na pěkný program pro návštěvníky doprovázený hezkou hudbou, návštěva hradu tak měla krásnou atmosféru (i když lidí bylo opravdu hodně). 


Jak to máte s hrady a zámky vy? Navštěvujete je rádi nebo raději vyhledáváte jiné turistické cíle? A jeden speciální dotaz pro maminky s menšími dětmi – jak zvládáte návštěvu zámků? Nenudí je prohlídky? A jak děti „vstřebávají“ průvodci? Potřebovala bych trochu povzbuzení, že už to s těmi našimi zvládneme 🙂

Krásné dny

A.

Read More

Hradním…

… touláním jsme s dětmi letos během červencových svátků odstartovali letošní prázdninové cestování. „Dobývání“ našich hradů a jejich zřícenin se mi vždycky líbilo o trochu víc než návštěva zámků (přestože jsem je kdysi také navštěvovala ráda). 

Možná je to dáno surovější podobou, divokostí, tajemstvím i představami, jak těžké muselo být v dobách, kdy byly postaveny, živobytí. Také mě s nimi spojuje řada krásných vzpomínek na mládí a mé působení s hnutím Brontosaurus na některých z nich 🙂 Miluji nádherné výhledy do krajiny, které návštěva hradů s sebou přináší. A dnes má obliba hradů dáno i čistě praktickými důvody mámy dvou malých neposedných dětí – nemusím se u nich tolik bát, že děti ohrozí či zničí nějaký exponát nebo budou při výkladu příliš hlučné… volný pohyb v prostoru jim prospívá a hradům to nevadí 🙂 

Než vyplujeme dál, tak několik zaznamenaných hradních vzpomínek – hrady mému srdci i bydlišti nejbližší – Hukvaldy v našem kraji a Helfštýn ve vedlejším Olomouckém kraji.

Hukvaldy – děti byly nadšené ze spousty zákoutí a výhledů, já navíc z bujné flóry a velmi mě potěšila i kvetoucí „střecha“, která je pro mne v těchto místech novinkou 🙂


Helfštýn – měli jsme štěstí, natrefili jsme na 2. den pouti a spolu s ním i na pěkný program pro návštěvníky doprovázený hezkou hudbou, návštěva hradu tak měla krásnou atmosféru (i když lidí bylo opravdu hodně). 


Jak to máte s hrady a zámky vy? Navštěvujete je rádi nebo raději vyhledáváte jiné turistické cíle? A jeden speciální dotaz pro maminky s menšími dětmi – jak zvládáte návštěvu zámků? Nenudí je prohlídky, jak je „vstřebávají“ průvodci? Potřebovala bych trochu povzbuzení, že už to s těmi našimi zvládneme 🙂

Krásné dny

A.

Read More

Vítr vane pouští…

… po písku žene klobouk… Znáte slova krásné písně Jaroslava Ježka, kterou otextovali Voskovec s Werichem a později v novém aranžmá nazpívala skupina Lucie?

Tak zrovna tu jsem si dneska prozpěvovala, když jsem se snažila fotoaparátem zachytit čerstvě ušitý oboustranný letní klobouček pro Lucku z Opavy 🙂 Klobouček se pořád zvedal a přede mnou neustále utíkal. Tak doufám, že svou majitelku bude poslouchat o trochu víc 🙂

Drobný modrobílý zik-zak si dobře rozumí s bílými puntíky na béžovém podkladu a tvoří dokonalý pár. Navíc sluším malým, mladým i těm trochu zkušenějším… a věřím, že i Lucka nebude výjimkou 🙂



Krásný den

A.

Read More

Laděná do červena…

… přesně, jak si přála 🙂 Deka/přehoz pro mou mladší sestru na přání pod vánoční stromeček 🙂 Velikost 141 x 125 cm. 


A protože mám mladší sestry (a k tomu moc hodné) dvě, začínám se pomalu rozhlížet po dalším tvořícím materiálu, ze kterého nakrájím další hromádku čtverců na příští deku :-))
Krásné letní dny
A.

Read More

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi