Ruce v hlíně…

… ale jinak než v zahradě, jsem si užila po téměř pětadvaceti letech absence opět včera večer. V kruhu dalších tvořivých žen na keramickém kurzu, který jsem objevila teprve minulý týden v pátek (třináctého) a splnila tak svůj hlavní úkol dne :-))

A co vám budu povídat/psát, byla jsem (skoro) v sedmém nebi – příjemné a tvůrčí prostředí, příjemná hudba, milé spoluúčastnice i lektorka, co se s ničím (kromě hlíny) moc nemazlí, ale v dobrém slova smyslu .-)


Kurz má 10 lekcí, na každou si pro nás naše lektorka připravila jiné tvoření. Pro začátek malý tužkovník či obal na květináč tvořený technikou „valounků“ (tedy nevím, že by se tak technika, kterou jsme pracovaly, oficiálně jmenovala, je to mé soukromé označení, tak mě když tak opravte .-))

Tužkovníky doma máme, zpravidla na ně využívám staré hrnky z kuchyně, můj objekt tedy bude sloužit jako obal na květináč. Hodně malinký… tak jsem přemýšlela, co by se pak do něj hodilo a mám to – vysadím si do něj nějaký pěkný sukulent .-)
Kromě tužkovníku/obalu na květináč jsme si vyrobily z keramické hlíny ještě tiskátko (oboustranné) s motivem listu, které po vypálení v peci užijeme na pozdější podzimní tvoření. Těším se moc 🙂 Příště bude zvonkohra – viděla jsem ukázku a nemohu se dočkat příštího týdne 🙂 A těším se také, že už bude vypálen i květináček a tiskátko…
Mějte krásný úterek.

A.

Read More

Rakytník v alkoholu…

… je prý velkou pochoutkou, kterou prý dávkovkovanou po lžičkách, ocení i zarputilí odpůrci tvrdého alkoholu během nachlazení jako medicínu.

Ulevila jsem našim dvěma rakytníkovým keřům o další bobulky a zkusila je pro tentokrát naložit do vodky (doporučovaný poměr se liší recept od receptu, já zůstala u poměru 1 : 1). Protože jsem si však nechala nakoupit pouze jednu půllitrovou láhev vodky a rakytníku nasbírala víc, naložena je zatím jen jedna neúplná sklenice. Další várka tedy, až doplním zásoby vodky 🙂 Ráda bych rakytník v lihu darovala svému taťkovi a babičce pod stromeček jako jedlý dárek a jednu sklenici asi letos odložím bokem i pro naše potřeby… .-))

Naložené bobule se nechají ve vodce louhovat 10 dní. Pak se připraví cukerný nálev, kterým se zcezený alkohol s propasírovanou šťávou z rakytníku smíchá, přelije do láhví a uskladní v chladu. Ke konzumaci je pak údajně nejlepší nejdříve po 3 měsících, ale chutná prý ihned .-) 

Protože jíme i očima, ráda bych ale část bobulí ponechala v láhvích vcelku, podobně jako se tomu dělá třeba s višněmi. Myslím, že to ničemu neuškodí a láhve pak budou vypadat nádherně a o to víc jedleji.


Krásný den

A.

Read More

Rakytník v alkoholu…

… je prý velkou pochoutkou, kterou prý dávkovkovanou po lžičkách, ocení i zarputilí odpůrci tvrdého alkoholu během nachlazení jako medicínu.

Ulevila jsem našim dvěma rakytníkovým keřům o další bobulky a zkusila je pro tentokrát naložit do vodky (doporučovaný poměr se liší recept od receptu, já zůstala u poměru 1 : 1). Protože jsem si však nechala nakoupit pouze jednu půllitrovou láhev vodky a rakytníku nasbírala víc, naložena je zatím jen jedna neúplná sklenice. Další várka tedy, až doplním zásoby vodky 🙂 Ráda bych rakytník v lihu darovala svému taťkovi a babičce pod stromeček jako jedlý dárek a jednu sklenici asi letos odložím bokem i pro naše potřeby… .-))

Naložené bobule se nechají ve vodce louhovat 10 dní. Pak se připraví cukerný nálev, kterým se zcezený alkohol s propasírovanou šťávou z rakytníku smíchá, přelije do láhví a uskladní v chladu. Ke konzumaci je pak údajně nejlepší nejdříve po 3 měsících, ale chutná prý ihned .-) 

Protože jíme i očima, ráda bych ale část bobulí ponechala v láhvích vcelku, podobně jako se tomu dělá třeba s višněmi. Myslím, že to ničemu neuškodí a láhve pak budou vypadat nádherně a o to víc jedleji.


Krásný den

A.

Read More

Říjnová Ostravice…

… je prý hodně osvěžující, říkaly naše děti. Přemluvily nás včera při zpáteční cestě z prosluněné cyklotoulky na naše malé letiště v Malenovicích. Rádi tam jezdíme pozorovat letadélka a další všemožné „nadnášející“ prostředky 🙂


Tentokrát jich sice mnoho nebylo, ale jeden úlovek přeci jen mám… i když z dálky vypadal jako malá beruška, která roztáhla křídla .-)


Krásné dny

A.

Read More

Říjnová Ostravice…

… je prý hodně osvěžující, říkaly naše děti. Přemluvily nás včera při zpáteční cestě z prosluněné cyklotoulky na naše malé letiště v Malenovicích. Rádi tam jezdíme pozorovat letadélka a další všemožné „nadnášející“ prostředky 🙂


Tentokrát jich sice mnoho nebylo, ale jeden úlovek přeci jen mám… i když z dálky vypadal jako malá beruška, která roztáhla křídla .-)


Krásné dny

A.

Read More

Ve dvou …

… se to táhne líp. Dnes jsem s malým nadějným pomocníkem vysadila kupu cibulek tulipánků a završila tak letošní výsadbu okrasných cibulovin – krokusy, narcisy a okrasné česneky jsou již v zemi.



Myslela jsem, že budu muset hodně vysvětlovat. Ale náš čtyřletý Jirka měl, pokud jde o výsadbu tulipánů, naprosto jasno –  čím jamku v půdě vyrobit, jak cibulku do jamky vložit i o tom, proč ne naopak… a nezůstal jen u toho, přicházel i s návrhy, kde všude by bylo ještě dobré tulipány vysadit, aby bylo příští roky na co koukat 🙂


Tak jsem zvědavá na výsledky toho našeho letošního podzimního úsilí příští rok na jaře .-)

Krásnou prosluněnou neděli

A.

Read More

Ve dvou …

… se to táhne líp. Dnes jsem s malým nadějným pomocníkem vysadila kupu cibulek tulipánků a završila tak letošní výsadbu okrasných cibulovin – krokusy, narcisy a okrasné česneky jsou již v zemi.



Myslela jsem, že budu muset hodně vysvětlovat. Ale náš čtyřletý Jirka měl, pokud jde o výsadbu tulipánů, naprosto jasno –  čím jamku v půdě vyrobit, jak cibulku do jamky vložit i o tom, proč ne naopak… a nezůstal jen u toho, přicházel i s návrhy, kde všude by bylo ještě dobré tulipány vysadit, aby bylo příští roky na co koukat 🙂


Tak jsem zvědavá na výsledky toho našeho letošního podzimního úsilí příští rok na jaře .-)

Krásnou prosluněnou neděli

A.

Read More

Hradec nad Moravicí…

… byl naším dnešním cílem výletu, ke kterému jsme přemluvila rodinu (no rodinu… děti byly nadšené hned, muži se moc nechtělo, ale byl v menšině .-)). Naposledy jsem tady byla před mnoha lety, ještě v dobách „před dětmi“ a to místo se mi zalíbilo na první pohled.

Utuženi pozitivními dojmy z letošního léta, že už to vážně zvládneme, absolvovali jsme s dětmi komentovanou prohlídku Bílého zámku. Líbí se mi, že se dá v programu najít i upravená verze vhodná i pro rodiny s menšími dětmi – je o něco kratší a pro děti záživnější. 


Musím přiznat, že mne tato forma docela oslovila i osobně. Spoustu historických dat a jmen si běžný člověk stejně během té chvilky nezapamatuje a dnes již není velký problém informace dohledat pohodlně z domova na internetu nebo při návštěvě knihovny či knihkupectví. 

Co člověku ale téměř stoprocentně utkví v hlavě, jsou zajímavosti ze života lidí, kteří zámek obývali, o tom, jací byli, kteří byli poddanými oblíbeni a naopak kdo k oblíbencům nepatřil, kdo s kým a proti komu… ap. (to mám ověřeno ještě z dob středoškolských studií – kdy si celá třída díky našemu češtináři bezpečně pamatovala kdejakou „zákulisní“ informaci o tom kterém spisovateli, což se o naší znalosti významných děl, kterými obohatili tento svět, zdaleka nedalo tvrdit… škoda, že jich nepouštěl víc… těch zákulisních informací, samozřejmě :-))).

A o trochu toho zákulisí jsme ani dnes nebyli při prohlídce ochuzeni… a také o odpovědi na dotazy malých návštěvníků, kterých bylo v celé skupině asi 95 % (dostali jsme se při prohlídce do skupiny plné skautských dětí). Líbila se mi ta bezprostřednost z jejich strany a zatím také absence obav z toho, že by položená otázka mohla být považována jako hloupá, nemístná ap. Všechny byly zodpovězeny a celý výklad to hezky oživilo.

Trochu mě mrzí, že se mi nepodařilo rodinu přemluvit na delší procházku k zámkům přiléhajícím parkem (do areálu patří i tzv. Červený zámek, který byl postaven mnohem později a sloužil výhradně jako užitkový komplex – v současné době je v rekonstrukci), na kterou jsem se také moc těšila. Děti už ale byly unavené, tak možná někdy příště…

Krásný sobotní večer 

A.

Read More

Hradec nad Moravicí…

… byl naším dnešním cílem výletu, ke kterému jsme přemluvila rodinu (no rodinu… děti byly nadšené hned, muži se moc nechtělo, ale byl v menšině .-)). Naposledy jsem tady byla před mnoha lety, ještě v dobách „před dětmi“ a to místo se mi zalíbilo na první pohled.

Utuženi pozitivními dojmy z letošního léta, že už to vážně zvládneme, absolvovali jsme s dětmi komentovanou prohlídku Bílého zámku. Líbí se mi, že se dá v programu najít i upravená verze vhodná i pro rodiny s menšími dětmi – je o něco kratší a pro děti záživnější. 


Musím přiznat, že mne tato forma docela oslovila i osobně. Spoustu historických dat a jmen si běžný člověk stejně během té chvilky nezapamatuje a dnes již není velký problém informace dohledat pohodlně z domova na internetu nebo při návštěvě knihovny či knihkupectví. 

Co člověku ale téměř stoprocentně utkví v hlavě, jsou zajímavosti ze života lidí, kteří zámek obývali, o tom, jací byli, kteří byli poddanými oblíbeni a naopak kdo k oblíbencům nepatřil, kdo s kým a proti komu… ap. (to mám ověřeno ještě z dob středoškolských studií – kdy si celá třída díky našemu češtináři bezpečně pamatovala kdejakou „zákulisní“ informaci o tom kterém spisovateli, což se o naší znalosti významných děl, kterými obohatili tento svět, zdaleka nedalo tvrdit… škoda, že jich nepouštěl víc… těch zákulisních informací, samozřejmě :-))).

A o trochu toho zákulisí jsme ani dnes nebyli při prohlídce ochuzeni… a také o odpovědi na dotazy malých návštěvníků, kterých bylo v celé skupině asi 95 % (dostali jsme se při prohlídce do skupiny plné skautských dětí). Líbila se mi ta bezprostřednost z jejich strany a zatím také absence obav z toho, že by položená otázka mohla být považována jako hloupá, nemístná ap. Všechny byly zodpovězeny a celý výklad to hezky oživilo.

Trochu mě mrzí, že se mi nepodařilo rodinu přemluvit na delší procházku k zámkům přiléhajícím parkem (do areálu patří i tzv. Červený zámek, který byl postaven mnohem později a sloužil výhradně jako užitkový komplex – v současné době je v rekonstrukci), na kterou jsem se také moc těšila. Děti už ale byly unavené, tak možná někdy příště…

Krásný sobotní večer 

A.

Read More

Pátek třináctého…

… je v mnoha zemích považován za nešťastný den. 

Přemýšlela jsem, odkud se vlastně vzala pověra, která se váže k tomuto dni. Údajně je spojena s křesťanským Velkým pátkem, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.
Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená „smrt“.
Podobný význam přikládají třinácce i kartáři – v tarotovém systému je třináctka smrt, ale zároveň symbolizuje i znovuzrození.
Zcela reálný základ má pak tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů (templáři byli jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku, moc řádu lety sílila, nepodléhal světské moci, ale přímo papeži a to se nelíbilo králům), po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den.
Chorobný strach z pátku 13. má i svou diagnózu. Jmenuje se triskaidekafobie. V mnohých zemích proto nenechávají pro jistotu nic náhodě a třináctku rovnou škrtají. Hotely nemají 13. patro, stejně jako některé letecké společnosti vynechávají řadu sedadel č. 13.
Pokud jde o četnost „nešťastných“ pátků s číslem 13, pak každý rok jich má minimálně jeden, nejčastěji ale bývají dva, výjimečně i tři. V nepřestupných letech, kdy je pátek třináctého v únoru, jej následuje pátek třináctého i v březnu. Pátek třináctého můžeme čekat v kalendáři tehdy, začíná-li měsíc nedělí.
Já si pátek třináctého zvolila k návštěvě u kinezioložky, abych se pomocí metody One brain jednou pro vždy zbavila vnitřní bolesti, trápení, které si táhnu s sebou už od dětství a uzavřela v sobě něco, co mne brzdí v dalším rozvoji. Tak moc jako dnes už jsem neplakala, ani nepamatuji. Ruku v ruce s tím však šel pocit, jako by ze mě odpadl obrovský balvan, který mne už dlouho brzdil a nechtěl pustit dál. Pomohla mi pojmenovat a pochopit příčiny a s její pomocí jsem si našla i cestu, jak dál. Já ji vlastně podvědomě znala už dřív, jen jsem jsem svému úsudku málo věřila natolik, abych si dodala kuráže 🙂 Moc se mi ulevilo a myslím, že návštěva splnila očekávání, která jsem od ní měla. Věřím, že to bude mít pozitivní vliv na všechno, co dělám, ale i na lidi v mém okolí. Odnesla jsem si s sebou kromě doporučení na tři jednoduché cviky na každý den následujícího měsíce i jeden domácí úkol pro dnešek. A ten budu plnit moc moc ráda… 🙂
Abych to dobré rozpoložení ještě utvrdila, dotáhla jsem v okolí domu podzimní výzdobu. Od našich jsem si minulou neděli přivezla spoustu malých okrasných dýní, ty jsem společně s vřesy, maceškami, okrasnými kapustami a drátovci naaranžovala do truhlíků a proutěného koše. Doplnila keramikou, Viktorčiným větrníkem, vínově červenými větvičkami svídy bílé (listí již opadlo), větvičkami skalníků s červenými plody a větvičkou hlohu tečkovaného s voňavými žluťounkými plůdky .-)
Přeji šťastný pátek třináctého i každému z vás.
A.

Read More

Pátek třináctého…

… je v mnoha zemích považován za nešťastný den. 

Přemýšlela jsem, odkud se vlastně vzala pověra, která se váže k tomuto dni. Údajně je spojena s křesťanským Velkým pátkem, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.
Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená „smrt“.
Podobný význam přikládají třinácce i kartáři – v tarotovém systému je třináctka smrt, ale zároveň symbolizuje i znovuzrození.
Zcela reálný základ má pak tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů (templáři byli jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku, moc řádu lety sílila, nepodléhal světské moci, ale přímo papeži a to se nelíbilo králům), po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den.
Chorobný strach z pátku 13. má i svou diagnózu. Jmenuje se triskaidekafobie. V mnohých zemích proto nenechávají pro jistotu nic náhodě a třináctku rovnou škrtají. Hotely nemají 13. patro, stejně jako některé letecké společnosti vynechávají řadu sedadel č. 13.
Pokud jde o četnost „nešťastných“ pátků s číslem 13, pak každý rok jich má minimálně jeden, nejčastěji ale bývají dva, výjimečně i tři. V nepřestupných letech, kdy je pátek třináctého v únoru, jej následuje pátek třináctého i v březnu. Pátek třináctého můžeme čekat v kalendáři tehdy, začíná-li měsíc nedělí.
Já si pátek třináctého zvolila k návštěvě u kinezioložky, abych se pomocí metody One brain jednou pro vždy zbavila vnitřní bolesti, trápení, které si táhnu s sebou už od dětství a uzavřela v sobě něco, co mne brzdí v dalším rozvoji. Tak moc jako dnes už jsem neplakala, ani nepamatuji. Ruku v ruce s tím však šel pocit, jako by ze mě odpadl obrovský balvan, který mne už dlouho brzdil a nechtěl pustit dál. Pomohla mi pojmenovat a pochopit příčiny a s její pomocí jsem si našla i cestu, jak dál. Já ji vlastně podvědomě znala už dřív, jen jsem jsem svému úsudku málo věřila natolik, abych si dodala kuráže 🙂 Moc se mi ulevilo a myslím, že návštěva splnila očekávání, která jsem od ní měla. Věřím, že to bude mít pozitivní vliv na všechno, co dělám, ale i na lidi v mém okolí. Odnesla jsem si s sebou kromě doporučení na tři jednoduché cviky na každý den následujícího měsíce i jeden domácí úkol pro dnešek. A ten budu plnit moc moc ráda… 🙂
Abych to dobré rozpoložení ještě utvrdila, dotáhla jsem v okolí domu podzimní výzdobu. Od našich jsem si minulou neděli přivezla spoustu malých okrasných dýní, ty jsem společně s vřesy, maceškami, okrasnými kapustami a drátovci naaranžovala do truhlíků a proutěného koše. Doplnila keramikou, Viktorčiným větrníkem, vínově červenými větvičkami svídy bílé (listí již opadlo), větvičkami skalníků s červenými plody a větvičkou hlohu tečkovaného s voňavými žluťounkými plůdky .-)
Přeji šťastný pátek třináctého i každému z vás.
A.

Read More

On se nezdá…

… ten náš Jirka. Konstituce je sice subtilní, na jeho žebra by se dalo hrát skoro jako na harfu, doma jí jako vrabec, ale sílu a výdrž docela má! 🙂 

Letos se nestačíme divit, ať už jde o horské výšlapy, tak cykloturistiku. Co se sám na kole samostatně a naplno rozjel, nešetří se. Šlape do pedálů až do roztrhání těla. Tak, že se i Viki ozývá se svou „únavou“ na kole s přehazovačkou dřív, než on na tom svém malém bez ní .-) Vzdouvající se kopce i nabíhající kilometry zdolává pomalu, o to však vytrvaleji 🙂 


Když se dnes na krásné cyklotoulce kolem řeky Ostravice dožadoval prodloužení trasy, pronesl náš tatínek dokonce hypotézu, že by ten náš synek mohl být svou tvrdohlavostí, houževnatostí a vytrvalostí snad i po mamince… :-))) No uvidíme… pro jistotu ale začnu zase více trénovat, aby mi brzy nenatrhl na kole a na horách prdel .-)

Mějte se krásně 🙂

A.

Read More

On se nezdá…

… ten náš Jirka. Konstituce je sice subtilní, na jeho žebra by se dalo hrát skoro jako na harfu, doma jí jako vrabec, ale sílu a výdrž docela má! 🙂 

Letos se nestačíme divit, ať už jde o horské výšlapy, tak cykloturistiku. Co se sám na kole samostatně a naplno rozjel, nešetří se. Šlape do pedálů až do roztrhání těla. Tak, že se i Viki ozývá se svou „únavou“ na kole s přehazovačkou dřív, než on na tom svém malém bez ní .-) Vzdouvající se kopce i nabíhající kilometry zdolává pomalu, o to však vytrvaleji 🙂 


Když se dnes na krásné cyklotoulce kolem řeky Ostravice dožadoval prodloužení trasy, pronesl náš tatínek dokonce hypotézu, že by ten náš synek mohl být svou tvrdohlavostí, houževnatostí a vytrvalostí snad i po mamince… :-))) No uvidíme… pro jistotu ale začnu zase více trénovat, aby mi brzy nenatrhl na kole a na horách prdel .-)

Mějte se krásně 🙂

A.

Read More

Dobíjíme…

… „baterky“ na zimu 🙂 

Podzimní toulky našimi beskydskými vrchy užíváme, dokud počasí přeje. Tentokrát jsme vyrazili do přírody z parkoviště u horského hotelu Srdce Beskyd v osadě Podolánky. A na výlet s námi s radostí vyrazila i naše psí slečna 🙂


V nedávné minulosti zde byla vybudována naučná stezka připomínající zdejší činnost parašutistické odbojové skupiny z 2. světové války jménem Wolfram. Trasa měří necelých šest kilometrů a vede lesní cestou krásnou krajinou. Okruh, který jsme si zvolili, částečně kopíroval tuto stezku.

Cestou jsme potkávali nevídané množství houbařů. A není se čemu divit. Léto houbařům v Beskydech příliš nepřálo, takže jim to teď podzim s větším množstvím srážek v minulých týdnech do velké míry vynahrazuje .-)

Červené krasavice, kterých jsme po cestě potkali desítky, je však nechávají chladné… Ale za ohlédnutí stojí, viďte? 🙂

Krásný sobotní večer

A.


Read More

Dobíjíme…

… „baterky“ na zimu 🙂 

Podzimní toulky našimi beskydskými vrchy užíváme, dokud počasí přeje. Tentokrát jsme vyrazili do přírody z parkoviště u horského hotelu Srdce Beskyd v osadě Podolánky. A na výlet s námi s radostí vyrazila i naše psí slečna 🙂


V nedávné minulosti zde byla vybudována naučná stezka připomínající zdejší činnost parašutistické odbojové skupiny z 2. světové války jménem Wolfram. Trasa měří necelých šest kilometrů a vede lesní cestou krásnou krajinou. Okruh, který jsme si zvolili, částečně kopíroval tuto stezku.

Cestou jsme potkávali nevídané množství houbařů. A není se čemu divit. Léto houbařům v Beskydech příliš nepřálo, takže jim to teď podzim s větším množstvím srážek v minulých týdnech do velké míry vynahrazuje .-)

Červené krasavice, kterých jsme po cestě potkali desítky, je však nechávají chladné… Ale za ohlédnutí stojí, viďte? 🙂

Krásný sobotní večer

A.


Read More

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi