Archiv autora: Mode De Boulangerie

Suvenýry

Nejlepší suvenýry, kromě korálkových náramků a náhrdelníků, jsou ty, které na pláž vyhodí moře. Mušličky, klacíky a kamínky. Srdíčkové kameny sbírá moje kamarádka a já se na to díky ní začala soustředit. Našla jsem jich několik, i když Tom tvrdí, že teda né úplně všechny jsou srdíčko. Ať. Já ho tam vidím. Mušle jsou z různých pláží na Krétě a je zajímavé, jak na jednom ostrově jen pár kilometrů od sebe se mušle i písek mění. Moje krétská sbírka.

Read More

Věnování

zdroj
Já v pozdrav slunci pozvednout chtěl témě:
vždyť po mhách dvojnásob se zaskví zas!

Tvé jméno nevyřknu. Ve všedním kruhu
tě leckdo jmenuje a zve tě svou,
všech lidí zraky ve tvou míří duhu,
však bodavé tvé záře nesnesou.
Ach, když jsem bloudil, měl jsem tolik druhů,
a skoro sám teď stojím před tebou:
své štěstí v samotě jen mohu najít,
tvou milou záři musím skrýt a ztajit.

V mé krvi bouří radost, vůle, vznět,
můj život bude úrodný a živný.
Tvých darů zříci bych se nedoved,
však zahrabávat nechci už své hřivny!

Ten šťastný tvor vždy vzlétat bude k výším,
jenž duši tichou a dar tento má:
V něm slunce zář a ranní vůně žije;
zde, z rukou pravdy, závoj poesie!
Johann Wolfgang Goethe

Read More

Matala část 2.

Cesta do Mataly vedla olivovými háji, míjeli jsme sady s pomerančovníky a fíkovníky. Pár pomerančů jsme si koupili a povím vám, to byla vůně. Všichni jsme čuchali ke kůře, auto rázem vonělo jako výrobna parfémů a nevím, jestli jsem kdy jedla lepší ovoce než pomeranč vyhřátý od slunce. Ani ta teplota mi nevadila.

Na pláži v Matale jsme si užili nejvíc srandy. U první večeře jsme se seznámili s fajn lidmi a s těmi si pak půjčovali auto a podnikali společné výlety. Myslím, že jsme si rozuměli i proto, jak stejně praštění jsme. V Matale je moře všechno, jen ne klidné. Odhodlaně jsem se vrhla do vody a hned u břehu mě smetla taková vlna, že s alergií jsem se díky vydatnému šnupnutí rozloučila minimálně na rok. Mlela jsem se ve vlnách, plavky bůhvíkde. Kamarádka se mě snažila vylovit, ale obě jsme se řehtaly tak, že jakákoliv pomoc byla bezpředmětná. Odnesla to jen odřená noha, aspoň budu mít hezkou památku. Až po dni stráveném v Matale jsem pochopila všudypřítomnou větu “Today is life, tomorrow never come”, která po prvním koupání dostala zcela jiný rozměr. 😀

Matala má vůbec zvláštní atmosféru a to hlavně díky divoké vodě. Sledovali jsem lidi kolem a všichni měli úsměv od ucha k uchu. Bez rozdílu věku, všichni jsme najednou byli jako děcka. I pán, kterému tipuju dobrých 70, řádil v nafukovacím kruhu jako čtyřletý. Já sama jsem se dlouho necítila tak vesele a bezstarostně. Odpoledne už visela jen červená vlajka a musím přiznat, že byl docela problém dostat se do vody a ještě větší pak z ní. Kluci řádili jak smyslu zbavení a odjíždět se nikomu z nás ani trochu nechtělo. Užili jsme si koupání, výstup na útes i město a pro mě byla návštěva Mataly nejhezčím dnem dovolené. To nejlepší nakonec.

Read More

Premiéra

Myslím, že se na blogu jedná o premiéru. Čeho? Je to zřejmě poprvé, a doufám pevně, že ne naposled, co mám dovoleno zveřejnit bydlení mé kamarádky. Je to výtvarnice a o to je pro mě interiér větší inspirací. Však vy už víte, jak moc jsem zatížená na ateliéry. Bylo mi u ní tak dobře. Nevím, jestli to tak vnímají všichni, ale já když k někomu přijdu poprvé, soustředím se na to, jak se u dotyčného cítím. Tady mi bylo hned jako doma. Jako bych tu ani nebyla poprvé. Pusa dokořán. Líbil se mi každý kout, každá věc a nejvíc, jak je celý dům jednotný. To já neumím. Vytvořit interiér působící jako jeden celek, vše jeden styl. Já to plácám páté přes deváté. S malou dušičkou jsem se ptala, zda si můžu pořídit pár fotek (po ruce jen telefon, chjooo)….s ještě menší pak…”…a mohla bych z fotek udělat malililinkatý článek na blog?”. Tady to je. 🙂

Bydlení je přesně můj styl. IKEA kousky, některé z limitovaných kolekcí, kombinované s úlovky z bleších trhů a věcma, ve kterých druzí nenašli kouzlo a rádi je podarovali. Kameny a talismany, materiál na tvoření, šití, malbu, keramiku. Každá věc vystihuje majitele domu, každá věc má příběh. Naše přátelství ho má taky. Rozdílnější povahy byste jen těžko hledaly a my se našly. Máme se rády, a i když nás dělí stovky kilometrů, není den, kdy bychom si nenapsaly. ❤ 

Děkuju za všechno! 🙂 

Read More

Oleandry

Já tu vázu prostě zbožňuju. Stačí pár větví a dělá parádu. Myslím, že dekor hezky ladí s obsahem. Musela jsem ostříhat oleandr. On ty moje razantní sestřihy dává a zvládá a potřebuje. Za á už se nedalo projít na balkón, za bé začal vyholovat a za třetí, kam bych ho, “topol”, po létě dala? Jenomže, on v té váze určitě zakoření. Mně to pak bude líto vyhodit a budu mít milion malých oleandrů. Toto není jediná váza v bytě, ve které ty větve jsou.

 …psovi je to “salám buřt”.

Read More

Cherchons Dieu…

zdroj
Hledejme Boha ve světle
širého toho odpoledne,
u paty oltářů z listoví,
odkud zpět ptáků se vypařuje:
v látkách krátkého větru, jež šatí
na chvilku zem, a mezi vším,
co rodí se z krásné oblohy,
již kadidlem sena okuřují.
Ah, zda ho konečně nasbírám,
takže se vejde do mých pěstí?
Božský! božský! jak mne to těší,
že jsi tak nesmírný a malý!
Jak mne to těší, že tě mohu
neustále objevovat
a tobě se rovnat! já, trpaslík,
jenž naráží čelem o blankyt.

Léon Deubel
překlad Karel Čapek
Výbor francouzské poezie

Read More

STANDART MAGAZINE

To je on, ten, který jsem malinko zmínila v příspěvku o české vydání SOFFA. Standart Magazine, časopis o kávové kultuře. Poprvé jsem ho viděla u snídaně ve Fekete, příspěvek zde a Standart Magazine je vidět i na fotkách. Listovala jsem jím, moc se mi líbila ilustrovaná obálka, ale vydání bylo anglicky. Jindřiška sice tvrdila, že to bude trénink slovíček, ale mně se nechtělo. Zůstal tam. A teď jsem po něm chňapla podruhé. V Momoichi. A byl v řeči mého kmene. 🙂 Články v něm jsou slovensky a česky. Jou jou jupííí. Je skvělý. Skvělé články, krásné fotky. Kochám se a ochám. Mrzí mě jen, že některá starší čísla už jsou vyprodaná. Chtěla jsem si je dokoupit. Více o Standartu si můžete přečíst zde.

Gratuluji tvůrcům k tak skvělému počinu, jakým Standart Magazine bezpochyby je.

Read More

Ulice

Věřím, že když pojedu do Budapešti potřetí nebo po sté, pokaždé si všimnu věcí, které mi dřív ušly, i když tam dávno byly….nebo nebyly?

Židovskou čtvrť miluju z celého města nejvíc.

Read More

Vyvýšené záhony

To je novinka na naší zahrádce. Vyvýšený záhon má hned několik výhod. Pokud pominu to, že vás u pletí nebo sbírání úrody nebolí záda, protože se k němu nemusíte ohýbat (výšku si zvolíte sami), musím zmínit nulový kontakt rostlin s krtky nebo hraboši (všechno ohryzali) a taky našimi hafany (občůrávání), při budování zužitkujete štěpku, v případě neúrodné zeminy na zahrádce se vy sami postaráte o to, aby ta ve vyvýšených záhonech kvalitní byla…a k tomu všemu jsou moc pěkné na pohled.

Pěstujeme v nich rajčata, papriky a bylinky. Máme je chvíli, ale všemu se v nich náramně daří a já už z balkónu převezla všechny bylinky sem. Rostou neuvěřitelnou rychlostí a bazalka má listy jako salát.

Okolí ještě obroste trávou. 🙂

Read More

Větrák

Můj větrák z blešího trhu. Já ho tam nemohla nechat. Není funkční, ale je krásný…a to stačí. To je můj problém. Design je pro mě často důležitější než funkce. Ale Tom ho možná dokáže uvést do provozu. Slepička je rovněž úlovek z toho samého místa. Do sbírky. Ještě jsem ukořistila dva kohouty. 😉

Dřív jsem červenou neměla ráda. Byla pro mě stejně hrozná jako třeba oranžová (ta zůstává). Teď mě červená baví a v kombinaci s černobílou obzvlášť. V poslední době se mi stalo, že při návštěvách mých kamarádek měly všechny ve svých bytech červené židle, jídelní, pracovní, antik kousky, IKEA kousky. Dvě z nich mi dovolily udělat z jejich bydlení malou reportáž na blog. Těším se moc, už brzy. 🙂

 

Read More