Letí to! Advent už je za dveřmi! Každý rok ho intenzivně prožívám, Vánoce jsou totiž moje nejoblíbenější období v roce, a tak sháním dárky, peču, zdobím byt, užívám si trhy a atmosféru, setkání s přáteli…
Letos poprvé si myslím, že to se mnou už bude částečně prožívat i Madla. Je to šikovná holka, hodně toho napovídá a navzdory svému věku i lecčemu rozumí. Už jsem jí vysvětlila, že budeme zdobit stromeček a pod něj Ježíšek nadělí dárky. Víš, Madli, to jsou takové krabice a uvnitř je schované něco, co si přeješ. Mnoo, vypadá to, že pochopila, jelikož pokaždé, když na obrázku či fotce spatří objekt hranatého tvaru s mašlí, radostně na to ukazuje prstem a křičí ‚mimiii, mimiii!‘ (čili my máme letos wishlist jasný! :-))
No a abychom tomu dali nějaký rámec, abychom těšení umocnili, rozhodla jsem se, že už letos bude mít Madla svůj adventní kalendář. Samozřejmě handmade! Taková rychlovka. Takže pokud někdo z vás chystá svým dětem podobnou záležitost, ale ještě třeba nezačal, toto by mohl být dobrý tip – určitě to do prvního prosince stihnete! 🙂 Nápad není nic nového pod sluncem a určitě už jste ho milionkrát spatřili někde na Pinterestu… no a toto je moje verze: za prkýnko délky 80cm děkuji svému drahému švagrovi, který jej vyhrabal ze své dílny a upravil dle požadavku. Zbytek už jsem zajistila já – 24 identických kolíčků jsem nalepila v dvoucentimetrových rozestupech (na krajích je 5cm) a následně natřela bílým balakrylem. Líbila se mi kresba dřeva, a tak jsem si barvu hodně naředila, aby zůstala lehce přiznaná. Pak jsem kolíčky polepila různými washi páskami v černo-červeno-bílé. Nad ně červenou lihovkou napsala čísla, manžel zavrtal očka na zavěšení a bylo to! Na kolíčky jsem zavěsila papírové pytlíky. Ty jsem, včetně motouzku, který jsem si nastříhala dle svých potřeb, koupila v Tigeru. Ještě k nim byly i samolepky s čísly, ale ty letos nepoužiju, čísla už jsou totiž na prkně (a Madle jsou stejně fuk, budeme odpočítávat tak, že pytlíčky budou postupně mizet). Každý den si tak ráno otevřeme jedno malé překvapení. Pokud se vám zdá, že pytlíky působí nějak prázdně, pak máte pravdu – vzhledem k nenechavým prstíkům jsem se rozhodla, že dárečky budu do pytlíčků umísťovat raději po jednom 😉
Už teď jsem zvědavá, co na to ta naše cácorka bude říkat. Moc se těším. Manžel Vánocům až tak moc nehodluje, tak upřímně doufám, že ji svým svátkomilstvím nakazím a že budu mít časem parťačku. Na pohádky, courání po trzích, pečení… a tak… vždyť to znáte! 😉