Ahoj lásko,

zase ti píšu… tentokrát ne ručně, ale na klávesnici… protože adresu do nebe na poště ještě nemají, ale třeba už k vám vede interntet. Spíš ne… ale, co my tady víme ?

Tak jestli čteš můj blog, víš asi vše základní, jak to tu zvládáme a občas taky ne. Ale to víš, chybíš nám. Já vím, že víš, nadarmo jsem ti neříkala, že jsi láska mého života, tak to už prostě je a moc věcí mi prostě teď chybí.

To jak jsme si telefonovali sotva jsem se rozloučili, to jak jsi uměl vždycky jasně říct svůj názor na cokoliv a jak sis věděl se vším rady. Chybí mi tvoje gesta, tvoje grimasy a tvoje vůně, to jak jsi špulil rty když jsi hrál sólo na kytaru.

Tvoje houževnatost.

Tvoje šikovnost… já vím, že se mi směješ, když vidíš, jak to tu plácám kolikrát sama.

Tvoje náruč a barva tvého hlasu. Tvůj pohled.

Chybí mi, jak jsme si spolu zanadávali na tenhle svět, jak jsme se vždycky, když jsme jeli spolu autem drželi za ruce nebo za koleno.

Bertík je náš Bertík, stále je to náročné, je to citlivka a srdcař, což mi dává občas dost zabrat, ale byl bys hrdý jaký kluk  z něj roste… Dělám, co můžu, ale byls prostě náš chlap…

Ty víš, že tohle jsou jen ty moje kecy, že jsem tě doprovodila hned,  když jsi odešel, ač jsem celý ten týden někde v koutku věřila tomu, že se možná ještě vrátíš, nebo najdeš živý… moje srdce vědělo a já tě doprovodila, omluvila jsem se ti, že jsem nebyla dost a popřála ti lásko, abys našel klid… a doufám, že jsi ho našel. Alespoň pro teď. Oba víme, že se zase potkáme. Protože tu krásnou a zdravou část tvojí duše prostě musíme zachránit, ale já teď ještě nemůžu víš.

Na hřbitov moc nechodím. Snad se nezlobíš. Nechtěla jsem tam dávat umělé kytky a nakonec tam jsou… ale lepší než ty zvadlé. Je to tak divné číst tvé jméno na náhrobku. Vždycky mi připadá, že to je zlý sen, že to není pravda.

Víš, tolik lidí říká, naštvi se na něj… to ti pomůže. Ale ty víš, že jsem se na tebe nikdy zlobit neuměla. Copak jde zlobit se na lásku?

Myslíme na tebe, moc na tebe myslíme, pohlaď za nás Barunku a koníky a občas na nás dohlédni, jo?

Milujem tě a já zase někdy napíšu, jo?

The post Dopis appeared first on Iconioo.cz.