Nemáte pocit, že někteří herci jsou zárukou dobrého filmu? Mám to tak s Emmou Thompson, Helen Mirren a také s Marion Cotillard. Pohled plaché laně šmrncnutý přidrzlým výrazem a zdravou dávkou sebevědomí, ona je prostě Francouzska. Mnohdy je také příslibem kvalitní podívané země „původu“. Malokterý francouzský film mě zklamal a s Kameny bolesti tomu nebylo jinak. 

Kameny bolesti je další z filmů, ve kterých jsem se úplně ztratila a nic jiného, než co mi „neservírovali“ pod nos, jsem neviděla. Věřila jsem jim děj, který mi běžel před očima. Bezděčně jsem si vzpomněla na Čistou duši, kde hlavní roli ztvárnil Russell Crowe, Marionin partner z Dobrého ročníku, tam jsem na to taky „skočila“.

Kameny nejsou film úplně oddechový – T. se několikrát ujišťoval zda žiju – a přestože je o lásce, není to žádná slaďárna. Spíš mě tížil velký balvan na hrudi a(!) nefňukala jsem. Možná o to víc intenzivní dojem ve mně film zanechal. Tak to mám ráda, chvíli si nad příběhem po jeho skončení dumat a přemýšlet. 

PS: A ta fotka, vzpomeňte si na mě na konci filmu. Já na tu fotku dočista zapomněla a pořád věřila, že ta fotka bude v pořádku. Jsem nevyléčitelná potrefená romantička.