Nejsem diářový typ. Dřív jsem byla a poctivě si do nich zapisovala. Nikdy jsem však diář nevedla „termínově“, myslím tím, abych nezapomněla, že jdu ke kadeřníkovi nebo na pedikúru. Spíš jako deník. Co jsem v tom dni hezkého zažila, jaký film jsem viděla v kině, označila si výjimečný den na dovolené (stopro to byl vždycky ten, kdy jsem se tam bezhlavě zamilovala, abych po roce smutnění a největšího utrpení zjistila, že jsem kráva a že to bylo výjimečné jen pro jednu stranu a to tu mou!). A teď jsem potkala Literární diář od papelote a asi je to láska, nikoliv dovolenkové pominutí smyslů, ale láska opravdová a že se k diářům vrátím, s láskou.




„Diář – kniha. Co den to jeden příběh a k tomu dostatek prostoru pro ten, který rozepíšete vy… Diář plný mikrovyprávění spisovatele Ondřeje Buddeuse, které doprovází náladové fotografie Filipa Šacha. Vše ukryto v klasické knižní vazbě, za kterou se vaše knihovna rozhodně nebude stydět…“