Paříž…

Přečíst na blogu

Osudová. Za měsíc a den odlétám do Paříže. S IKEA.

Po projektu Praha -> Budapešť jsem měla cestování dost a vyjet za hranice se mi zdálo fajn už jen jako dovolená, týden dostačující. Byla jsem ráda, že jsem doma, protože doma vám v cizině chybí nejvíc. Ať je město sebevíc krásné, plné muzeí, okouzlujících ulic s ještě víc okouzlující architekturou, plné kaváren a vináren a bister, plné přátel…když tam nejste doma, dlouho se to vydržet nedá. Bude se vám stýskat.

Na podzim se objevil zajímavý projekt, na který mě upozornil můj úžasný kamarád Filip a i když jsem se více než zdráhala v hlavě mi pulzovala jen „Paříž“, nic jiného. Sepsala jsem průvodní dopis (původně si ho chtěla nechat opravit někým, kdo anglicky opravdu umí…pak jsem se rozhodla, že moje angličtina je jaká je a hotovo), vymazlila portfolio a s trojnásobným plivnutím odeslala email. Když za několik týdnů přišel email s úvodní větou …“Hello, welcome in our team….“ zezelenala jsem…odešla na své oddělení ustlat postele, ať se vzpamatuju, zavolala Tomášovi, zavolala mámě…pak potkala kamarádku, která se mě zeptala, co se mi stalo (já pořád zelená…), tak jí to vyprávím, pak jsme začaly pištět….a i v té chvíli jsem pořád váhala, protože pochyby se u mě vždycky dostaví zaručeně. Jestli se domluvím, jestli to zvládnu, jestli jsem v IKEA dost dlouho, jestli všechno umím a znám….a pak jsem si prostě řekla „PAŘÍŽ“. A tak se učím a připravuji a doufám…a věřím.

Pamatujete na Karinu? Už v úvodu rozhovoru s ní jsem psala, že je jediný člověk na světě, který ve mně vzbudil chuť chtít víc a hlavně se o to snažit. Když jsem se vrátila z Budapešti, psaly jsme si. Ptala se, co chystám. Řekla jsem popravdě, že nic, že jsem spokojená v Ostravě. „Tak OK, když jsi spokojená…“ a já v tom stejně cítila něco, že možná bych mohla zase něco zkusit a třeba i něčeho dosáhnout. A pak přišel projekt v Paříži. Všechno se děje ve správný čas…

Karino a Filipe (doufám, že se dočkáme rozhovoru s ním, protože pořád nemá čas), děkuju za všechno a nejvíc za podporu a to, že věříte v lidi!

zdroj

About The Author

Paříž…

Přečíst na blogu

Osudová. Za měsíc a den odlétám do Paříže. S IKEA.

Po projektu Praha -> Budapešť jsem měla cestování dost a vyjet za hranice se mi zdálo fajn už jen jako dovolená, týden dostačující. Byla jsem ráda, že jsem doma, protože doma vám v cizině chybí nejvíc. Ať je město sebevíc krásné, plné muzeí, okouzlujících ulic s ještě víc okouzlující architekturou, plné kaváren a vináren a bister, plné přátel…když tam nejste doma, dlouho se to vydržet nedá. Bude se vám stýskat.

Na podzim se objevil zajímavý projekt, na který mě upozornil můj úžasný kamarád Filip a i když jsem se více než zdráhala v hlavě mi pulzovala jen „Paříž“, nic jiného. Sepsala jsem průvodní dopis (původně si ho chtěla nechat opravit někým, kdo anglicky opravdu umí…pak jsem se rozhodla, že moje angličtina je jaká je a hotovo), vymazlila portfolio a s trojnásobným plivnutím odeslala email. Když za několik týdnů přišel email s úvodní větou …“Hello, welcome in our team….“ zezelenala jsem…odešla na své oddělení ustlat postele, ať se vzpamatuju, zavolala Tomášovi, zavolala mámě…pak potkala kamarádku, která se mě zeptala, co se mi stalo (já pořád zelená…), tak jí to vyprávím, pak jsme začaly pištět….a i v té chvíli jsem pořád váhala, protože pochyby se u mě vždycky dostaví zaručeně. Jestli se domluvím, jestli to zvládnu, jestli jsem v IKEA dost dlouho, jestli všechno umím a znám….a pak jsem si prostě řekla „PAŘÍŽ“. A tak se učím a připravuji a doufám…a věřím.

Pamatujete na Karinu? Už v úvodu rozhovoru s ní jsem psala, že je jediný člověk na světě, který ve mně vzbudil chuť chtít víc a hlavně se o to snažit. Když jsem se vrátila z Budapešti, psaly jsme si. Ptala se, co chystám. Řekla jsem popravdě, že nic, že jsem spokojená v Ostravě. „Tak OK, když jsi spokojená…“ a já v tom stejně cítila něco, že možná bych mohla zase něco zkusit a třeba i něčeho dosáhnout. A pak přišel projekt v Paříži. Všechno se děje ve správný čas…

Karino a Filipe (doufám, že se dočkáme rozhovoru s ním, protože pořád nemá čas), děkuju za všechno a nejvíc za podporu a to, že věříte v lidi!

zdroj

About The Author

Napište komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi

Doporučujeme