Knížku Motýlek registruji od dětství z tatínkovy knihovny. Střih, střední škola, mrskám tituly ke jménům autorů, když nám češtinářka představuje nové spisovatele. "Jano, vy máte načteno!" ....chachá, houbelec, četla jsem vždycky, ale ne všechno. To jen knihovna našich obsahovala spoustu hodnotné četby a tak jsem znala vše od Tolstého, Remarqua, Dostojevského...protože, když v televizi byla reklama, já koukala do knihovny a hrála hru se hřbety knížek a učila se je nazpaměť. Tak odtud znám Motýlka.

Film jsem si pouštěla před několika měsíci a byl to na mě silný šálek čaje, ale zvládla jsem to. Hrůzy "přebil" příběh o nespravedlnosti, odhodlání, příběh plný síly a hlavně přátelství. To jsem si z filmu odnesla. Jak přátelství může být opravdové. A taky jsem naprosto propadla Rami Malkovi. Láska.






....uběhl nějaký čas a my s Tomem přemýšleli, co za film vyberem pro páteční večer a Tom zmínil Bohemian Rhapsody. Právě tohoto filmu jsem byla největší "odpůrce". Nic proti filmu, nic proti Queen, ale nikdy se mi jejich písničky nelíbily... I když všichni tvrdili, že filmu propadne i ten, který Queen nikdy nemusel, já zarputile odolávala. Tak jo, koukneme se, kapitulovala jsem. Země se zachvěla a Olív se zase zamilovala.


...a teď, když jsme byly s holkama v Budapešti, to u Dunaje "rozjížděl" jeden chlápek na kytaru a Maruška vykřikovala "on je jako Rami Malek...." a my tleskaly a povzbuzovaly a natáčely ho na mobil....abychom druhý den zjistily, že to asi bylo spíš víno, než Rami a že vlastně moc na tu kytaru hrát neumí, že je to reprák a on do toho jen tak nějak brnká. A bylo po romantice. :D :D :D