S návštěvou ostravské Restaurace 49 jsem bůhví proč otálela. Vyrazila jsem až s Lenkou a Myynou a vlastně úplnou náhodou. To když jsem je chtěla do Ostravy dovézt jinou cestou, ať to mají holky pestřejší. Michálkovice mám ráda, holky se industriálu nebrání a v Michálkovicích stojí Důl Michal, takže jedem přes Michálkovice....a nápad. Vyberu zatáčku smykem (no úplně takové drama to nebylo) a zvýšeným hlasem vykřikuju "Mám nápad, mám nápad..." a tak jsme poprvé vešli do 49!

Krása, krása, už od parkoviště, po vstupu - nejmilejší personál, který absolutně dodržel tu tenoučkou hranici mezi vlezlostí a nejvíc milým jednáním. Nejlepší všichni, od obsluhy po kuchaře. Všechno odsejpalo, starali se o nás jako o královny. O všechny hosty se starají jako o královny. A to jídlo. Panebože, krém z pečeného česneku (to jsou ty tři šálky dole na fotce a doporučení znělo - vynechte lžíci a užívejte si doušky přímo z šálku) mě vystřelil do gastronomického nebe, byl vesmírně lahodný a já to taky nezapomněla zmínit. Já měla radost, kuchař měl radost a já mám plán. Do konce roku zvládnu celý jídelní lístek. I swear. 

Prosím vás, jestli budete mít cestu do Ostravy, nebo jste odsud a ještě jste nebyli ve 49, BĚŽTE!

Tak dobrou!









     






Ty modré koberce mě víc než baví a kdyby se chvíli nekoukali, což se nestane, protože jak jsem psala "jako o královny", tak by se jim jeden ztratil.