Už týden jsem z Budapešti doma. Rozhodla jsem se, že je načase blogové prázdniny ukončit a být zase s vámi. Vyčistila jsem si hlavu, duši, vypřemýšlela jsem se, řekla si co chci a co nechci a bylo fajn, že jsem měla na všechno čas. Do toho všeho spadá také to, že už týden dávám našemu domovu novou podobu. Žádné razantní změny, spíš jen věci protřídit a srovnat. Protože pro vás každý pátek hledám básničky, jsou mé staré antikvariátové úlovky hezky po ruce a zároveň jsem využila futrál, který jsem si před lety vyprosila od Tomova dědečka. To je další věc, kterou musím zmínit. Vše co přivleču domů, bude k něčemu. Ne, že to bude kdesi v koutě nevyužité. Stejně jako funguje už pár měsíců můj šatník - co je ve skříni, bude se nosit (tedy nenakupuju nové oblečení už pěkných pár měsíců), tak bude fungovat celá domácnost, protože já jsem pěkná kramářka.  Díky tomu všemu ušetřím a koupím nový foťák, protože fotit telefonem je pěkná tragédie.
Futrál byl jen dřevěná bedna s přepážkou uprostřed a já k ní dokoupila úchytku od Ib Laursen z Bella Rose, aby byla ještě víc krásná.