V pátek jsem se cestou na vlak na rychlovku stavila za Lenkou do Zahrady na niti. Všemi jistě známé, úžasné místo v klidné milé Školské ulici, tak tiché, až se tomu kousek od Václavského náměstí nechce věřit. O trošku rachotu se postarají Lenčiny andulky, to když si vynucují pozornost návštěvníků. Stihla jsem pár fotek, kávu, selfíčko, obejmutí na přivítanou a rozloučenou, přečkat liják (první jsem schytala cestou od impresionistů k Helmutu Newtonovi a s mokrýma botama seděla ještě ve vlaku).

Návštěva Lenčiny Zahrady je první pomoc pro všechny, kterým chybí prostředí skleníků a zelené kolem nikdy nemají dost, pro všechny sběratele zelených přátel - nejen levitujících krásek kokedam, ale i milovníky pichlavých ježatých krasavců, kterých má Lenka slušný výběr přímo od pana kaktusáře a taky tillandsií, jejichž nepotřeba zeminy k životu je to, nad čím mi pořád zůstává rozum stát.