Vázu, kterou jsem před několika lety vyloudila od mamky, je po mé babičce. Pořád mě neomrzela a protože na ní je kytek dost, nemusí už nutně být kytky také v ní. A proč štětce? Za prvé miluju štětce úplně stejně jako citróny nebo vajíčka. Jsou hezká věc. Druhák, nedávno jsem si povídala v práci s kamarádkou, jak rády tvoříme a jak u toho tvoření chtíc nechtíc vzniká přidaná hodnota…bordel. Nebaví nás potřeby pro výtvarno vytahovat a uklízet a že velmi často se kvůli těmto obstrukcím ani do tvoření nepustíme. No a tak mě napadlo, že bych barvy a štětce nemusela nijak zdlouhavě uklízet, ale šikovně je schovat/vystavit. Barvy jsou v konferáku, štětce ve fáze, hotovo.