Prázdniny se nám přehouply do druhé půlky ani nevím jak. Nikde jsme nebyli a ani nepojedeme, tak jsem se rozhodla po devíti letech upravit synovi pokoj. Dělali jsme ho, když mu byly dva roky, za pár dní mu bude jedenáct. On sám změnu nevyžadoval, naopak, nejraději by vše nechal při starém, ale až vám ukážu fotky, pochopíte, že to změnu chtělo:-).

Bylo docela složité vymyslet, jakým směrem jít. Těch dětských pokojíků plných nádherých skandinávských dekorací, baldachýnů apod. je internet plný, ale těch pro děti větší podstatně méně. Nechtěla jsem pokoj stylizovat do nějakého tématu jako třeba fotbal, vím, že bych za rok dva pokoj opět předělávala. Můj záměr byl pokoj neutrální, praktický a snad i příjemný.

Dnes vám ukážu jednu část, druhá ještě čeká na dodělávky, musím ušít závěsy, řeším, zda na jednu zeď dát tapetu nebo ne, najít ideální koberec atd. To jsou v podstatě drobnosti v porovnání s tím, co se už udělalo. Ač to tak asi nevypadá, ale je to akce na několik týdnů…zbavit se hraček, části nábytku, přebrat oblečení, vymalovat, vymyslet to, koupit, smontovat a do toho samozřejmě ještě fungovat jako rodič dětí na prázdninách. Jsem ráda, že to nejhorši je za námi.

Tak teď už obrazem. Ještě před samotným procesem proměny vznikly dvě koláže, ale bohužel jsem si je uložila v nějakém špatném formátu a sem mi vložit nejdou. Snažila jsem se tam zakomponovat trochu industriálu, měla jsem vyhlédnutou úžasnou knihovnu právě v tomto stylu, ale poté jsem to přehodnotila. Důvodem byla praktičnost. Když jsme se probírali různými krabicemi a policemi, všude bylo mraky prachu a já si uvědomila, že žádnou plně otevřenou skříň nechci, ani knihovnu.

…něco takového jsme chtěla, spíše naležato… fotka z Antik Spomyšl webu…

Když jsem se ptala na barvu Honzíka, řekl červenou. Barvy do dětského pokoje určitě nezavrhuji, ale i tak jsem chtěla jistou střídmost, nicméně jsem samozřejmě chtěla vyjít vstříc i synovi, takže i červená tam je:-). Že jde vyloženě o dětský pokoj, připomínají snad už jen plyšáci, ty Honzík miluje a všech se vzdát nedokáže, zatím, nenutím ho:-).

…masivní postel byla prvním kouskem, který jsme definitivně vybrali, od ní se pak odvíjelo vše ostatní…
…za šuplíky jsme si připlatili a jsem ráda, jsou veliké, praktické, pojmou mnoho věcí…
…noční stolek je bedýnka z Antik Spomyšl…
…a tady jeden z červených prvků, kovové komody…

A teď pěkně před a po. Nelekněte se, fotky “před” jsem pořídila bohužel už během debordelizace a třídění věcí, podle toho to tak vypadá. Už tam třeba není ani křeslo vedle postele. Tam totiž pobývaly kočičky a my je i s křeslem přesunuli do ložnice, aby i tam se cítily jako doma:-).

…před… místo s postelí…

…po…místo s úložným prostorem, postel se posunula vpravo od tohoto místa…

…před…čelní pohled na tuto stranu…v místě lampy stávalo ono křeslo…

…po…

…nad bývalou postelí moje malůvka…je to místo, kam se dnes Honzík z postele kouká…

…po…výhled zcela jiný:-)…

…výhled z postele na místo, kde dříve postel míval…

…před…pohled vpravo na úložný prostor…tyhle skříně jsme z větší části posunuli dál /sestře/, dvě zůstaly v části, kam vás pozvu někdy v budoucnu….

…po…místo pro novou postel…

…a tahle rostlina jde s Honzíkem všechny ty roky, je třeba ji přesadit:-)…

Chybí ještě třeba čtecí lampička, možná ještě někde potkám něco, co tam nutně bude muset být:-), zatím to zůsatne takto.

Za mě se celková nálada v pokoji zklidnila, není tam tolik rušivých prvků, barvy na mě působí příjemněji, vše je uklizeno v komodách a skříních a hlavně tam toho není tolik. I úklid by měl být snazší a rychlejší. Pokud vás to bavilo, můžete se těšit na druhou část, i když to potrvá, už teď ale můžu říci, že je zcela odlišná:-).

Mějte se fajn, užívejte léta, šťastné návraty z cest.