Články:výlety

Rychlebské hory – výlety od Pišliků

Naše dovolená v Rychlebských horách byla tentokrát o kapku nervóznější, umrčenější a celkově trochu „náročná“.

Důvody byly různé: od desítek napuchlých a svědivých komářích píchanců, které jsme si odvezli z jednodenní zastávky u našich v Poodří (Klárka), přes mou sennou rýmu v nejvyšší sezóně travin a moje nesžití se s rolí autonavigátora. A pak taky pozdní odjezdy a tím pádem i příjezdy (tak to se mnou prostě je, když nade mnou nevisí bič odjezdu vlaku), moje nechuť postopadesáté sbalit batoh a holek tradiční žabomyší války, které jsme v tomto rozpoložení příliš nezvládali řešit s klidným tónem a chladnou hlavou.
Naštěstí to vyrovnávalo nádherné počasí a půjčené auto (děkujeme babičce s dědou, bez něj bychom nemohli bydlet u Pišliků – na vlak to byl pěkný kus :)). A taky stezky pro horská kola, o kterých jsem psala minule, které muž projel skoro všechny dvakrát a já ty nejjednodušší taky zkusila. 
Co nás ale nejvíc nakoplo byl kolaps auta v nejméně vhodném  místě – na Rejvízu. Nakonec to byla jen baterka a natrefili jsme na úžasného Ostraváka, který muže svezl do Zlatých hor a zpět koupit novou. Chvála dobrým lidem! 
Hrábli jsme si do svědomí a všechno pak už bylo o něco růžovější.. 
Na Rejvízu jsme si klasický okruh kolem Velkého mechového jezírka prodloužili o zacházku k Bublavému pramenu. Holky zbožňují čabrání se v jakémkoli potoce, tenhle navíc na dupnutí na břehu reagoval bubláním, což nás všechny hrozně bavilo. Jen Sára si nás poskakující měřila nechápavým pohledem a raději se dál hrabala v jehličí.
Chtěli jsme moc vidět nově (a krásně) zrekonstruovanou Tančírnu, secesní budovu z počátku dvacátého století, která ještě donedávna chátrala. Vyrazili jsme proto do Račího údolí. Asfaltka v údolí mě nijak nenadchla, zato romanticky dozděná zřícenina hradu Rychleby jo. Přemýšlela jsem, kde vzali ve středověku maltu.. 
Asi poprvé za celou naší turistickou existenci (včetně toho, než jsme měli děti) jsme přečetli snad všechny tabule naučné stezky. Klárka nás donutila – většina jich totiž byla psána formou pověstí. No a pak taky Terezčiny schovávačky, její stylizace do role koně a Klárčino motorové koště jménem Psík. To by ale bylo na dlouhé vyprávění..
Zámek Jánský vrch v Javorníku jsme oběhli jen kolem dokola za nesouhlasného povyku Klárky, která už se viděla ve slíbeném lomu 🙂
V bývalém kaolínovém lomu kousek od Vidnavy byly naše dvě rampepurdy ve svém živlu. Pro velký úspěch jsme tam byli dvakrát. Poprvé bylo chladněji, to proběhly jen špekáčky a stavba pískového města, podruhé už se šlo i do vody. 
Svou hmatovou stezku Rychlebskými horami (jehličí na Rejvízu, písek v lomu) zakončila Sára labužnickým ukousnutím sedmikrásky u Pišliků na zahradě. Dobře nám nakonec bylo..
Read More

Rychlebské hory – výlety od Pišliků

Naše dovolená v Rychlebských horách byla tentokrát o kapku nervóznější, umrčenější a celkově trochu „náročná“.

Důvody byly různé: od desítek napuchlých a svědivých komářích píchanců, které jsme si odvezli z jednodenní zastávky u našich v Poodří (Klárka), přes mou sennou rýmu v nejvyšší sezóně travin a moje nesžití se s rolí autonavigátora. A pak taky pozdní odjezdy a tím pádem i příjezdy (tak to se mnou prostě je, když nade mnou nevisí bič odjezdu vlaku), moje nechuť postopadesáté sbalit batoh a holek tradiční žabomyší války, které jsme v tomto rozpoložení příliš nezvládali řešit s klidným tónem a chladnou hlavou.
Naštěstí to vyrovnávalo nádherné počasí a půjčené auto (děkujeme babičce s dědou, bez něj bychom nemohli bydlet u Pišliků – na vlak to byl pěkný kus :)). A taky stezky pro horská kola, o kterých jsem psala minule, které muž projel skoro všechny dvakrát a já ty nejjednodušší taky zkusila. 
Co nás ale nejvíc nakoplo byl kolaps auta v nejméně vhodném  místě – na Rejvízu. Nakonec to byla jen baterka a natrefili jsme na úžasného Ostraváka, který muže svezl do Zlatých hor a zpět koupit novou. Chvála dobrým lidem! 
Hrábli jsme si do svědomí a všechno pak už bylo o něco růžovější.. 
Na Rejvízu jsme si klasický okruh kolem Velkého mechového jezírka prodloužili o zacházku k Bublavému pramenu. Holky zbožňují čabrání se v jakémkoli potoce, tenhle navíc na dupnutí na břehu reagoval bubláním, což nás všechny hrozně bavilo. Jen Sára si nás poskakující měřila nechápavým pohledem a raději se dál hrabala v jehličí.
Chtěli jsme moc vidět nově (a krásně) zrekonstruovanou Tančírnu, secesní budovu z počátku dvacátého století, která ještě donedávna chátrala. Vyrazili jsme proto do Račího údolí. Asfaltka v údolí mě nijak nenadchla, zato romanticky dozděná zřícenina hradu Rychleby jo. Přemýšlela jsem, kde vzali ve středověku maltu.. 
Asi poprvé za celou naší turistickou existenci (včetně toho, než jsme měli děti) jsme přečetli snad všechny tabule naučné stezky. Klárka nás donutila – většina jich totiž byla psána formou pověstí. No a pak taky Terezčiny schovávačky, její stylizace do role koně a Klárčino motorové koště jménem Psík. To by ale bylo na dlouhé vyprávění..
Zámek Jánský vrch v Javorníku jsme oběhli jen kolem dokola za nesouhlasného povyku Klárky, která už se viděla ve slíbeném lomu 🙂
V bývalém kaolínovém lomu kousek od Vidnavy byly naše dvě rampepurdy ve svém živlu. Pro velký úspěch jsme tam byli dvakrát. Poprvé bylo chladněji, to proběhly jen špekáčky a stavba pískového města, podruhé už se šlo i do vody. 
Svou hmatovou stezku Rychlebskými horami (jehličí na Rejvízu, písek v lomu) zakončila Sára labužnickým ukousnutím sedmikrásky u Pišliků na zahradě. Dobře nám nakonec bylo..
Read More

… až na hrad …

po sobotním dešti jsem měla „chuť“ na vůni mokrého lesa a tak jsem navrhla, aby jsme zajeli na Hukvaldy až na hrad (většinou chodíváme jenom k lišce) …… hrad nestojí v lese, pouze v oboře, ale ta vůni lesa má …

Read More

U Pišliků

Oficiálně se chalupa, ve které jsme minulý týden bydleli, jmenuje U Serváce. Je v Rychlebských horách, kde skupina nadšenců před několika lety vybudovala síť stezek pro horská kola. A protože chalupa je jen kousíček od jedné takové stezky a dva kousíčky od ostatních trailů, a taky proto, že ji pronajímají moc sympatičtí lidé, kteří navrhují a vyrábějí nádherné dřevěné hračky, auta, ponorky a traktory, museli jsme jet zrovna tam. Dřevěné figurky, pasažéři všech těch úžasných dřevěných strojů, se jmenují Pišlici, a tak jsme všem tvrdili, že jedeme k Pišlikům…
Chalupa mě nadchla. Venkovní hliněné omítky, modrá kachlová kamna, staré dřevěné podlahy, původní kamenná futra do našeho pokoje, kastlová okna, neomítnuté cihly. Stará čela postelí, skříň i noční stolky, venku kamenná veranda, muškáty (ty nepřevislé, juchů) a spousta koz. Dvě kůzlátka a slepice. Ve sklepě výběr kvalitních vín a možnost načepovat si pivo.
Každé ráno nám moc milá paní nachystala výbornou snídani. Míchaná vajíčka (taky tomu říkáte vaječina?), kozí sýr, zelenina. Nebo taky wafle ve tvaru mickeymouse a výborné palačinky s jahodami ze zahrádky. Protože paní byla opravdu moc milá a já tu pusu moc nezavřu, naučila jsem se od ní uvařit z jahod, medu a trošky vanilkového pudinku tu nejlepší náplň do palačinek. Mňam.
Holky chodily krmit kozy, z postelí se staly autobusy. Z dřevěné truhly plné Pišliků, jejich autíček a všemožných dřívek lovily součástky a stavěly parkoviště. Měly jsme trochu problém je vůbec dostat na nějaký výlet, jediné, co chalupu trumflo bylo koupání a stavby z písku v bývalém kaolínovém lomu.
Moc hezky tam bylo, ubytování přesně podle mých představ. Určitě se tam někdy vrátíme..
Read More

U Pišliků

Oficiálně se chalupa, ve které jsme minulý týden bydleli, jmenuje U Serváce. Je v Rychlebských horách, kde skupina nadšenců před několika lety vybudovala síť stezek pro horská kola. A protože chalupa je jen kousíček od jedné takové stezky a dva kousíčky od ostatních trailů, a taky proto, že ji pronajímají moc sympatičtí lidé, kteří navrhují a vyrábějí nádherné dřevěné hračky, auta, ponorky a traktory, museli jsme jet zrovna tam. Dřevěné figurky, pasažéři všech těch úžasných dřevěných strojů, se jmenují Pišlici, a tak jsme všem tvrdili, že jedeme k Pišlikům…
Chalupa mě nadchla. Venkovní hliněné omítky, modrá kachlová kamna, staré dřevěné podlahy, původní kamenná futra do našeho pokoje, kastlová okna, neomítnuté cihly. Stará čela postelí, skříň i noční stolky, venku kamenná veranda, muškáty (ty nepřevislé, juchů) a spousta koz. Dvě kůzlátka a slepice. Ve sklepě výběr kvalitních vín a možnost načepovat si pivo.
Každé ráno nám moc milá paní nachystala výbornou snídani. Míchaná vajíčka (taky tomu říkáte vaječina?), kozí sýr, zelenina. Nebo taky wafle ve tvaru mickeymouse a výborné palačinky s jahodami ze zahrádky. Protože paní byla opravdu moc milá a já tu pusu moc nezavřu, naučila jsem se od ní uvařit z jahod, medu a trošky vanilkového pudinku tu nejlepší náplň do palačinek. Mňam.
Holky chodily krmit kozy, z postelí se staly autobusy. Z dřevěné truhly plné Pišliků, jejich autíček a všemožných dřívek lovily součástky a stavěly parkoviště. Měly jsme trochu problém je vůbec dostat na nějaký výlet, jediné, co chalupu trumflo bylo koupání a stavby z písku v bývalém kaolínovém lomu.
Moc hezky tam bylo, ubytování přesně podle mých představ. Určitě se tam někdy vrátíme..
Read More

Opět po roce Playmobil

…téměř do roka a do dne. Vloni jsme jeli do Playmobil Parku poprvé – tady více, ale den před odjezdem dostal syn angínu a nemohl jet, tak jsme mu slíbili, že pojedeme znovu za rok…s ním…a slib jsme dodrželi.

Read More

České a Saské Švýcarsko

Zanedlouho vyrážíme znovu dovolenkovat a já pořád nebyla schopna zpracovat a vystavit fotky z našeho prvního letošního dovolenkového skorotýdne kousek za Děčínem (začátkem května). Obdivuji všechny, kdo jsou schopni své fotky zpracovat hned po příjezdu – moc bych toho chtěla jednou dosáhnout..
Svatba prvního švagra nás poslala až na druhý konec republiky, a tak jsme to pojali rovnou jako pořádný výlet.
Moc se nám osvědčil plán rozdělit každý den na dvě poloviny – dopoledne turistika, odpoledne zábava pro holky. Vyhnuli jsme se tak umrčeným a nespokojeným chvílím – holky byly od rána tak natěšené na ZOO / bazén / potok před chatou, že na kyselé obličeje snad ani nedošlo.
I výletování pro ně ale bylo dost atraktivní – bydleli jsme na levém břehu Labe, a tak jsme každý den museli použít přívoz – atrakce obrovská. 
V kopci na Pravčickou bránu se Klárka nadšeně přidala ke skupince zahraničních turistů a fascinována jejich řečí nahoru skoro vyběhla. Málem jsme ji nestačili jak nám průběžně mizela mezi skalami. Sára si mezi Pravčickou branou a Mezní loukou zažila svou zatím asi nejterénější kočárovou jízdu – náš kočár ve spojení s mým mužem opravdu projede téměř vše. Rysí stezka pro děti a úžasné dětské hřiště ve stylu skal a Pravčické brány na Mezní louce byly skvělým zakončením. V autobuse do Děčína pak pár minut spánku (všichni) a vpodvečer ZOO v Děčíně. Zvířata jsme bohužel nestihli v ideální formě – nám chladnější počasí (asi 10 stupňů) příliš nevadilo, zvířata ale byla skoro všechna zalezlá.
Druhý den jsme z Hřenska přes soutěsky došli znovu na to stejné hřiště na Mezní louce. To už holky dobře věděly kam dojdeme, a tak šly a šly a šly. Námi nadšeně popisované lodičky v soutěskách je vůbec nenadchly. Když jsme ale projeli první soutěsku, druhé se nemohly dočkat. Z toho skvělého dřevěného hřiště jsme je dostali jen díky tomu, že dalším bodem programu byl aquapark v Děčíně. Tam se Terezce tak líbilo, že se dodnes ptá, jestli zase půjdeme do toho bazénu, kde se na ni zlobil pan plavčík (protože kolem bazénu se neběhá, Terka ale běhá všude a pořád). Cestou jsme ještě stihli projít Děčínským zámeckým parkem s nejdelší příjezdovou cestou k zámku, večer nám i přes dlouhý a rychlý běh ujel vlak, a tak jsme našli další skvělé hřiště (Tomovy parky) tentokrát v námořnickém stylu a s výhledem na Labe a zámek.

Třetí den už počasí začalo alespoň trochu připomínat květen, vyrazli jsme  proto do Německa. Do Kurort Ratenu. Sára si střihla svůj první výlet v nosítku – 700 schodů na kamenný most mezi skalami by nezvládl ani kočár ani muž 🙂 A málem ho nezvládly ani holky, zachránilo nás jen počítání schodů. Sára v nosítku spala a spala a spala..

Výhledy na Labe, skály a blízkou tabulovou horu byly úžasné, počet turistů obrovský. Autem se totiž dá dojet až nahoru na vyhlídky, a to pak není nic pro nás – mačkat se na skalách s davy autoturistů.
Dole ve vesnici byla zrovna jarní slavnost, a tak jsme si užili i klasickou německou pohodovou atmosféru. Bylo to jako z našich oblíbených knížek Jaro, Léto, Podzim a Zima od (Němky) Rotraut Susanne Bernerové. Závod gumových kačenek holky vyloženě nadchl. A pak taky to, že nám znovu ujel vlak a MUSELI jsme proto otestovat i německé hřiště.

Odpoledne jsme si na střídačku  s mužem projeli Labskou cyklostezku na kolečkových bruslích.  A zatímco jeden z nás testoval kvalitu asfaltu (nic moc, spíše cyklo kvalita než inline kvalita), druhý pouštěl šišky (místo kachen:)) po potoce s holkama u chaty. Bydleli jsme na skvělém místě – na konci uzoučkého a prudkého údolí Čertovy vody, na hájovně. Pan hajný tam měl úplnou ZOO, které velel dvacetiletý divočák Filip.

O svatbě, kterou jsme celou tuhle akci zakončili, zase příště. Snad dříve než za měsíc 🙂
Read More

České a Saské Švýcarsko

Zanedlouho vyrážíme znovu dovolenkovat a já pořád nebyla schopna zpracovat a vystavit fotky z našeho prvního letošního dovolenkového skorotýdne kousek za Děčínem (začátkem května). Obdivuji všechny, kdo jsou schopni své fotky zpracovat hned po příjezdu – moc bych toho chtěla jednou dosáhnout..
Svatba prvního švagra nás poslala až na druhý konec republiky, a tak jsme to pojali rovnou jako pořádný výlet.
Moc se nám osvědčil plán rozdělit každý den na dvě poloviny – dopoledne turistika, odpoledne zábava pro holky. Vyhnuli jsme se tak umrčeným a nespokojeným chvílím – holky byly od rána tak natěšené na ZOO / bazén / potok před chatou, že na kyselé obličeje snad ani nedošlo.
I výletování pro ně ale bylo dost atraktivní – bydleli jsme na levém břehu Labe, a tak jsme každý den museli použít přívoz – atrakce obrovská. 
V kopci na Pravčickou bránu se Klárka nadšeně přidala ke skupince zahraničních turistů a fascinována jejich řečí nahoru skoro vyběhla. Málem jsme ji nestačili jak nám průběžně mizela mezi skalami. Sára si mezi Pravčickou branou a Mezní loukou zažila svou zatím asi nejterénější kočárovou jízdu – náš kočár ve spojení s mým mužem opravdu projede téměř vše. Rysí stezka pro děti a úžasné dětské hřiště ve stylu skal a Pravčické brány na Mezní louce byly skvělým zakončením. V autobuse do Děčína pak pár minut spánku (všichni) a vpodvečer ZOO v Děčíně. Zvířata jsme bohužel nestihli v ideální formě – nám chladnější počasí (asi 10 stupňů) příliš nevadilo, zvířata ale byla skoro všechna zalezlá.
Druhý den jsme z Hřenska přes soutěsky došli znovu na to stejné hřiště na Mezní louce. To už holky dobře věděly kam dojdeme, a tak šly a šly a šly. Námi nadšeně popisované lodičky v soutěskách je vůbec nenadchly. Když jsme ale projeli první soutěsku, druhé se nemohly dočkat. Z toho skvělého dřevěného hřiště jsme je dostali jen díky tomu, že dalším bodem programu byl aquapark v Děčíně. Tam se Terezce tak líbilo, že se dodnes ptá, jestli zase půjdeme do toho bazénu, kde se na ni zlobil pan plavčík (protože kolem bazénu se neběhá, Terka ale běhá všude a pořád). Cestou jsme ještě stihli projít Děčínským zámeckým parkem s nejdelší příjezdovou cestou k zámku, večer nám i přes dlouhý a rychlý běh ujel vlak, a tak jsme našli další skvělé hřiště (Tomovy parky) tentokrát v námořnickém stylu a s výhledem na Labe a zámek.

Třetí den už počasí začalo alespoň trochu připomínat květen, vyrazli jsme  proto do Německa. Do Kurort Ratenu. Sára si střihla svůj první výlet v nosítku – 700 schodů na kamenný most mezi skalami by nezvládl ani kočár ani muž 🙂 A málem ho nezvládly ani holky, zachránilo nás jen počítání schodů. Sára v nosítku spala a spala a spala..

Výhledy na Labe, skály a blízkou tabulovou horu byly úžasné, počet turistů obrovský. Autem se totiž dá dojet až nahoru na vyhlídky, a to pak není nic pro nás – mačkat se na skalách s davy autoturistů.
Dole ve vesnici byla zrovna jarní slavnost, a tak jsme si užili i klasickou německou pohodovou atmosféru. Bylo to jako z našich oblíbených knížek Jaro, Léto, Podzim a Zima od (Němky) Rotraut Susanne Bernerové. Závod gumových kačenek holky vyloženě nadchl. A pak taky to, že nám znovu ujel vlak a MUSELI jsme proto otestovat i německé hřiště.

Odpoledne jsme si na střídačku  s mužem projeli Labskou cyklostezku na kolečkových bruslích.  A zatímco jeden z nás testoval kvalitu asfaltu (nic moc, spíše cyklo kvalita než inline kvalita), druhý pouštěl šišky (místo kachen:)) po potoce s holkama u chaty. Bydleli jsme na skvělém místě – na konci uzoučkého a prudkého údolí Čertovy vody, na hájovně. Pan hajný tam měl úplnou ZOO, které velel dvacetiletý divočák Filip.

O svatbě, kterou jsme celou tuhle akci zakončili, zase příště. Snad dříve než za měsíc 🙂
Read More

… mini výlet …

vždycky, když jedeme na „opakovaný“ výlet je to tak, že manžel jede pracovně a my s Bertíkem se přidáváme. V pondělí to byl opět Štramberk …

… k Trúbě vedou dvě cesty. Zatím jsme vždy šli po té jedné, po schodech. Ta druhá je ale o hodně malebnější, kolem starých chaloupek …

… říkala jsem si, že už tolik fotit nebudu, když je to pořád dokola, ale nepodařilo se mi to. Světlo bylo úžasné, o focení si doslova říkalo 🙂 …

… na kávu a zmrzlinu jsme si zašli do Hotelu Štramberk, který je v rohu náměstí …

… pokud správně odhadujete, že takto krásně naservírovaná zmrzlina se převrhla, tak ano. Od vedlejšího stolu jsem zaslechla, jak maminka dvěma holčičkám, ve věku Bertíka říká: „chlapečkovi se stalo to co vám“ :-)). Zmrzlinu jsme zachránili, byla totiž domácí jahodová, dopadla pouze na stůl a pravidlo, teď nevím tří nebo pěti sekund, jsme dodrželi :-)) …

… a když já kávu, tak chlapi vodu. Zase tam vlezli oba dva …

… mějte krásný den …

Danka

Read More

Byli jsme v Ráji

Ano, o víkendu došlo i na kratší výlet. Zajeli jsme do obce jménem Ráj – a není divu, že se jmenuje právě takto, a z ní se po žluté vydali do skalního bludiště. Cesta nejdříve vedla do kopce mezi nádhernými roubenými chaloupkami – zřejmě hlavně chalupářů, poté po loukách, vzápětí lesem až k seskupení skal … [číst dál…]

Read More

… zase Luhačovice …

nevím, jak dnešní příspěvek nazvat. Jestli Luhačovice, výlet nebo zase 🙂 Ano, zase jsme jeli do Luhačovic. Mám to tam moc ráda a vždycky při příjezdu mi hlavou proběhnout snad všechny návštěvy od dětství …

… zatím se stále pohybujeme po stejné trase …

… ale objevili jsme i novou kavárnu. Zajdeme do ní až bude chladněji. V pátek byl krásný letní den a vyhledávali jsme spíše stín a ona je na hodně slunném místě …

… pokračovali jsme na ještě známější místo, na kolonádu …

… kávu jsme si dali ve Smetanovém domě. Ta je tam sice výborná, ale začíná být opět problém s ledovou kávou. Nemám ráda, když je v kávě led, stačí mi zmrzlina, ale někde to nechtějí pochopit. Tam s tímhle sice problém neměli, ale ledovou kávu dělají z kávy instantní, což je snad ještě horší. Vyřešili jsme to klasickou kávou a kopečky zmrzliny zvlášť …

… pak jsme ještě nakoukli do galerie …

… zaplavat si na přehradu …

… a jelo se domů. Byl to krásný den plný letní pohody …

… přeji krásnou sobotu …

Danka

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi