Kolegyně vymyslela výlet do míst, kde žil Bohumil Hrabal, ale i ona sama. Navíc je to učitelka s aprobací dějepis a český jazyk, takže plná informací.

A tak jsme se jednoho deštivého dne vydaly na Nymbursko a doufaly, že na nás po cestě vykoukne i sluníčko. Vyšlo to.

Celé putování bylo moc fajn, jak se říká na pohodu. Po cestě jsme zvládly obstarat i nákup lokální zeleniny, navštívit hájenku, kde kolegyně vyrůstala, zastavit se na kafe u jejich rodičů, bylo toho hodně, ale teď už k samotnému výletu.

Nymburk sám o sobě je hezké město.

V Nymburce jsme si daly dobrý oběd v restauraci v centru U Anny Šmejdířky, moc hezké prostředí i dobré jídlo, jen obsluha by mohla být milejší. Na náměstí jsme se vyfotily na Hrabalově lavičce. Miloval kočky, takže je to takový jeho symbol, jsou i na jeho lavičkách.

Zde je gymnázium, kam chodil. Neměl prý výborné výsledky, ale jak všichni víme, dotáhl to daleko:-).

Daly jsme si i skvělou zmrzlinu v cukrárně u nějaké základní školy, jméno nepamatuju, ale výběr i porce veliký a strašně dobrý.

Přes lávku nad Labem jsme došly k Hrabalově vile, i před ní je “jeho” lavička s kočkami /tu tu bohužel nemám/.

Mihly jsme se u pivovaru a poté jely dál.

Následující zastávkou byl písečný přesyp u obce Písty. Tam se mi moc líbilo.

Přírodní památka je jedním z posledních písečných přesypů ve středním Polabí. Unikátní a dodnes pohyblivá duna pochází už z období čtvrtohor a je domovem ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Původ písečné duny u Píst sahá hluboko do prehistorických čtvrtohor, kdy řeka Labe přinášela svým proudem nánosy štěrku a písku. Koryto se však často měnilo a vítr postupně ze štěrkopískové terasy vyvál jeho nejjemnější části a nahromadil je do kopcovitých útvarů – dun. Ty se pak pomalu pohybovaly, stejně jako duny v pouštích nebo na pobřeží. V Polabí je většina dun porostlá lesem a tím vlastně zakonzervovaná a ochráněna před postupnou likvidací.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pisecny-presyp-u-pist-domov-polabskych-mravkolvu

A to už jsme v oblasti Kerska. Naším cílem byla i Krásná Pepina, kerská borovice, která soutěží o Strom roku 2023 a od místních víme, že postoupila do užšího výběru 5 stromů.

230 let starý strom, nádhera.

Zapálily jsme svíčky u hrobu B. Hrabala.


Jak vidíte, lidé zde nechávají různé věci, nechybí ani kočky.

Náš výlet jsme zakončily v ikonické Hájence, hospodě, která je neodmyslitelně spjata s filmem Slavnosti sněženek pod taktovkou Jiřího Menzela. Toto propojení zde cítíte na každém rohu. Byli jsme spokojené s jídlem i obsluhou, moc milý personál.

No a pak už jsme jely krásnou přírodou domů, stmívalo se, byl to dlouhý ale moooc vydařený den. I to sluníčko nám nakonec svítilo:-).

Mějte se hezky.

Marcela