Články:děti

Retro a děti podruhé

Jak Madlenka roste a začínají ji zajímat různé věci, manželovi rodiče postupně odtajňují další a další poklady. Tak třeba teď naposledy, když jsme byly u babičky a dědy v jižních Čechách na týden na prázdninách, se mi do rukou dostaly tyhle úžasné gumové kostky odhadem tak z konce sedmdesátých let. Současnosti se dožily pouze dvě z celé sady, ale podle mě jde o designový skvost. Na každé straně je jedno zvířátko, vlastně je to taková grafická zkratka, přitom naprosto jasně čitelná a poznatelná. Jasné barvy. A pískátko uvnitř jako malý bonus. Do vany skvělé. A vlastně i mimo ni. Madlenka si je okamžitě oblíbila a i děti mých kamarádek, které sem za námi přijely, o ně sváděly boje. Musím vypátrat, kdo stojí za jejich návrhem. Že by šlo o méně známý kousek Libuše Niklové? Nevíte někdo? Neměli jste je doma? Což mě ovšem přivádí k další otázce, nebo možná spíš postesknutí. Kam se poděla pěkná česká hračka? Od dob socialismu, kdy se návrhy zabývali designéři (aneb jedna z velmi mála světlých momentů oné éry) jsme se po revoluci postupně začali přesouvat k levným šmejdům, kýčovitým hračkám z Číny. Osobně jsem poměrně velký odpůrce plastů, ovšem musím uznat, že není plast jako plast, přecejen i ten měl dříve celkem úroveň. Dnešní nabídka konvenčních hračkářství je tristní. Regály jsou sice přeplněné, takže už nehrozí, že všechny holčičky budou mít doma stejnou panenku jako tehdy, za to však najít něco pořádného je boj. A nad tím vším vládne silnou rukou reklama. Kamarádka si nedávno posteskla nad tím, kolik času tráví nad vybíráním pěkných hraček pro svého syna, aby mohla vytvářet narozeninové wishlisty a nesešlo se jí doma pět stejně hrůzostrašných věcí, a ono to stejně nakonec dopadá tak, že se na to všichni vybodnou, řeší to na poslední chvíli, vlezou do prvního obchodu a tam si nechají něco vnutit 🙁 Já už dlouho lovím pěkné hračky na internetu a nebo v několika málo oblíbených kamenných prodejnách. Ano, hezké a kvalitní věci stále existují. Povětšinou se jedná o skandinávský nebo francouzský design a stojí hromadu peněz, bohužel. Kam se poděly české hračky (pokud nepočítám ty oprášené z minulosti), by mě vážně zajímalo. Z toho je mi trochu smutno…

Můj druhý úlovek je tohle leporelo. Jmenuje se Volám všechny hračky a je podle mě překrásné. Rýmované, edukativní, výtvarně přehledné, navíc v příjemných barvách. Helenu Zmatlíkovou miluju, je to ilustrátorka mého dětství. Takových knížek není nikdy dost. Naštěstí alespoň na tomto poli Češi drží tempo se světem. Moc mě poslední dobou baví malá nakladatelství, která plodí opravdu parádní kousky. Přiznám se, že na dětských knihách si dost ujíždím a leckdy mám velký problém si vybrat jednu, protože bych to nejraději brala všechno! Taky občas nejsem schopná kriticky zhodnotit, na co už je Madla zralá a když se zamiluju, nakupuju ‚do šuplíku‘. Je to prostě vášeň. Na tomto místě bych ráda poděkovala dvěma brněnským mamčám, které jsem potkala na posledním Mint Marketu. Pod značkou Dlouhá punčocha vybírají z celého světa ty nejparádnější kousky a já už si pak můžu jen hodit korunou, který vezmu (mrkněte na jejich stránky TU). Mají v plánu brzy otevřít kamennou prodejnu a já už se na to moc těším. Tak vám, dámy, budu držet palce. Protože knížka je přeci základ dětského pokojíčku. Nebo alespoň toho našeho do budoucna určitě!

Read More

Retro a děti podruhé

Jak Madlenka roste a začínají ji zajímat různé věci, manželovi rodiče postupně odtajňují další a další poklady. Tak třeba teď naposledy, když jsme byly u babičky a dědy v jižních Čechách na týden na prázdninách, se mi do rukou dostaly tyhle úžasné gumové kostky odhadem tak z konce sedmdesátých let. Současnosti se dožily pouze dvě z celé sady, ale podle mě jde o designový skvost. Na každé straně je jedno zvířátko, vlastně je to taková grafická zkratka, přitom naprosto jasně čitelná a poznatelná. Jasné barvy. A pískátko uvnitř jako malý bonus. Do vany skvělé. A vlastně i mimo ni. Madlenka si je okamžitě oblíbila a i děti mých kamarádek, které sem za námi přijely, o ně sváděly boje. Musím vypátrat, kdo stojí za jejich návrhem. Že by šlo o méně známý kousek Libuše Niklové? Nevíte někdo? Neměli jste je doma? Což mě ovšem přivádí k další otázce, nebo možná spíš postesknutí. Kam se poděla pěkná česká hračka? Od dob socialismu, kdy se návrhy zabývali designéři (aneb jedna z velmi mála světlých momentů oné éry) jsme se po revoluci postupně začali přesouvat k levným šmejdům, kýčovitým hračkám z Číny. Osobně jsem poměrně velký odpůrce plastů, ovšem musím uznat, že není plast jako plast, přecejen i ten měl dříve celkem úroveň. Dnešní nabídka konvenčních hračkářství je tristní. Regály jsou sice přeplněné, takže už nehrozí, že všechny holčičky budou mít doma stejnou panenku jako tehdy, za to však najít něco pořádného je boj. A nad tím vším vládne silnou rukou reklama. Kamarádka si nedávno posteskla nad tím, kolik času tráví nad vybíráním pěkných hraček pro svého syna, aby mohla vytvářet narozeninové wishlisty a nesešlo se jí doma pět stejně hrůzostrašných věcí, a ono to stejně nakonec dopadá tak, že se na to všichni vybodnou, řeší to na poslední chvíli, vlezou do prvního obchodu a tam si nechají něco vnutit 🙁 Já už dlouho lovím pěkné hračky na internetu a nebo v několika málo oblíbených kamenných prodejnách. Ano, hezké a kvalitní věci stále existují. Povětšinou se jedná o skandinávský nebo francouzský design a stojí hromadu peněz, bohužel. Kam se poděly české hračky (pokud nepočítám ty oprášené z minulosti), by mě vážně zajímalo. Z toho je mi trochu smutno…

Můj druhý úlovek je tohle leporelo. Jmenuje se Volám všechny hračky a je podle mě překrásné. Rýmované, edukativní, výtvarně přehledné, navíc v příjemných barvách. Helenu Zmatlíkovou miluju, je to ilustrátorka mého dětství. Takových knížek není nikdy dost. Naštěstí alespoň na tomto poli Češi drží tempo se světem. Moc mě poslední dobou baví malá nakladatelství, která plodí opravdu parádní kousky. Přiznám se, že na dětských knihách si dost ujíždím a leckdy mám velký problém si vybrat jednu, protože bych to nejraději brala všechno! Taky občas nejsem schopná kriticky zhodnotit, na co už je Madla zralá a když se zamiluju, nakupuju ‚do šuplíku‘. Je to prostě vášeň. Na tomto místě bych ráda poděkovala dvěma brněnským mamčám, které jsem potkala na posledním Mint Marketu. Pod značkou Dlouhá punčocha vybírají z celého světa ty nejparádnější kousky a já už si pak můžu jen hodit korunou, který vezmu. Mají v plánu brzy otevřít kamennou prodejnu a já už se na to moc těším. Tak vám, dámy, budu držet palce. Protože knížka je přeci základ dětského pokojíčku. Nebo alespoň toho našeho do budoucna určitě!

Read More

Příprava na podzim

Venku je zataženo, 20°C, pro mě ideální počasí. Uvařila jsem čaj a chtě nechtě myslím na podzim. Přišly nám nějaké nové kousky pro slečnu, tak se těším, až zase obleče všechny ty svetříky a čepičky. Miluji zemité barvy a podle mě přesně tenhle styl sluší dětem nejvíc. Tohle jsou kousky a odstíny, které dělají mým očím a mysli dobře. A co si budeme povídat, na fotkách to vypadá nádherně. Přidáte-li si podzimní proměny přírody, je to harmonie. 
Sice je ještě léto, ale to babí je tu za chvilku, navíc pokud plánujete nový šatník, vyplatí se myslet dopředu. Naštěstí máme šikovné babičky, které občas něco ušijí a upletou, ale hlavně tetu Marcelu, mojí dobrou kamarádku, která nám štrikuje ty nejkrásnější svetříky a pixie čepičky. Díky, Maci:).

L.
Read More

Zase něco nového

Zkoušely jsme se slečnou akvarel. Asi je odvážné nazývat tak naše pokusy, ale nás to moc bavilo. Já měla za úkol malovat princezny, což mi asi moc nejde, tak jsem přišla s takovou punkovou verzí princezny. A už dlouho jsem chtěla vyzkoušet akvarelové pastelky. Koupily jsme tedy takové levné z Tesca, ale pracuje se s nimi úžasně! Vřele doporučuji. Slečna sama zvládla princeznu v zelených šatech (kreslila podle mě) a meloun. Šlo jí to moc hezky. V září začíná s výtvarkou, tak jsem na ní zvědavá. Snad tam bude chodit ráda. 
L.
Read More

Zase něco nového

Zkoušely jsme se slečnou akvarel. Asi je odvážné nazývat tak naše pokusy, ale nás to moc bavilo. Já měla za úkol malovat princezny, což mi asi moc nejde, tak jsem přišla s takovou punkovou verzí princezny. A už dlouho jsem chtěla vyzkoušet akvarelové pastelky. Koupily jsme tedy takové levné z Tesca, ale pracuje se s nimi úžasně! Vřele doporučuji. Slečna sama zvládla princeznu v zelených šatech (kreslila podle mě) a meloun. Šlo jí to moc hezky. V září začíná s výtvarkou, tak jsem na ní zvědavá. Snad tam bude chodit ráda. 
L.
Read More

Letní šaty last minute – návod

Chtěla jsem je ušít tak o měsíc dříve, nejlépe už v první polovině června. Povedlo se v půlce července a nafotit až teď. Příště si šití naplánuju na únor a třeba to do června vyjde 🙂

Read More

Oslava

Dnes jsme měli mít rodinnou oslavu našeho Honzíka, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Viróza mě odstavila a já byla nucena vše odsunout. Bylo mi líto Honzíka, protože narozeninový den jsem si pro něj představovala úplně jinak, i když on si nestěžoval, ale my mu to vynahradíme. Navíc si děti včera odvezla babička s dědou, což … [číst dál…]

Read More

11.8.

…jedno z nejdůležitějších dat v mém životě, jednou provždy, den, kdy se mi narodilo první dítko, náš syn Honzík. Dnes slaví sedmé narozeniny. Moc si přeju, aby byl zdravý a šťastný, spokojený a dokázal čelit všem nástrahám, a také aby zvládl tu velkou změnu, která nastane v září – povinná školní docházka, povinnosti už jednou … [číst dál…]

Read More

PokROK

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik je malý člověk schopen naučit se za první rok svého života. Na začátku je to mláďátko, které jen kouká (do blba) a divoce máchá ručičkama, v roce už téměř samostatný tvor schopný se bez pomoci přesouvat, krmit a komunikovat. A leckdy i dělat srandu! A to mezi tím, ty všechny malé pokroky, jsem si chtěla pamatovat. A ráda bych, aby o nich jednou věděla i Madlenka. Jen tak pro radost. Co se naučila, co ji bavilo a co rozplakávalo. Na Pinterestu jsem objevila zajímavý nápad s focením a zaznamenáváním dítěte v měsíčních intervalech. Neměla jsem k tomu sice žádné milníkové podložky, ale světlé prostěradlo na posteli posloužilo stejně dobře. Po nafocení jsem fotku upravila (hlavně šlo o vyhlazení okolí kolem miminka, aby lépe vyniklo) a pak přidala texty. Zvolila jsem tři druhy fontů, které se opakují ve všech dvanácti měsících. Barvy jsem měnila podle Madlenčina oblečení. Její pokroky jsem si pravidelně zaznamenávala do mobilu, kdykoli nějaký udělala, takže pak pro mě bylo jednoduché kalendář tvořit i několik měsíců zpětně (což tak ke konci i dopadalo, protože času je prostě méně a méně…)  No a tady malá ukázka (jen z několika měsíců, ať vás nenudím) toho, jak to tedy dopadlo 🙂

Pokud vás zajímá celkové vyznění „kalendáře“, když se všech dvanáct fotek vyskládá vedle sebe, ukázku naleznete v mém minulém článku o narozeninové oslavě – KUK (pro pobavení hostů jsem kalendář nalepila washi páskou na dveře v obýváku)

Přeji všem hezké letní dny a zdravím z Orlických hor, kde si momentálně užíváme s celou naší partou a všemi mláďaty hromadnou rodinnou dovolenou 🙂

Read More

Prvonarozeninová oslava

Ačkoli měla Madla narozeniny už na začátku července, oslava byla naplánovaná až na jeho konec. Dílem proto, že okolo našeho domu a částečně i uvnitř to stále vypadalo jako na staveništi… No a pak taky sladit termíny všech hostů, že jo. Pozvali jsme totiž celou úzkou rodinu – rodiče a sourozence s rodinami, což ve výsledku čítalo 22 osob! Takže žádná párty pro třasořitky, hned pěkně zostra. Největší nápor to byl pro náš obývák (se všemi těmi pobíhajícími a pod nohy se motajícími dětmi to dost těžce evokovalo úvodní scénu ze Sám doma :-)). Pro mě to byl nápor taky, ale hlavně časově. Madlenka zatím stále vyžaduje moji plnou pozornost, takže i prosté vaření zvládám až večer po jejím usnutí. No a teprve v době mezi desátou večerní a jednou ranní se dalo diskutovat o nějakých narozeninových přípravách. Letos jsem to tedy moc nepřeháněla se ‚srandičkama okolo‘, protože z toho Madla zatím ještě stejně moc nemá rozum, takže co do výzdoby, vyrobila jsem pouze narozeninovou girlandu, a více jsem se věnovala cateringu…

Hlavním tématem byl samozřejmě narozeninový dort. Oslava prvního roku je podle mě důležitý mezník – už nemáme doma kojence, ale batole. Madlenka se toho tolik naučila! Pomalu nám končí období ve stylu ‚tipuju si, co asi tak potřebuješ‘ a začíná mně sympatičtější období, kdy si o to dítě samo řekne, nebo alespoň naznačí. Je to milník. Pro mě symbolická, skoro až posvátná záležitost. Takže jsem nechtěla nic ponechat náhodě. Žádné pečení pokus-omyl. Vsadila jsem na své osvědčené klasiky, čili: dort pro ‚velkoše‘ podle Katky Vidličky – inspirace ZDE. Za kvalitu fotografie se omlouvám, bohužel dort jsem dokončovala těsně před oslavou a nebyl čas ptát se kdo je kdo, takže jej vůbec nemám nafocený, pouze tento rychlocvak, než se do něj pustili hosté… Svíčku jsem si představovala trochu jinou, ale sháněla jsem ji též na poslední chvíli a nějak jsem podcenila situaci, vůbec mě nenapadlo, že v obchodech budou mít samé příšerné kýče (tato byla ještě nejlepší), příště budu, poučená, shánět dopředu a na internetu. Vršek dortu jsem ozdobila kokosovými lupínky, které se s vanilkovo-malinovým dortem chutově i vizuálně hezky doplňovaly. Vlaječky (stejně jako ubrousky z úvodní fotografie) jsou z Tigeru 😉

Hlavní narozeninový dort s malinami, mascarpone a kokosovými lupínky

Dort pro Madlu jsem udělala zdravý, inspirovaný smash cakem z blogu Madame Coquette (recepis je TADY. Těsto je převážně banán a jablko, do jogurtového krému jsem přimíchala jahody a sladké meruňky, které Madla miluje. Jak je vidno, docela jí šmakoval! Hlavně ozdobný vršek z jahod vzal rychle za své 😀

Zdravý dort bez cukru pro Madlenku

Protože jeden dort pro tolik hostů je jaksi málo, doplnila jsem ho dvěma druhy cupcaků. Oboje jsou to tedy původně recepty na dorty, ale i v mini verzích v košíčku zafungovaly dobře. Měli jsme mrkvové s cream cheese podle Herbáře – recept ZDE (pozn.: dávám o čtvrtinu méně cukru do těsta a do krému úplné minimum a i tak je to na můj vkus sladké až až, takže doporučuju zredukovat dle osobních preferencí) a čokoládovo-čokoládové podle Dity P. – recept ZDE (tady také cukr v těstě redukuji a do krému přidávám zbytek podmáslí, je pak lehčí a nadýchanější ;-)). K tomu jsem navíc ještě vyrobila domácí zmrzlinu (košíčky tedy byly kupované, přiznávám).

cupcakes: vlevo mrkvové s cream cheese, vpravo čokoládové
Slaný bar jsem trochu odbyla a uvařila pouze paštiku z kuřecích jater (osvědčený recept najdete TU) s brusinkovou marmeládou (ta byla z Ikea :-D), jelikož mám šikovné příbuzné, kteří mi píchli: obě mamky napekly listové šátečky, jedna švagrová dovezla vlastnoručně uzené maso a druhá svoje nejlepší, pro tuto příležitost několik měsíců zrající, sýry (kam se na ni hrabou Holanďani!) a večer před oslavou jsme k tomu upekly kváskový chleba. O zbytek se pak postaral pan řezník, od kterého jsme měli objednané masové speciality. Řeknu vám, bylo toho hodně, bylo to výborné a teď by to chtělo pár dnů zdravotní pročišťovací půst! :-D…

No a nakonec ještě jeden, pro mě neméně důležitý bod: shrnutí, jaký ten Madlenčin první rok vlastně byl. Vyrobila jsem jí video – čtyřminutový sestřih toho nejzajímavějšího, co jsem průběžně natáčela na svou zrcadlovku: kopance přes bříško, pláč pár hodin po porodu, první úsměvy, otočky, plazení, lezení i opatrné postavení na zadní. Při stříhání jsem měla slzy na krajíčku (a nebylo to jen tím songem od Sary McLachlan, který jsem si pro tuto příležitost několik let šetřila ;-)). Krom videa jsem pak udělala ještě něco na způsob kalendáře – dokumentování jejích pokroků měsíc po měsíci (více o něm se dočtete příště).

nástěnka Madlenčiných pokroků v prvním roce života
No a jak to všechno dopadlo? Bylo to divoké a krásné. A místy komické. Madlenka se bála dortu (hlavně hořící svíčky, takže tato fotomomentka vypadá spíše jak z funusu než z párty :-D), ale ten svůj zdravý dlabala, až se jí dělaly boule za ušima. Rodina vytvořila milou a neopakovatelnou atmosféru. Všichni dovezli moc pěkné dárky a Madla se ukázala být jejich vděčný příjemce – ze všeho měla očividně velkou radost, s každým si chvilkz demonstrativně pohrála a k panenkám se tulila tak, až v nich málem vytulila díru. Balíčků bylo tolik, až pomalu nevěděla, která bije, a tak jsme se rozhodli, že ty od nás jí nakonec dáme až druhý den, ať to má nadávkované. S hračkami jsem to nepřeháněla – má jich dost, neustále nové dostává a nebo dědí. A tak jsem volila dárky spíš praktické a edukativní. Madlenka miluje knížky a na trhu je tolik krásných, že jsem nemohla odolat a nakoupila už nějaké i do zásoby. Hlavním dárkem od nás ale bylo odrážedlo. Dřevěný pejsek. Ale nebyla bych to já, abych ho nějak nevytunila. Jak? Zůstaňte na příjmu a brzy uvidíte ;-)…
Read More

Jak jsme šily svatební outfit pro Madlenku

Jak jsem slíbila v minulém příspěvku, dneska malá ukázka toho, co jsme si na vílí svatbu připravily pro sebe. Už dlouho v mém šatníku bydlí vrstvená tylová sukně v mentolovém odstínu od Princezny Pampelišky. Koupila jsem si ji ještě předtím, než tyl a mentol udělaly díru do světa a zdá se, že to byla dobrá volba – baví mě už mnoho let! K ní jsem si pořídila jednoduché bavlněné tričko s jemnou krajkou (tuším, že to bylo v H&M ?) a dohromady je to můj slavnostní evergreen. Když jsem pak nedávno náhodou strčila nohu do Pepca a objevila tam tohle bodýčko ne nepodobné právě mému topu, nemohla jsem odolat. Když mě se ty sladěné matky a dcery tak líbí! (Mimochodem, pamatujete na Madlenčiny vánoční šaty? Ze stejné látky jsem si střihla i na svoje. Metráž bohužel ještě pořád čeká v šuplíku na den, kdy zasednu k šicímu stroji…). Jelikož jsem si tehdy sukni objednala zbytečně dlouhou (byla to moje chyba) a pak vrstvu po vrstvě zkracovala, měla jsem doma spousty zbytků. A jak jsem teď byla ráda, že jsem takový skladník a kdeco schovávám pro strýčka příhodu. Najednou jako když našel! 🙂
Bohužel ustřihnuté proužky byly poněkud krátké. Chtěla jsem je našít na bavlněný náplet v několika řadách nad sebe, ale nesehnala jsem žádný v požadovaném odstínu. Pak moje mamka přišla s nápadem našít to rovnou na body. A bylo! U rodičů jsem se rekreovala týden. Po večerech jsme to s mámou páchaly. Ona má na výsledku větší zásluhy, za což jí moc děkuji. Většinu drobného ručního šití zvládla, zatímco já jsem uspávala dceru. Já jsem pak ještě navrch vyrobila čelenku do vlasů. Posloužila obyčejná bílá pruženka, zbytky tylu a stará dobrá metoda opalování nad svíčkou. Pak už jen jednotlivé plátky sešít dohromady a voilá – garderóba je na světě!
krajkový detail na bodýčku
vrstvená tylová sukně našitá přímo na body

nezbytná květinová čelenka ze zbytků tylu

PS: kdo zvládl dočíst až sem, za odměnu přidávám ještě vtipnou historku o tom, kterak jsme se měli jít o víkendu fotit v ateliéru v místě bydliště mých rodičů (dostali jsme totiž od kamarádů darem poukaz na rodinné focení), a tak mi přišlo škoda nevyužít Madlina právě dokončeného vílího outfitu. Poprosila jsem tedy manžela, zda by mi mohl přivézt i ten můj, až za námi pojede. V pátek večer jsem mu na uvítanou vlepila pusu a ptám se, kde má tu moji sukni, že ji nikde nevidím. A co myslíte? Ne, nezapomněl ji. Ten můj čundrák ji (spolu s košilemi, ve kterých se měl fotit) zmuchlal do kuličky menší než fotbalový míč a napěchoval do krosny!… a pokud se nerozvedli, žijí šťastně až dodnes. Aneb nejjemnější voňavkou je dým. Ách jo!
… a malá ukázka, jak to dopadlo. Za foto díky Fotoateliéru Eva

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi