Články:děti

Pokojíček pro Madlenku podruhé

Tak dneska opět povídání o mém dlouho nakousnutém projektu, a tím je pokojíček pro naši dceru. O tom, jak bude rozvržený, už jsem se rozepisovala před časem. Ale jak bude vlastně vypadat?
Inu, seděla jsem nad tím poměrně dlouho (no, spíše tedy ležela, kojila a sjížděla Pinterest :-D). Tím, jak se pohybuju v oboru a pokojíčky jsou pro mě denním chlebem a tuším, co je na trhu k mání, mám trochu problém nenacpat to tam Madle úplně všechno. Naštěstí budget mě trošku krotí. Takže zadání bylo jasné: nadčasové, genderově neutrální, milé, střídmé a ještě k tomu levné. Tak držte palce.
Co se barevnosti týče, v celém našem bytě se držím hodně při zemi: černo-bílo-dřevovou jen občas doplním barevným kouskem. V pokojíčku to ale bude jinak, tam bych ráda vpustila trochu toho veselí. Ovšem s mírou. Rozhodla jsem se pro barevnou kombinaci mentolové a žluté (těch tam bude nejvíc, kdyby náhodou časem přibyl brácha), ale abych Madlence neupřela aspoň trochu toho holčičáctví, v detailu a na doplňcích použiju kromě toho i pudrově růžovou. Ještě si trochu pohrávám s korálově červenou, má takovou retro atmosféru a moc se mi líbí, ale zatím ji mám v záloze a uvidíme, jestli na ni taky dojde…
Nicméně aby to nebyl zas moc velký cirkus, všechno se to opět usadí známou černo-bílo-dřevovou. Nábytek hodlám použít převážně bílý, něco bude i v dubu. Vzhledem k rozpočtu budu hodně recyklovat. Po bývalé majitelce nám tu zbyla obří šatní skříň z dubové dýhy, což se mi perfektně hodí, navíc je i tvarově neutrální. Jediné její současné minus je povrchová úprava nápadně připomínající dobu normalizace, k čemuž ale hodlám přizvat opalovačku a brusku, tak uvidíme, jestli se nám s tím společně podaří něco vymyslet (a hlavně KDY!). Na uschování hraček a knížek hodlám použít knihovnu Expedit z Ikea, kterou máme aktuálně v obýváku (tam ji nahradím dalším perfektním retro úlovkem čekajícím ve sklepě, na který se už moc těším). Tenhle evergreen je podle mě do pokoje ideální – police mohou zůstat otevřené, a nebo se opatří boxy a je hned uklizeno. Na knihovnu bude navazovat pracovní stůl v délce vhodné pro dva školáky… aktuálně spíš pro maminku a její šicí stroj, neb Madlenka pro svoje ‚pisy pisy‘ asi bude ještě pár let využívat malý dětský stoleček. Zvažuju nad pracovní plochu zavěsit několik uzavřených skříněk na kancelářské/školní potřeby, ale to má čas. Co bych ovšem chtěla pořídit úplně nejdřív, je postel. Ano, bude domečková! A nejen proto, že teď ohromně frčí. Zjistila jsem, že Madla schovky miluje,takže část kostry zřejmě zacloním nějakou hezkou textilií a vytvořím jí pelíšek. Přikláním se k variantě s matrací přímo na zemi, což je fajn z bezpečnostního hlediska (nebudu muset řešit bočnici) a časem možná na ni dám ještě jednu, čímž vznikne příležitostné spaní pro hosta/mámu/tátu/sourozence. Tento základní nábytek pak ještě podle potřeby doplním háčky a policemi.

Základní varianta pokojíčku pro jednoho obyvatele…

… a verze pro dva 🙂

Takže tolik k základnímu vybavení. No a pak přijde na řadu to, co miluju ze všeho nejvíce, a to jsou právě dekorace a doplňky. Shlédla jsem se v puntíku. Už dávno. A moje láska stále trvá. Puntíky v našem pokojíčku budou pouze na jedné stěně a budou černé na bílém podkladu. Protější stěnu plánuju mentolovou, zbytek bílý. Na podlahu přijde barevně neutrální koberec, vypadá to na holubí šeď (nejvíce by se mi líbila bílá, ale jsem realista a myslím, že i s tou šedou se asi pěkně nadřu, aby vypadala obstojně i po útoku upatlaných rukou a nohou…). Plánuju do pokojíčku umístit můj kanárkově žlutý sedací vak, který už je součástí naší rodiny velmi dlouho, prostěhoval se se mnou všemi studentskými priváty až do vysněného hnízda, a tak bude mít čestné místo… co však dělá z obyčejné místnosti dětský pokojíček, jsou hlavně ty drobné maličkosti jako lampičky, plakáty, textilie, hračky. Prohledávám zajímavé adresy a píšu si wishlist. Něco málo z něj jsem si odškrtla po Madlenčiných prvních narozeninách, zbytek budu dokupovat postupně, jak budou finanční možnosti dovolovat. A co že jsem tedy vybrala? Tady je malá ochutnávka:

1 – domečková postel od Lucky limit
2 – noční LED lampička mráček od Little lovely company
3 – plánovaná barevnost: mátová-žlutá-pudrová-korálová
4 – látkový metřík kaktus od Guimo
5 – svítící bavlněné balónky od Balldesign
6 – plakát The moon od Lilipinso
7 – textilní koše na hračky od Bigpig
8 – silikonové stínidlo závěsné lampy, prodává creative-cables.sk
9 – polička na knížky (původně na kořenky :-)) Bekvam od Ikea
10 – věšáček Bunny face od Petit monkey
11 – blackoutové závěsy v šedé barvě (dostupné v prodejnách s metráží)
12 – plakát Lapin od Lilipinso
13 – lampička Fubbla od Ikea
14 – rostoucí židlička (váhám nad značkou: Woodpartner, Hajdalánek, Stokke, Jitro… poradíte?)
15 – překližkové krabice na Duplo (budou v knihovně Expedit)

Tak tolik zatím moje představa a uvidíme, jak to dopadne. Do realizace už jsme se pustili. A ačkoli to bude zřejmě běh na dlouhou trať, strašně moc se na to těším. Až to tam všechno naskládám. A jak budou Madle svítit očička radostí, až to tam zabydlí. Ona a její hračky!
Read More

Pokojíček pro Madlenku podruhé

Tak dneska opět povídání o mém dlouho nakousnutém projektu, a tím je pokojíček pro naši dceru. O tom, jak bude rozvržený, už jsem se rozepisovala před časem. Ale jak bude vlastně vypadat?
Inu, seděla jsem nad tím poměrně dlouho (no, spíše tedy ležela, kojila a sjížděla Pinterest :-D). Tím, jak se pohybuju v oboru a pokojíčky jsou pro mě denním chlebem a tuším, co je na trhu k mání, mám trochu problém nenacpat to tam Madle úplně všechno. Naštěstí budget mě trošku krotí. Takže zadání bylo jasné: nadčasové, genderově neutrální, milé, střídmé a ještě k tomu levné. Tak držte palce.
Co se barevnosti týče, v celém našem bytě se držím hodně při zemi: černo-bílo-dřevovou jen občas doplním barevným kouskem. V pokojíčku to ale bude jinak, tam bych ráda vpustila trochu toho veselí. Ovšem s mírou. Rozhodla jsem se pro barevnou kombinaci mentolové a žluté (těch tam bude nejvíc, kdyby náhodou časem přibyl brácha), ale abych Madlence neupřela aspoň trochu toho holčičáctví, v detailu a na doplňcích použiju kromě toho i pudrově růžovou. Ještě si trochu pohrávám s korálově červenou, má takovou retro atmosféru a moc se mi líbí, ale zatím ji mám v záloze a uvidíme, jestli na ni taky dojde…
Nicméně aby to nebyl zas moc velký cirkus, všechno se to opět usadí známou černo-bílo-dřevovou. Nábytek hodlám použít převážně bílý, něco bude i v dubu. Vzhledem k rozpočtu budu hodně recyklovat. Po bývalé majitelce nám tu zbyla obří šatní skříň z dubové dýhy, což se mi perfektně hodí, navíc je i tvarově neutrální. Jediné její současné minus je povrchová úprava nápadně připomínající dobu normalizace, k čemuž ale hodlám přizvat opalovačku a brusku, tak uvidíme, jestli se nám s tím společně podaří něco vymyslet (a hlavně KDY!). Na uschování hraček a knížek hodlám použít knihovnu Expedit z Ikea, kterou máme aktuálně v obýváku (tam ji nahradím dalším perfektním retro úlovkem čekajícím ve sklepě, na který se už moc těším). Tenhle evergreen je podle mě do pokoje ideální – police mohou zůstat otevřené, a nebo se opatří boxy a je hned uklizeno. Na knihovnu bude navazovat pracovní stůl v délce vhodné pro dva školáky… aktuálně spíš pro maminku a její šicí stroj, neb Madlenka pro svoje ‚pisy pisy‘ asi bude ještě pár let využívat malý dětský stoleček. Zvažuju nad pracovní plochu zavěsit několik uzavřených skříněk na kancelářské/školní potřeby, ale to má čas. Co bych ovšem chtěla pořídit úplně nejdřív, je postel. Ano, bude domečková! A nejen proto, že teď ohromně frčí. Zjistila jsem, že Madla schovky miluje,takže část kostry zřejmě zacloním nějakou hezkou textilií a vytvořím jí pelíšek. Přikláním se k variantě s matrací přímo na zemi, což je fajn z bezpečnostního hlediska (nebudu muset řešit bočnici) a časem možná na ni dám ještě jednu, čímž vznikne příležitostné spaní pro hosta/mámu/tátu/sourozence. Tento základní nábytek pak ještě podle potřeby doplním háčky a policemi.

Základní varianta pokojíčku pro jednoho obyvatele…

… a verze pro dva 🙂

Takže tolik k základnímu vybavení. No a pak přijde na řadu to, co miluju ze všeho nejvíce, a to jsou právě dekorace a doplňky. Shlédla jsem se v puntíku. Už dávno. A moje láska stále trvá. Puntíky v našem pokojíčku budou pouze na jedné stěně a budou černé na bílém podkladu. Protější stěnu plánuju mentolovou, zbytek bílý. Na podlahu přijde barevně neutrální koberec, vypadá to na holubí šeď (nejvíce by se mi líbila bílá, ale jsem realista a myslím, že i s tou šedou se asi pěkně nadřu, aby vypadala obstojně i po útoku upatlaných rukou a nohou…). Plánuju do pokojíčku umístit můj kanárkově žlutý sedací vak, který už je součástí naší rodiny velmi dlouho, prostěhoval se se mnou všemi studentskými priváty až do vysněného hnízda, a tak bude mít čestné místo… co však dělá z obyčejné místnosti dětský pokojíček, jsou hlavně ty drobné maličkosti jako lampičky, plakáty, textilie, hračky. Prohledávám zajímavé adresy a píšu si wishlist. Něco málo z něj jsem si odškrtla po Madlenčiných prvních narozeninách, zbytek budu dokupovat postupně, jak budou finanční možnosti dovolovat. A co že jsem tedy vybrala? Tady je malá ochutnávka:

1 – domečková postel od Lucky limit
2 – noční LED lampička mráček od Little lovely company
3 – plánovaná barevnost: mátová-žlutá-pudrová-korálová
4 – látkový metřík kaktus od Guimo
5 – svítící bavlněné balónky od Balldesign
6 – plakát The moon od Lilipinso
7 – textilní koše na hračky od Bigpig
8 – silikonové stínidlo závěsné lampy, prodává creative-cables.sk
9 – polička na knížky (původně na kořenky :-)) Bekvam od Ikea
10 – věšáček Bunny face od Petit monkey
11 – blackoutové závěsy v šedé barvě (dostupné v prodejnách s metráží)
12 – plakát Lapin od Lilipinso
13 – lampička Fubbla od Ikea
14 – rostoucí židlička (váhám nad značkou: Woodpartner, Hajdalánek, Stokke, Jitro… poradíte?)
15 – překližkové krabice na Duplo (budou v knihovně Expedit)

Tak tolik zatím moje představa a uvidíme, jak to dopadne. Do realizace už jsme se pustili. A ačkoli to bude zřejmě běh na dlouhou trať, strašně moc se na to těším. Až to tam všechno naskládám. A jak budou Madle svítit očička radostí, až to tam zabydlí. Ona a její hračky!
Read More

Víkend

Hezké nedělní odpoledne. Také si tak pěkně užíváte tyto podzimní dny? Já to miluju. Mám ráda vítr. Ne hned vichřici, ale vítr ano. Bydlíme na kopci, takže tu o něj není nouze:-). Barevné listí už se pěkně válí po cestách a dělá příjemný koberec nejen na oko. Dnes jsem si byla se sestrou zaběhat a … [číst dál…]

Read More

Vzpomínka na dětství

Tak jsem byla opět s Madlou na týden u našich. Je to vždycky hrozně fajn, ráda se tam vracím. I když moje doma už je jinde, vlastně tak trošku to ‚doma‘ stále zůstává tam, kde je máma. Máte to taky tak? 🙂
Jak naše dcera roste a dá se s ní dělat víc věcí, postupně přicházíme s novými aktivitami. A tak jsem jednoho rána takhle v bytě rodičů procházela polici se starými vinyly a objevila Dádu, zpívánky, které jsem poslouchala jako malá holka. Nostalgická slzička pomyslně ukápla mně i mamce, o to víc při pohledu na Madlu. Já vám nevím, čím to je, ale Krtek a Dáda jsou prostě věční! Začala skákat, natřásat se v rytmu a povykovat, tancovaly jsme v objetí po místnosti a ona řvala ‚Dada Dada‘ a druhý den ji chtěla pustit znovu 😉
Doufám, že tohle elpíčko ale nebude jediná věc, kterou já a Madlenka budeme mít jako společnou vzpomínku na dětství. Vyhrabala jsem i další poklady. No… dva vyhrabala a jednomu trochu pomohla 🙂 Jsou to tyto knížky, tak kdo má rád dětskou archivní literaturu, pojďte se na ně se mnou podívat. První je notoricky známá Anička a básnička od dvojice Eduard Petiška a Helena Zmatlíková. Je to vůbec první knížka, kterou si vybavuju jako čtení na dobrou noc. O Aničce a její nedělní kočce, co bydlí v nakresleném domečku. Četla jsem ji snad milionkrát a je to na ní vidět, snad čtvrtina listů už chybí. Hodlám ji pořídit novou, naštěstí se stále prodává i s dalšími dvěma díly – Anička malířka (tu kupovat nebudu, švagrová mi ji sehnala coby vyřazený kus z knihovny) a Anička a flétnička. Tu jsem nikdy nečetla, ale už se těším, až se do toho s Madlenkou pustíme.

Druhý kousek se jmenuje O malé Aničce a je od autorů Inger a Lasseho Sandbergových. Koukala jsem a v češtině už není dostupná, ale možná někde na bazaru by se splašit dala, je totiž super! (To je jen okrajová informace pro zájemce, ta naše se totiž dochovala a vcelku jí nic nechybí…) Moc se mi líbí minimalistické ilustrace i celkově jednoduché pojetí – co stránka to obrázek a málo textu, sotva jedna věta, takže pro malé děti na udržení pozornosti jako dělané. Možná to vypadá, že ji přečtete za jeden večer a hotovo, ale nenechte se zmýlit, já si dodneška pamatuju, jak mi ji předčítal tatínek a já jsem ji chtěla pořád znovu a znovu. Tak uvidíme, jak to bude u nás doma.

Třetí tip je moje vzpomínka na prázdniny u babičky. Kniha se jmenuje Mirka s Jirkou a cihlový kluk a je to Ilony Borské. Téma je zrovna stejně prázdninové, asi proto mě tolik bavila. Plus ty ilustrace, ty jsou taky báječné (vytvořil je Jaromír Zápal)! Je to podle mě čtení pro předškolní a mladší školní děti. Vzpomínám si, že zpočátku nám ji babička předčítala, později jsem se k ní sama vracela, protože to byla moje zamilovaná. Před pár lety jsem si na ni vzpomněla, ale babička už ji doma nenašla, možná ji poslala dál. Bylo mi to líto, a tak jsem se po ní podívala na Aukru a zrovna měla štěstí, a tak se po letech vrátila do mé – naší – knihovničky 🙂 (trošku jsem googlila a k mé velké radosti má kniha ještě druhý díl – tedy vlastně první! – tak ještě zkusím zalovit někde v antiku a třeba sbírku ještě rozšířím)

Ještě jsem měla u babičky druhou oblíbenou knížku, byl to soubor různých příběhů pro děti, bohužel si nevzpomínám na název ani autora, jen matně si vybavuju, že na obalu byla kompozice několika obrázků, hodně růžové a žluté. Můj nejoblíbenější příběh byl o holčičce, která si moc přála psa, ale rodiče jí ho nechtěli koupit, a tak si vymyslela imaginárního. Všude chodil s ní, až se jí jednoho dne ztratil. Co teď? Konec neprozradím, to by nebylo ono 😉 Pokud je mezi vámi nějaký pamětník nebo třeba knihovnice, které se to jeví familiárně, budu ráda, když mi napíšete, o jakou knížku jde.
A jaká byla ta Vaše dětská ze všech na světě nejmilovanější? 🙂
Read More

Vzpomínka na dětství

Tak jsem byla opět s Madlou na týden u našich. Je to vždycky hrozně fajn, ráda se tam vracím. I když moje doma už je jinde, vlastně tak trošku to ‚doma‘ stále zůstává tam, kde je máma. Máte to taky tak? 🙂
Jak naše dcera roste a dá se s ní dělat víc věcí, postupně přicházíme s novými aktivitami. A tak jsem jednoho rána takhle v bytě rodičů procházela polici se starými vinyly a objevila Dádu, zpívánky, které jsem poslouchala jako malá holka. Nostalgická slzička pomyslně ukápla mně i mamce, o to víc při pohledu na Madlu. Já vám nevím, čím to je, ale Krtek a Dáda jsou prostě věční! Začala skákat, natřásat se v rytmu a povykovat, tancovaly jsme v objetí po místnosti a ona řvala ‚Dada Dada‘ a druhý den ji chtěla pustit znovu 😉
Doufám, že tohle elpíčko ale nebude jediná věc, kterou já a Madlenka budeme mít jako společnou vzpomínku na dětství. Vyhrabala jsem i další poklady. No… dva vyhrabala a jednomu trochu pomohla 🙂 Jsou to tyto knížky, tak kdo má rád dětskou archivní literaturu, pojďte se na ně se mnou podívat. První je notoricky známá Anička a básnička od dvojice Eduard Petiška a Helena Zmatlíková. Je to vůbec první knížka, kterou si vybavuju jako čtení na dobrou noc. O Aničce a její nedělní kočce, co bydlí v nakresleném domečku. Četla jsem ji snad milionkrát a je to na ní vidět, snad čtvrtina listů už chybí. Hodlám ji pořídit novou, naštěstí se stále prodává i s dalšími dvěma díly – Anička malířka (tu kupovat nebudu, švagrová mi ji sehnala coby vyřazený kus z knihovny) a Anička a flétnička. Tu jsem nikdy nečetla, ale už se těším, až se do toho s Madlenkou pustíme.

Druhý kousek se jmenuje O malé Aničce a je od autorů Inger a Lasseho Sandbergových. Koukala jsem a v češtině už není dostupná, ale možná někde na bazaru by se splašit dala, je totiž super! (To je jen okrajová informace pro zájemce, ta naše se totiž dochovala a vcelku jí nic nechybí…) Moc se mi líbí minimalistické ilustrace i celkově jednoduché pojetí – co stránka to obrázek a málo textu, sotva jedna věta, takže pro malé děti na udržení pozornosti jako dělané. Možná to vypadá, že ji přečtete za jeden večer a hotovo, ale nenechte se zmýlit, já si dodneška pamatuju, jak mi ji předčítal tatínek a já jsem ji chtěla pořád znovu a znovu. Tak uvidíme, jak to bude u nás doma.

Třetí tip je moje vzpomínka na prázdniny u babičky. Kniha se jmenuje Mirka s Jirkou a cihlový kluk a je to Ilony Borské. Téma je zrovna stejně prázdninové, asi proto mě tolik bavila. Plus ty ilustrace, ty jsou taky báječné (vytvořil je Jaromír Zápal)! Je to podle mě čtení pro předškolní a mladší školní děti. Vzpomínám si, že zpočátku nám ji babička předčítala, později jsem se k ní sama vracela, protože to byla moje zamilovaná. Před pár lety jsem si na ni vzpomněla, ale babička už ji doma nenašla, možná ji poslala dál. Bylo mi to líto, a tak jsem se po ní podívala na Aukru a zrovna měla štěstí, a tak se po letech vrátila do mé – naší – knihovničky 🙂 (trošku jsem googlila a k mé velké radosti má kniha ještě druhý díl – tedy vlastně první! – tak ještě zkusím zalovit někde v antiku a třeba sbírku ještě rozšířím)

Ještě jsem měla u babičky druhou oblíbenou knížku, byl to soubor různých příběhů pro děti, bohužel si nevzpomínám na název ani autora, jen matně si vybavuju, že na obalu byla kompozice několika obrázků, hodně růžové a žluté. Můj nejoblíbenější příběh byl o holčičce, která si moc přála psa, ale rodiče jí ho nechtěli koupit, a tak si vymyslela imaginárního. Všude chodil s ní, až se jí jednoho dne ztratil. Co teď? Konec neprozradím, to by nebylo ono 😉 Pokud je mezi vámi nějaký pamětník nebo třeba knihovnice, které se to jeví familiárně, budu ráda, když mi napíšete, o jakou knížku jde.
A jaká byla ta Vaše dětská ze všech na světě nejmilovanější? 🙂
Read More

Sára desetiměsíční

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům – škola – školka – dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny – taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..
Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 
Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama…
…..
Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.
Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:
Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.
Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.
Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci – v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..
Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám 🙂
Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)

Read More

Sára desetiměsíční

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům – škola – školka – dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny – taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..
Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 
Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama…
…..
Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.
Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:
Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.
Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.
Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci – v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..
Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám 🙂
Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)

Read More

Animalium

Nedávno u nás vyšla tahle nádherná knížka a já když jí viděla u kamarádky Venduly, hned jsem pro ní běžela. Naše slečna je vždycky fascinovaná krásnými ilustracemi a velkým formátem. A které dítě nemiluje zvířata? Zrovna jí hodně zajímají motýli, ale to se pořád mění. Když tu knihu otevřu, vybaví se mi takové ty vintage plakáty. Je prostě překrásná. 
Na Pinterestu mám celou nástěnku věnovanou nádherným cizojazyčným knihám, které mě vždy upoutají ilustracemi. Zdá se mi, že v poslední době u nás těch přeložených skvostů pěkně přibývá, tak doufám, že budu moct zakoupit další. 
Je nějaká, po které toužíte vy? Já ještě marně sháním starší, už rozebraná vydání některých knížek, zatím neúspěšně. 

 

L.
Read More

Animalium

Nedávno u nás vyšla tahle nádherná knížka a já když jí viděla u kamarádky Venduly, hned jsem pro ní běžela. Naše slečna je vždycky fascinovaná krásnými ilustracemi a velkým formátem. A které dítě nemiluje zvířata? Zrovna jí hodně zajímají motýli, ale to se pořád mění. Když tu knihu otevřu, vybaví se mi takové ty vintage plakáty. Je prostě překrásná. 
Na Pinterestu mám celou nástěnku věnovanou nádherným cizojazyčným knihám, které mě vždy upoutají ilustracemi. Zdá se mi, že v poslední době u nás těch přeložených skvostů pěkně přibývá, tak doufám, že budu moct zakoupit další. 
Je nějaká, po které toužíte vy? Já ještě marně sháním starší, už rozebraná vydání některých knížek, zatím neúspěšně. 

 

L.
Read More

Pokojíček pro Madlenku poprvé

Ještě tak úplně neexistuje, ale v mé hlavě už má celkem konkrétní obrysy. Nápady sbírám dlouho. Je to jiné, než navrhovat pro klienty. Tam jsem většinou emocionálně nezatížená, dostanu náznak zadání, co má dítě rádo a co potřebuje, přetransformuju si to po svém, vyberu ústřední motiv a všechno ostatní k němu doplním. A hotovka! Jenže tentokrát to tak jednoduše nefunguje. Do výsledku si tak trochu projektuju sama sebe – jaký byl můj dětský pokojíček, nebo co bych si v něm tehdy přála mít. Vlastně to má být Madlenčino království a maličko i moje soukromé útočiště.

Jedno je jisté – bude jednoduché a minimalistické. Zároveň ale musí být milé a osobní. Nemám ráda přemíru barev a plácání pátého přes deváté, ale taky si myslím, že pokojíček, který vypadá jako obývák, je trochu nuda. Ulovit vkusné dětské motivy je tak trochu dobrodružství. Ne, že by na trhu nebyly – ony jsou – ale musí se hledat. Když už najdete, nesmíte zase podlehnout touze nacpat tam úplně všechno, co se vám líbí. A pokud jste ještě navíc zatížení požadavkem low-cost, je to o to složitější. Opravdová výzva. Rekonstrukcí domu jsme se finančně hodně vycucli, na interiér mnoho nezbylo, ale naši dceru vizuálně nikterak ošidit nechci. A tak myslím, že budu hodně improvizovat a hodně si dopomáhat vlastníma rukama. Přetvářet starší kousky nábytku, dávat jim nové funkce, měnit jim barevnost. Určitě to zabere víc času, než mé klasické navrhování, ale tady mě naštěstí dedlajny tolik nesvazují. Jenom trochu. Přece jen to dítě tak rychle roste, začíná projevovat svůj názor a osobní prostor bude potřebovat (no jó, a taky už mě nebaví ty její krámy po celém obýváku :-D)
A jaký tedy bude? Dispozici už mám vymyšlenou. Pokoj je rozměrově velkorysý, skoro 4x5m, není žádný velký kumšt nacpat do něj jedno dítě. Já už ale počítám se dvěma. (pokud by jich nakonec bylo ještě více, zřejmě by došlo k zásadnějším úpravám bytu a vytvoření dalšího menšího pokojíčku – a i s tím už jsem jako správný architekt, který neponechává nic náhodě, počítala, takže bylo docela vtipné vysvětlovat elektrikáři, proč chci v obýváku tolik stropních svítidel a některé se zapínají v polovině délky pokoje :-D). Jediným handicapem místnosti jsou dveře umístěné těsně u rohu. Z toho bývám obvykle nešťastná. Posunout jsem je tentokrát nemohla, protože by mi v obýváku chyběly centimetry pro vestavěnou knihovnu (a také pro ten příležitostný další pokojíček). Ale myslím, že nakonec to až tak nevadí, alespoň zbyde prostor pro velikou skříň…
Při navrhování obvykle vycházím z komplikovanější varianty (tedy pokoj pro dva), neb na tu méně komplikovanou se to dá upravit vždycky. Dlouho jsem přemýšlela, jak nejlépe umístit postele, aby to bylo příjemné a zároveň aby nekolidovaly se skříní. Nakonec jsem si pomohla nábytkovou konstrukcí, jakousi dělicí stěnou, za níž se postele schovají. Vytvoří se tím dvě samostatná hnízdečka, což bude – myslím si – příjemné (alespoň já jsem vždycky všemožné kutlochy a schovky prostě milovala!). Skříň, která bude na míru, se k nim dorazí. Odpadne mi tedy problém s ošklivým rohem skříně. Poloha pracovního stolu pro dva je jasná vzhledem k umístění okna – měl by být co nejblíže, a to tak, aby světlo dopadalo zleva (počítám s pravorukými dětmi a pokud to nevyjde, umístí se stůl přímo pod okno). V návaznosti na pracovní stůl (a vlastně podél posledního dosud volného kousku zdi) umístím policovou skříňku na hračky, knížky a kostky. Střed místnosti zůstane volný, aby bylo dost prostoru na hraní…
Takže to je verze pro dva. Horizont cca 5 let. Současná verze bude o poznání minimalističtější. Dvě velká lůžka a nábytková konstrukce okolo nich zatím nebude potřebná. V pokoji bude jen postel pro Madlenku. Počítám s tím, že ještě nějaký ten pátek bude spát s námi v ložnici (v naší posteli :-)) a vlastní lůžko bude spíše zvykací, přesune se do něj, až bude sama chtít. Moc se mi líbí domečkové postele. Jsem rozhodnutá pro nízkou verzi, tedy bez vyvýšeného roštu – matrace bude pod domečkovou kostrou přímo na zemi. Pro malé dítě mi to připadá docela fajn, aby spalo ve výšce třeba 15cm, než si zvykne na to, že je tam nějaká hrana, kterou je třeba respektovat. Navíc to má ještě jednu přidanou hodnotu: později hodlám přikoupit další matraci, tak, aby byly dvě na sobě, a jedna z nich se dala použít pro příležitostné přespání hostů/kamarádů, kterých máme hodně. Případně tam mohou spát sourozenci pohromadě, než jim necháme na míru vyrobit klasické postele. Vestavné skříně budou také až v pozdější verzi. Dokud není potřeba tak velký objem úložných prostorů, v pokoji zůstane skříň po původních majitelích domu. Je dýhovaná a je mi líto ji vyhodit. Vzhledově je samozřejmě jasné, že není nejnovější, ale hodlám jí trošku načechrat kabátek. Je to jeden z mých budoucích renovačních projektů. Až nebude potřebná, zřejmě ji přesuneme do pokoje pro hosty…

Varianta dispozice pro jedno a dvě děti
Tak taková je v kostce moje představa co se dispozice týče. Neméně důležitou částí ovšem je, jak bude pokojíček vypadat po stránce barev, materiálů a designu. Tam už se mi to také rýsuje. Ale dneska už jsem toho napsala až až… takže můj pokojíčkový wishlist si s dovolením nechám na příště, jak se znám, bude to určitě zase long story 🙂
Read More

Holky sobě

Za poslední roky jsem získala řadu skvělých přátel – buď díky mateřství, nebo díky focení. Tohle je ta první možnost. Holky jsou nejlepší kamarádky (znají se ze školky) a my, velký holky, si taky moc rozumíme. Máme stejný pohled na život, baví nás stejné knížky, filmy, seriály, je super mít někoho, kdo bydlí kousíček od vás a je to „váš člověk“. Jsem vděčná, že nás holky seznámily. 
Letos jsme nemohli na žádnou rodinnou dovolenou (chudák tatínek), ale když se podíváte na fotky – chybělo nám holkám něco? Ne. Byly to krásné letní dny…

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi