Sváteční dny minulého týdne jsme strávili u babičky a dědy v Německu. Zároveň jsme si udělali výlet do nedalekého Bautzenu – Budyšína. Plánovala jsem to již několik let, tak jsem byla ráda, že to teď vyšlo.
Toto historické město leží na řece Sprévě v Sasku. Historii cítíte na každém rohu.
Pár zajímavostí, které jsem vyčetla na netu /většinou zde/:
Až do roku 1868 se město německy nazývalo slovanskou variantou jména Budissin, tady ta podoba s češtinou.
Okolí Budyšína patří k nejdéle osídleným oblastem Horní Lužice, v jeho těsném okolí v údolí Sprévy (Bórk) jsou doložena lidská sídla již v období mladšího paleolitu (cca 12 000-10 000 př. Kr.).
Budyšín se nazývá městem věží a já vám na fotkách pár z nich ukážu.
Stále zde žijí Lužičtí Srbové, a proto zde můžete dodnes najít dvojjazyčné německo-lužickosrbské označení ulic a úřadů.
“Městské jádro Budyšína si dosud uchovalo středověký půdorys se zbytky opevnění a věží, okrášluje jej řada půvabných barokních fasád. Budyšín mohl těžit z blízkosti Drážďan. Řada tamních umělců a architektů pracovala i v Budyšíně, přitom na rozdíl od Drážďan, zničených v únoru 1945, se historický střed Budyšína zachoval.”
A teď už obrazem:
Sedmnáct věží a bašt kdysi střežilo Budyšín. Dodnes se dochovala velká část hradeb i řada středověkých věží.
“Nejmalebnější je Bohata wěža z 15. století, vysoká 55 m, která je vychýlená o 1,44 m k severovýchodu. Věž byla totiž roku 1718 opatřena mohutnou barokní lucernou, která stavbu přetížila a způsobila její vychýlení. Na věži se nachází renesanční reliéf Rudolfa II, krále českého, uherského a císaře římského.”
V Budyšíně je prostě co objevovat a čím se kochat. Za návštěvu by jistě stál hrad Ortenburg nebo chrám sv. Petra, který my jsme jen minuli /fotky zde nemám/, pátrali jsme i po troskách františkánského kláštera, ale neúspěšně:-), tak snad příště. Přece jen s dětmi vypadají ty procházky trochu jinak:-).
Ale procházku malebnými uličkami jsme si neodpustili, ani dětem jsme je neodpustili:-).
Strávili jsem zde odpoledne a vraceli do domu manželových rodičů. Tam jsem v “naší” ložnici zahlédla tuto fotku:
Asi ani nemusím psát, jaké to je, když procházíte starší fotky s dětmi:-), tato je cca 8 let stará.
A loučím se s vámi záběrem pohledu z okna ložnice na zahradu babičky a dědy, nádhera, co myslíte?
Letním výletům zdar!
