Články:šití
Už jsem nevěřila…
… že se domluvíme. Zdálo se, že je všechno proti nám. Ale ona moc chtěla a já byla při objednávce otravnější než obvykle 🙂 Nakonec to klaplo a podařilo se sladit jak představu budoucí majitelky o dekorech, tak aktuální nabídku mé hlavní dodavatelky metráže 🙂 Po světlých látkách s lněným efektem totiž jako by se na trhu slehla zem…
Finálně tedy kombinace puntíku a ziz-zak vzoru na povlacích na polštáře a drobné kytičky a proužku na povlacích na přikrývky. Těšila jsem se, že nové povlečení nafotím venku v podzimní přírodě, ale počasí mi dnes vůbec nepřeje, tak jsem naaranžovala u nás doma s tím, že převlékání následně využiji k výměně povlečení i u nás .-)
Po všem tom množství zeleně v předchozím a velké části tohoto měsíce tak přišlo příjemné zpestření pracovního programu 🙂 A moc se těším se i na ta další, o které se postarala má sousedka. Objednala si u mne lapač snů nejen pro sebe, ale i svou nastávající snachu jako vánoční dárek a tříbí představy o svém novém ložním povlečení… .-)
Při představě, že mám k tomu v plánu vyrobit ještě dvě patchworkové deky jako vánoční dárek pro své nejbližší, vyrobit nějaké pěkné drobnosti pro Stáňu a její malou Johanku, které se chystám brzy navštívit a Jiříčkovi dokončit rozháčkovanou podzimně-zimní čepici, mé kreativní já řehtá blahem, to rozumné se však při přípravě časového plánu začíná chytat za hlavu :-))
Tak mne napadá otázka, jak jste na tom s přípravou/nákupem vánočních dárků letos vy? .-)
Mějte hezké dny.
A.
Read More
Už jsem nevěřila…
… že se domluvíme. Zdálo se, že je všechno proti nám. Ale ona moc chtěla a já byla při objednávce otravnější než obvykle 🙂 Nakonec to klaplo a podařilo se sladit jak představu budoucí majitelky o dekorech, tak aktuální nabídku mé hlavní dodavatelky metráže 🙂 Po světlých látkách s lněným efektem totiž jako by se na trhu slehla zem…
Finálně tedy kombinace puntíku a ziz-zak vzoru na povlacích na polštáře a drobné kytičky a proužku na povlacích na přikrývky. Těšila jsem se, že nové povlečení nafotím venku v podzimní přírodě, ale počasí mi dnes vůbec nepřeje, tak jsem naaranžovala u nás doma s tím, že převlékání následně využiji k výměně povlečení i u nás .-)
Po všem tom množství zeleně v předchozím a velké části tohoto měsíce tak přišlo příjemné zpestření pracovního programu 🙂 A moc se těším se i na ta další, o které se postarala má sousedka. Objednala si u mne lapač snů nejen pro sebe, ale i svou nastávající snachu jako vánoční dárek a tříbí představy o svém novém ložním povlečení… .-)
Při představě, že mám k tomu v plánu vyrobit ještě dvě patchworkové deky jako vánoční dárek pro své nejbližší, vyrobit nějaké pěkné drobnosti pro Stáňu a její malou Johanku, které se chystám brzy navštívit a Jiříčkovi dokončit rozháčkovanou podzimně-zimní čepici, mé kreativní já řehtá blahem, to rozumné se však při přípravě časového plánu začíná chytat za hlavu :-))
Tak mne napadá otázka, jak jste na tom s přípravou/nákupem vánočních dárků letos vy? .-)
Mějte hezké dny.
A.
Read More
Když má člověk pocit…
… že mu zeleň začíná růst i z hlavy, měl alespoň trochu upustit páru…
Podzim je po jaru druhým hlavním obdobím, kdy se na zahradách mobilizují i ti, kteří si celý rok, jak se říká: „váleli šunky“. Pro mne je to období, které je pracovně hodně nabité, neboť lidé chtějí hodně sázet, ale často už nevědí jak a práci (obzvlášť tu, která mne baví) já odjakživa odmítám jen s velkými obtížemi… 🙂
Ale aby byl člověk schopen podávat ty nejlepší možné výkony, musí občas vypustit a trochu se odreagovat jinou činností. Každý to řeší po svém. U mne v takových chvílích stoprocentně zabírá fyzické vybití (už sportovní či zahradní), jiná tvůrčí aktivita a nebo Jiříčkovo „maminko, chci se s Tebou pomazlit“, které neumím odmítnout, i když se ze mě pracovně kouří sebevíc :-))
Dnes tedy jedno pomyslné odreagování se, za které moc děkuji Ilonce. Ta mne oslovila, abych pro jejího malého Šímu ušila bekovku, jakou má náš Jiříček. Variant bylo více, ona si z nich vybrala tu na první (můj) pohled nejméně hravou… Ale když se bekovka „vylíhla“, musela jsem se Ilonce v duchu omluvit, líbí se mi moc a vůbec není o nic méně šmrncovní než ta Jiříkova .-)
Jednobarevná šedá (aby ladila k bundičce) v kombinaci s nestárnoucím modrobílým proužkem v tmavě modré barvě, který dodává ten zmiňovaný šmrnc.
Ilonko, snad budete s bekovkou spokojení, už je na cestě k vám 🙂
Krásné téměř podzimní dny
A.
Read More
Klučičí bekovka…
… přišla na naléhání Jiříčka na svět jako můj třetí včerejší šicí projekt ještě na sklonku dne (kromě Viktorčina podzimního kloboučku mu ještě předcházel jeden černobílý letní klobouk, který jde na export). Jiříček už sice v době dokončení spinkal, ale o to větší to pro něj ráno bylo překvapení 🙂
Materiál podobný jako u Viktorčina podzimního kloboučku – světlá džínovina s bílým potiskem kombinovaná s barevným plátnem (zde s dekorem písmenek a jednobarevným tyrkysem), aby bekovka ladila ke všem na podzim nošeným bundám vč. té podzimní softsellové v oranžovotyrkysové kombinaci.
Jako všechny mé kloboučky je i bekovka šitá jako oboustranná. Tahle „kouzla“ se našim dětem hodně líbí .-)
Když nemohu nový výrobek průběžně ověřovat přímo na budoucím majiteli, jsem trochu nervózní, jak to nakonec dopadne, ale Jiříček nezklamal. Mám štěstí, mu sluší snad všechno 🙂
Už dlouho jsem nevzala do rukou háček a přízi… a přiznám se, že mi to už docela chybí… Tak třeba to zas rozjedu, když už se začíná dříve smrákat…
Mějte krásný den.
A.
Klučičí bekovka…
… přišla na naléhání Jiříčka na svět jako můj třetí včerejší šicí projekt ještě na sklonku dne (kromě Viktorčina podzimního kloboučku mu ještě předcházel jeden černobílý letní klobouk, který jde na export). Jiříček už sice v době dokončení spinkal, ale o to větší to pro něj ráno bylo překvapení 🙂
Materiál podobný jako u Viktorčina podzimního kloboučku – světlá džínovina s bílým potiskem kombinovaná s barevným plátnem (zde s dekorem písmenek a jednobarevným tyrkysem), aby bekovka ladila ke všem na podzim nošeným bundám vč. té podzimní softsellové v oranžovotyrkysové kombinaci.
Jako všechny mé kloboučky je i bekovka šitá jako oboustranná. Tahle „kouzla“ se našim dětem hodně líbí .-)
Když nemohu nový výrobek průběžně ověřovat přímo na budoucím majiteli, jsem trochu nervózní, jak to nakonec dopadne, ale Jiříček nezklamal. Mám štěstí, mu sluší snad všechno 🙂
Už dlouho jsem nevzala do rukou háček a přízi… a přiznám se, že mi to už docela chybí… Tak třeba to zas rozjedu, když už se začíná dříve smrákat…
Mějte krásný den.
A.
Červenobílá kostka…
… v kombinaci se světle modrou džínovinou s bílým potiskem našla uplatnění na novém podzimním kloboučku pro naši Viki.
Ten jsem chtěla ladit k červenému balonovému kabátku, který se mi podařilo pro Viki v srpnu sehnat. Červená jí moc sluší a stejně jako já ji má moc ráda.
Na džínovinu jsem narazila náhodou, když jsem si objednávala novou metráž. Zaujala na první pohled… takovým látkám, které kupuji, i když pro ně v danou chvíli ještě nemám vymyšleno uplatnění, říkám „látky s potenciálem“ 🙂 A potenciál tady rozhodně je – kromě podzimních kloboučků by se mi hodně líbila i na nějaké hezké nákupní tašce či polštáři.
Tak uvidíme, uvidíme… (už teď lituji, že jsem si jí nevzala víc…), Jiříček mě drží za nohu a chce taky jeden pro sebe… já mám ale pro něj navymýšleno něco trochu jiného… moc by se mi na něm líbila taková pěkná šmrncovní klučičí bekovka .-)
Krásný zbytek neděle a pohodový start do nového pracovního týdne.
A.
Read More
Červenobílá kostka…
… v kombinaci se světle modrou džínovinou s bílým potiskem našla uplatnění na novém podzimním kloboučku pro naši Viki.
Ten jsem chtěla ladit k červenému balonovému kabátku, který se mi podařilo pro Viki v srpnu sehnat. Červená jí moc sluší a stejně jako já ji má moc ráda.
Na džínovinu jsem narazila náhodou, když jsem si objednávala novou metráž. Zaujala na první pohled… takovým látkám, které kupuji, i když pro ně v danou chvíli ještě nemám vymyšleno uplatnění, říkám „látky s potenciálem“ 🙂 A potenciál tady rozhodně je – kromě podzimních kloboučků by se mi hodně líbila i na nějaké hezké nákupní tašce či polštáři.
Tak uvidíme, uvidíme… (už teď lituji, že jsem si jí nevzala víc…), Jiříček mě drží za nohu a chce taky jeden pro sebe… já mám ale pro něj navymýšleno něco trochu jiného… moc by se mi na něm líbila taková pěkná šmrncovní klučičí bekovka .-)
Krásný zbytek neděle a pohodový start do nového pracovního týdne.
A.
Read More
DIY prstoví maňásci podruhé
Trvalo to dlouho, ale do naší (zatím skromné) sbírky přibyli dva noví prstoví maňásci – kluk a holka.
Read MoreNa moře…
… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku.
Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂
A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)).
Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)
Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)
Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)
Mějte krásné dny
A.
Read More
Na moře…
… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku.
Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂
A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)).
Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)
Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)
Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)
Mějte krásné dny
A.
Read More
Jak jsme šily svatební outfit pro Madlenku
Jak jsem slíbila v minulém příspěvku, dneska malá ukázka toho, co jsme si na vílí svatbu připravily pro sebe. Už dlouho v mém šatníku bydlí vrstvená tylová sukně v mentolovém odstínu od Princezny Pampelišky. Koupila jsem si ji ještě předtím, než tyl a mentol udělaly díru do světa a zdá se, že to byla dobrá volba – baví mě už mnoho let! K ní jsem si pořídila jednoduché bavlněné tričko s jemnou krajkou (tuším, že to bylo v H&M ?) a dohromady je to můj slavnostní evergreen. Když jsem pak nedávno náhodou strčila nohu do Pepca a objevila tam tohle bodýčko ne nepodobné právě mému topu, nemohla jsem odolat. Když mě se ty sladěné matky a dcery tak líbí! (Mimochodem, pamatujete na Madlenčiny vánoční šaty? Ze stejné látky jsem si střihla i na svoje. Metráž bohužel ještě pořád čeká v šuplíku na den, kdy zasednu k šicímu stroji…). Jelikož jsem si tehdy sukni objednala zbytečně dlouhou (byla to moje chyba) a pak vrstvu po vrstvě zkracovala, měla jsem doma spousty zbytků. A jak jsem teď byla ráda, že jsem takový skladník a kdeco schovávám pro strýčka příhodu. Najednou jako když našel! 🙂
Bohužel ustřihnuté proužky byly poněkud krátké. Chtěla jsem je našít na bavlněný náplet v několika řadách nad sebe, ale nesehnala jsem žádný v požadovaném odstínu. Pak moje mamka přišla s nápadem našít to rovnou na body. A bylo! U rodičů jsem se rekreovala týden. Po večerech jsme to s mámou páchaly. Ona má na výsledku větší zásluhy, za což jí moc děkuji. Většinu drobného ručního šití zvládla, zatímco já jsem uspávala dceru. Já jsem pak ještě navrch vyrobila čelenku do vlasů. Posloužila obyčejná bílá pruženka, zbytky tylu a stará dobrá metoda opalování nad svíčkou. Pak už jen jednotlivé plátky sešít dohromady a voilá – garderóba je na světě!
 |
| krajkový detail na bodýčku |
 |
| vrstvená tylová sukně našitá přímo na body |
 |
| nezbytná květinová čelenka ze zbytků tylu |
PS: kdo zvládl dočíst až sem, za odměnu přidávám ještě vtipnou historku o tom, kterak jsme se měli jít o víkendu fotit v ateliéru v místě bydliště mých rodičů (dostali jsme totiž od kamarádů darem poukaz na rodinné focení), a tak mi přišlo škoda nevyužít Madlina právě dokončeného vílího outfitu. Poprosila jsem tedy manžela, zda by mi mohl přivézt i ten můj, až za námi pojede. V pátek večer jsem mu na uvítanou vlepila pusu a ptám se, kde má tu moji sukni, že ji nikde nevidím. A co myslíte? Ne, nezapomněl ji. Ten můj čundrák ji (spolu s košilemi, ve kterých se měl fotit) zmuchlal do kuličky menší než fotbalový míč a napěchoval do krosny!… a pokud se nerozvedli, žijí šťastně až dodnes. Aneb nejjemnější voňavkou je dým. Ách jo!
… a malá ukázka, jak to dopadlo. Za foto díky Fotoateliéru Eva
Svatební šaty pro vílu
Prožívám šťastné období. Je nám všem okolo třiceti, a tak se milujeme, množíme, budujeme hnízda – je co slavit! Letos v létě pokračujeme ve svatební krasojízdě. Tentokrát se vdávala moje kamarádka Míša. Je to taková éterická bytost, která miluje folklor, lidovou architekturu, peče domácí chleba, vyrábí si povidla ze své vlastní úrody a šije milé drobnosti i celé ošacení z ekologických materiálů. Dokonce i své svatební šaty si ušila sama!
Jednoho večera jsme se sešly u nás doma nad šálkem horkého čaje, ona třímala v ruce bílé šaty, které mohly být dobře několik desítek let staré. Ulovila je někde v sekáči v době, kdy jí bylo sotva dvacet let a vysnila si, že se v nich jednoho dne vdá. A teď se ten moment blížil, ale ona zjistila, že to možná nakonec není úplně ono. Některé části se jí líbily, jiné naopak nevyhovovaly. A ona tápala, co s tím. Ušila už mnoho svatebních šatů. Ale nad vlastními člověk prostě tápe. Chtěla ode mě poradit. Měla hrubou představu, co by se jí líbilo, chtěla něco inspirovaného krojem a folklorem. Já ji pořád viděla jako tu vílu z lesa (ostatně i svatba se měla konat v přírodě, mezi stromy v krásné krajině Bílých Karpat). Pokusily jsme se oba nápady propojit do jednoho celku. Rozhodly jsme se z původního kusu zachovat pouze vršek. Sukně měla být nová, jemně splývavá, a to vše se mělo spojit v pase ozdobnou pentlí s lidovými motivy. Rukávy jsme zkrátily a na jejich zakončení také použily stuhu. Trvalo to několik týdnů a pak Míša poslala výsledek. Byla spokojená, podařilo se jí to ušít tak, jak chtěla. Pak ale nastala svatební panika. Není to ono, vršek je moc objemný, necítí se v tom. Co s tím? A tak jsem navrhla vychýlit se od původní krojové inspirace ještě více k ‚víle‘ a začaly jsme redukovat. Souhlasila s tím, že se vzdáme nabraných rukávů. Další část původního živůtku zmizela, odhalily jsme ramena. A bylo to tam! Najednou se ta víla vyloupla v plné kráse! Jemná, něžná, ale ne nudná. Stuha tomu dodala na zajímavosti. Celý outfit byl ještě doplněn věnečkem s pentlemi a kyticí z lučního kvítí.
Myslím, že se povedl. Myslím, že byl pravdivý. Ostatně jako celá svatba, která byla vymazlená do posledního nejmenšího detailu. Místo bylo skvěle vybrané – jednalo se o stromovou kapli na vrcholku kopce, odkud byl výhled do celého kraje, ze všech stran. Navíc na československém pomezí (ona Češka, on Slovák). V Bílých Karpatech jsem se ocitla poprvé a skutečně mi učarovaly. Rozhodně to určitě nebyl poslední výlet tímto směrem – už teď přemýšlím, že bychom tam vyrazili na prodloužený víkend a ubytovali se ve stejném hotelu Háj. I ten byl podle mého gusta – přátelský, stylový, designový a baby friendly, s vynikající (zdravou!) kuchyní. Já jsem si to prostě užila na maximum. Mimochodem… zajímá vás, jaký outfit jsme si na vílí svatbu připravily my s Madlenkou? Uvidíte příště 🙂
Read More
Pozn.: fotografie ze svatby nejsou moje, ale byly použity s laskavým svolením nevěsty 🙂
 |
| …na závěr ještě malý suvenýr z povedené akce 🙂 |
