Články:šití

Na moře…

… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku. 

Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂

A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)). 

Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)


Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)

Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)

Mějte krásné dny

A.
Read More

Jak jsme šily svatební outfit pro Madlenku

Jak jsem slíbila v minulém příspěvku, dneska malá ukázka toho, co jsme si na vílí svatbu připravily pro sebe. Už dlouho v mém šatníku bydlí vrstvená tylová sukně v mentolovém odstínu od Princezny Pampelišky. Koupila jsem si ji ještě předtím, než tyl a mentol udělaly díru do světa a zdá se, že to byla dobrá volba – baví mě už mnoho let! K ní jsem si pořídila jednoduché bavlněné tričko s jemnou krajkou (tuším, že to bylo v H&M ?) a dohromady je to můj slavnostní evergreen. Když jsem pak nedávno náhodou strčila nohu do Pepca a objevila tam tohle bodýčko ne nepodobné právě mému topu, nemohla jsem odolat. Když mě se ty sladěné matky a dcery tak líbí! (Mimochodem, pamatujete na Madlenčiny vánoční šaty? Ze stejné látky jsem si střihla i na svoje. Metráž bohužel ještě pořád čeká v šuplíku na den, kdy zasednu k šicímu stroji…). Jelikož jsem si tehdy sukni objednala zbytečně dlouhou (byla to moje chyba) a pak vrstvu po vrstvě zkracovala, měla jsem doma spousty zbytků. A jak jsem teď byla ráda, že jsem takový skladník a kdeco schovávám pro strýčka příhodu. Najednou jako když našel! 🙂
Bohužel ustřihnuté proužky byly poněkud krátké. Chtěla jsem je našít na bavlněný náplet v několika řadách nad sebe, ale nesehnala jsem žádný v požadovaném odstínu. Pak moje mamka přišla s nápadem našít to rovnou na body. A bylo! U rodičů jsem se rekreovala týden. Po večerech jsme to s mámou páchaly. Ona má na výsledku větší zásluhy, za což jí moc děkuji. Většinu drobného ručního šití zvládla, zatímco já jsem uspávala dceru. Já jsem pak ještě navrch vyrobila čelenku do vlasů. Posloužila obyčejná bílá pruženka, zbytky tylu a stará dobrá metoda opalování nad svíčkou. Pak už jen jednotlivé plátky sešít dohromady a voilá – garderóba je na světě!
krajkový detail na bodýčku
vrstvená tylová sukně našitá přímo na body

nezbytná květinová čelenka ze zbytků tylu

PS: kdo zvládl dočíst až sem, za odměnu přidávám ještě vtipnou historku o tom, kterak jsme se měli jít o víkendu fotit v ateliéru v místě bydliště mých rodičů (dostali jsme totiž od kamarádů darem poukaz na rodinné focení), a tak mi přišlo škoda nevyužít Madlina právě dokončeného vílího outfitu. Poprosila jsem tedy manžela, zda by mi mohl přivézt i ten můj, až za námi pojede. V pátek večer jsem mu na uvítanou vlepila pusu a ptám se, kde má tu moji sukni, že ji nikde nevidím. A co myslíte? Ne, nezapomněl ji. Ten můj čundrák ji (spolu s košilemi, ve kterých se měl fotit) zmuchlal do kuličky menší než fotbalový míč a napěchoval do krosny!… a pokud se nerozvedli, žijí šťastně až dodnes. Aneb nejjemnější voňavkou je dým. Ách jo!
… a malá ukázka, jak to dopadlo. Za foto díky Fotoateliéru Eva

Read More

Svatební šaty pro vílu

Prožívám šťastné období. Je nám všem okolo třiceti, a tak se milujeme, množíme, budujeme hnízda – je co slavit! Letos v létě pokračujeme ve svatební krasojízdě. Tentokrát se vdávala moje kamarádka Míša. Je to taková éterická bytost, která miluje folklor, lidovou architekturu, peče domácí chleba, vyrábí si povidla ze své vlastní úrody a šije milé drobnosti i celé ošacení z ekologických materiálů. Dokonce i své svatební šaty si ušila sama!
Jednoho večera jsme se sešly u nás doma nad šálkem horkého čaje, ona třímala v ruce bílé šaty, které mohly být dobře několik desítek let staré. Ulovila je někde v sekáči v době, kdy jí bylo sotva dvacet let a vysnila si, že se v nich jednoho dne vdá. A teď se ten moment blížil, ale ona zjistila, že to možná nakonec není úplně ono. Některé části se jí líbily, jiné naopak nevyhovovaly. A ona tápala, co s tím. Ušila už mnoho svatebních šatů. Ale nad vlastními člověk prostě tápe. Chtěla ode mě poradit. Měla hrubou představu, co by se jí líbilo, chtěla něco inspirovaného krojem a folklorem. Já ji pořád viděla jako tu vílu z lesa (ostatně i svatba se měla konat v přírodě, mezi stromy v krásné krajině Bílých Karpat). Pokusily jsme se oba nápady propojit do jednoho celku. Rozhodly jsme se z původního kusu zachovat pouze vršek. Sukně měla být nová, jemně splývavá, a to vše se mělo spojit v pase ozdobnou pentlí s lidovými motivy. Rukávy jsme zkrátily a na jejich zakončení také použily stuhu. Trvalo to několik týdnů a pak Míša poslala výsledek. Byla spokojená, podařilo se jí to ušít tak, jak chtěla. Pak ale nastala svatební panika. Není to ono, vršek je moc objemný, necítí se v tom. Co s tím? A tak jsem navrhla vychýlit se od původní krojové inspirace ještě více k ‚víle‘ a začaly jsme redukovat. Souhlasila s tím, že se vzdáme nabraných rukávů. Další část původního živůtku zmizela, odhalily jsme ramena. A bylo to tam! Najednou se ta víla vyloupla v plné kráse! Jemná, něžná, ale ne nudná. Stuha tomu dodala na zajímavosti. Celý outfit byl ještě doplněn věnečkem s pentlemi a kyticí z lučního kvítí.

Myslím, že se povedl. Myslím, že byl pravdivý. Ostatně jako celá svatba, která byla vymazlená do posledního nejmenšího detailu. Místo bylo skvěle vybrané – jednalo se o stromovou kapli na vrcholku kopce, odkud byl výhled do celého kraje, ze všech stran. Navíc na československém pomezí (ona Češka, on Slovák). V Bílých Karpatech jsem se ocitla poprvé a skutečně mi učarovaly. Rozhodně to určitě nebyl poslední výlet tímto směrem – už teď přemýšlím, že bychom tam vyrazili na prodloužený víkend a ubytovali se ve stejném hotelu Háj. I ten byl podle mého gusta – přátelský, stylový, designový a baby friendly, s vynikající (zdravou!) kuchyní. Já jsem si to prostě užila na maximum. Mimochodem… zajímá vás, jaký outfit jsme si na vílí svatbu připravily my s Madlenkou? Uvidíte příště 🙂

Pozn.: fotografie ze svatby nejsou moje, ale byly použity s laskavým svolením nevěsty 🙂

…na závěr ještě malý suvenýr z povedené akce 🙂

Read More

Vítr vane pouští…

… po písku žene klobouk… Znáte slova krásné písně Jaroslava Ježka, kterou otextovali Voskovec s Werichem a později v novém aranžmá nazpívala skupina Lucie?

Tak zrovna tu jsem si dneska prozpěvovala, když jsem se snažila fotoaparátem zachytit čerstvě ušitý oboustranný letní klobouček pro Lucku z Opavy 🙂 Klobouček se pořád zvedal a přede mnou neustále utíkal. Tak doufám, že svou majitelku bude poslouchat o trochu víc 🙂

Drobný modrobílý zik-zak si dobře rozumí s bílými puntíky na béžovém podkladu a tvoří dokonalý pár. Navíc sluším malým, mladým i těm trochu zkušenějším… a věřím, že i Lucka nebude výjimkou 🙂



Krásný den

A.
Read More

Jaká máma, takový syn…

… alespoň v tomto případě to bude platit minimálně z poloviny 🙂

Kloboučky pro Janu a jejího malého syna, aby každý poznal, že patří k sobě .-) 


Oranžové s hvězdami jsem však měla skladem poslední kousek a ať jsem se snažila sebevíc, na dva kloboučky jí nebylo dost. 

Na dámském kloboučku jsem tak alternativně použila z jedné strany místo oranžové tutéž látku, ale s bílým podkladem. Myslím, že vypadá krásně, i když je oranžové o malinko méně.  A když budou chtít zůstat maminka se synkem přeci jen naprosto stejní, otočí si kloboučky na stranu s oranžovou krempou a je vystaráno .-) Tak snad mi s ním Jana nedá košem… .-)

Krásnou neděli.

A.
Read More

… lodička z papíru …

pořád jsem si hrála s myšlenkou, že by si náš obývák zasloužil trochu letní atmosféry. Minulý týden jsme s Bertíkem koupili časopis Sluníčko a v něm byl vložený krásný papír na poskládání papírové lodičky …

… na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby lodička nezůstala ležet na konferenčním stole a mě v ten moment nenapadlo, že to je to, co by se mi líbilo …

… protože mám tvořivé období, zajela jsem koupit látky na polštáře a hned je ušila …

… koukla jsem na Pinterest a ten jako vždy nezklamal. Z klacíku, ze zbytku látky, papíru a provázku vznikla další loď …

… z dózy po vonné svíčce nový svícen …

… a s tím ostatním nám pomohla NANU NANA ;-). Nikdy by mě nenapadlo, že modrý svícen bude takhle krásné svítit …

… a stále nemůžu uvěřit tomu, že u nás doma teď trochu vládne MODRÁ! 😀 …

… přeji krásný den …

Danka 

Read More

… kulatá kabelka …

moc se mi líbí kulaté kabelky. Nedávno jsem jednu, černou letní z lýka zahlédla v jednom obchodě a protože jsem měla tvořivou náladu, řekla jsem si, že si ji vyrobím …

Read More

… kulatá kabelka …

moc se mi líbí kulaté kabelky. Nedávno jsem jednu, černou letní z lýka zahlédla v jednom obchodě a protože jsem měla tvořivou náladu, řekla jsem si, že si ji vyrobím …

… použila jsem černou přízi, uháčkovala jsem dvě velká kola a zbytek ušila …

… vejde do ní i organizér …

… a teď si vůbec nejsem jistá jestli může do světa 🙁 …

… originál měl ještě bambulkovou ozdobu 🙂 …

… krásný den …

Danka

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi