po bouřkové noci jsme se ráno vzbudili do nádherně čerstvého svěžího vzduchu a na okolních kopcích, na vrcholcích byl dokonce sníh …

… Bertík stále mluví o lanovce na Goldeck. Naštěstí je nejblíže, tak jsme ho zkusili umlčet a jeli jsme tam. Při cestě nahoru jsme měli dokonce lanovku jenom pro sebe 🙂 …

… Karoline, Reinhard a Ulrich šli jinou cestou a sraz jsme měli u kříže na Goldecku …

… konečně jsem na nějaké fotce 😉 …

… opět ta panoramata. Já vím, je to pořád dokola, ale nemůžu si pomoct …

… celá naše banda …

… a po třech dnech, kdy jsme odpolední kafíčko vynechali, jsem si vychutnala tohle, nejlepší, vždy připravené s láskou …

… hezké dny …

Danka

po bouřkové noci jsme se ráno vzbudili do nádherně čerstvého svěžího vzduchu a na okolních kopcích, na vrcholcích byl dokonce sníh …

… Bertík stále mluví o lanovce na Goldeck. Naštěstí je nejblíže, tak jsme ho zkusili umlčet a jeli jsme tam. Při cestě nahoru jsme měli dokonce lanovku jenom pro sebe 🙂 …

… Karoline, Reinhard a Ulrich šli jinou cestou a sraz jsme měli u kříže na Goldecku …

… konečně jsem na nějaké fotce 😉 …

… opět ta panoramata. Já vím, je to pořád dokola, ale nemůžu si pomoct …

… celá naše banda …

… a po třech dnech, kdy jsme odpolední kafíčko vynechali, jsem si vychutnala tohle, nejlepší, vždy připravené s láskou …

… hezké dny …

Danka

návštěva planetária v Klagenfurtu je novinka v Kärnten Card a kdy jindy tam zajít, než v deštivý den …

… na naše poměry jsme přijeli včas …

… ale na rakouské poměry jsme čekali a čekali …

… až jsme se s deseti minutovým zpožděním dočkali …

… moc se fotit nedalo, tak aspoň pár máznutých fotek …

… ale povídání, i když v Němčině bylo podle projekce srozumitelné. I Bertík pochopil, že kromě planet a hvězd se taky mluví třeba o internetové síti, která je všude kolem nás …

… po skončení jsme věřili, že pršet přestane a šli jsme se podívat k jezeru Wörthersee …

… z pláštěnky trochu vyrostl, nevyzkoušeli jsme ji před odjezdem 🙂 …

… ale pršet nepřestalo, spíš déšť houstl a přidaly se hromy a blesky …

… zrovna tady probíhal běh žen a jak je vidět, za každého počasí …

… fotku s deštníkem určitě žádnou nemám 😉 …

… po krátké procházce a vykoupání tří otužilců (Karoline, Uliho a tatínka) jsme vyrazili zpět k domovu …

návštěva planetária v Klagenfurtu je novinka v Kärnten Card a kdy jindy tam zajít, než v deštivý den …

… na naše poměry jsme přijeli včas …

… ale na rakouské poměry jsme čekali a čekali …

… až jsme se s deseti minutovým zpožděním dočkali …

… moc se fotit nedalo, tak aspoň pár máznutých fotek …

… ale povídání, i když v Němčině bylo podle projekce srozumitelné. I Bertík pochopil, že kromě planet a hvězd se taky mluví třeba o internetové síti, která je všude kolem nás …

… po skončení jsme věřili, že pršet přestane a šli jsme se podívat k jezeru Wörthersee …

… z pláštěnky trochu vyrostl, nevyzkoušeli jsme ji před odjezdem 🙂 …

… ale pršet nepřestalo, spíš déšť houstl a přidaly se hromy a blesky …

… zrovna tady probíhal běh žen a jak je vidět, za každého počasí …

… fotku s deštníkem určitě žádnou nemám 😉 …

… po krátké procházce a vykoupání tří otužilců (Karoline, Uliho a tatínka) jsme vyrazili zpět k domovu …

dopoledne jsme se jenom tak „poflakovali“ kolem domu. Bylo to fajn. Měla jsem čas fotit už po několikáté mraky …

… květinky …

… dostala jsem krásný věneček ze žlutých květů – od Karoline a Bertíka 🙂 …

… po obědě jsme vyrazili k jezeru Weissensee. To se mi líbí ze všech jezer nejvíce, protože se tady snaží moc nenarušovat přírodu …

… do vody jdou vždycky skoro všichni. I Bertík. Jsem ráda, že tohle nemá po mě 🙂 …

… a závěr s lodí Alpenperle …

dopoledne jsme se jenom tak „poflakovali“ kolem domu. Bylo to fajn. Měla jsem čas fotit už po několikáté mraky …

… květinky …

… dostala jsem krásný věneček ze žlutých květů – od Karoline a Bertíka 🙂 …

… po obědě jsme vyrazili k jezeru Weissensee. To se mi líbí ze všech jezer nejvíce, protože se tady snaží moc nenarušovat přírodu …

… do vody jdou vždycky skoro všichni. I Bertík. Jsem ráda, že tohle nemá po mě 🙂 …

… a závěr s lodí Alpenperle …

neplánovaně, jsme dnes museli k zubaři. Lépe řečeno všichni jsme byli doprovod tatínkovi, kterého jeden zub trápí už hodně dlouho a na tu nejhorší část zlobení si vybral náš pobyt zde …

… už s tím máme jednu zkušenost dva roky starou, tak jsme věděli, kde zubař je. Zajeli jsme do města Spittal na der Drau. Dopoledne už manžela nevzali, tak jsme si zkrátili chvíli v Muzeu vláčků …

… „mami vyfoť mě! “ …

… tady jsem se moc nezdržela, protože přes cestu je obchůdek s nádhernými věci, do kterého se vždycky ráda zajdu …

…mám tam vytypované dvě věci a jestli na ně budu pořád myslet, asi je budu muset koupit. Rozumíte mi, že 😉 …

… ještě pár fotek z čekání v parku, na dětském hřišti …

… ošetření bylo celkem rychlé, manžel dostal antibiotika a zítra kontrola. Kromě bolavého zubu, naražené nohy a lehce pořezaného prstu se nám tady dějí divné věci. Několikrát se nám stalo, že nás místní lidé poučují jak se máme chovat. Nic zásadního, přece jenom jsme vychovaní, ale když nám paní rozhořčeně vysvětlila, že odpadky patří do koše (upadl omylem, malinký obal od svačiny na parkovišti a opravdu odpadky dáváme do koše), manžel nepoužil na vytažení pečiva přiloženou lopatku (v Lídlu) a paní mu málem ukázala jak ji použít. U lanovky nás skoro seřvala paní, že poslední lanovka jede za 10 minut, tak proč už na ní nejdeme a dnes nám pán rozhořčeně vysvětlil, že stojíme na invalidech (stáli jsme na místě pro rodiny s dětmi), bylo toho už moc. Nemůžu říct, že by to bylo tím, že jsme z Čech. Nikdo jiný kromě mě a Bertíkovy haťmatilky česky nemluví. Ostatní mluví Německy :-). Tak přemýšlíme, jestli je to náhoda, nebo máme něco zvláštního napsáno na čele nebo co to vlastně je? 😀 …

… mějte se krásně …

Danka

neplánovaně, jsme dnes museli k zubaři. Lépe řečeno všichni jsme byli doprovod tatínkovi, kterého jeden zub trápí už hodně dlouho a na tu nejhorší část zlobení si vybral náš pobyt zde …

… už s tím máme jednu zkušenost dva roky starou, tak jsme věděli, kde zubař je. Zajeli jsme do města Spittal na der Drau. Dopoledne už manžela nevzali, tak jsme si zkrátili chvíli v Muzeu vláčků …

… „mami vyfoť mě! “ …

… tady jsem se moc nezdržela, protože přes cestu je obchůdek s nádhernými věci, do kterého se vždycky ráda zajdu …

…mám tam vytypované dvě věci a jestli na ně budu pořád myslet, asi je budu muset koupit. Rozumíte mi, že 😉 …

… ještě pár fotek z čekání v parku, na dětském hřišti …

… ošetření bylo celkem rychlé, manžel dostal antibiotika a zítra kontrola. Kromě bolavého zubu, naražené nohy a lehce pořezaného prstu se nám tady dějí divné věci. Několikrát se nám stalo, že nás místní lidé poučují jak se máme chovat. Nic zásadního, přece jenom jsme vychovaní, ale když nám paní rozhořčeně vysvětlila, že odpadky patří do koše (upadl omylem, malinký obal od svačiny na parkovišti a opravdu odpadky dáváme do koše), manžel nepoužil na vytažení pečiva přiloženou lopatku (v Lídlu) a paní mu málem ukázala jak ji použít. U lanovky nás skoro seřvala paní, že poslední lanovka jede za 10 minut, tak proč už na ní nejdeme a dnes nám pán rozhořčeně vysvětlil, že stojíme na invalidech (stáli jsme na místě pro rodiny s dětmi), bylo toho už moc. Nemůžu říct, že by to bylo tím, že jsme z Čech. Nikdo jiný kromě mě a Bertíkovy haťmatilky česky nemluví. Ostatní mluví Německy :-). Tak přemýšlíme, jestli je to náhoda, nebo máme něco zvláštního napsáno na čele nebo co to vlastně je? 😀 …

… mějte se krásně …

Danka

všichni chtěli do lanového centra a říkali, že se mi tam bude líbit a měli pravdu. Ne, nešla jsem lézt, ale líbilo se mi spojení centra a koupaliště …

… malé bezpečnostní poučení …

… a šli na to …

… bohužel to tam nebylo pro malé děti, ale Bertík netruchlil, plaval co mu síly a já dovolili 🙂 …

… svezení nad vodou – Reinhard …

… a Ulrich …

… mysleli jsme, že se u vody zdržíme déle, ale vyhnala nás bouřka. Cestou jsme viděli i duhu – Bertík se konečně letos dočkal …

… ten den jsme byli dokonce za světla doma a naskytla se nám tahle krásná podívaná …

… večer jsme lepili do cestovních deníčků. Mám letos docela skluz …

… krásné dny …

Danka 

všichni chtěli do lanového centra a říkali, že se mi tam bude líbit a měli pravdu. Ne, nešla jsem lézt, ale líbilo se mi spojení centra a koupaliště …

… malé bezpečnostní poučení …

… a šli na to …

… bohužel to tam nebylo pro malé děti, ale Bertík netruchlil, plaval co mu síly a já dovolili 🙂 …

… svezení nad vodou – Reinhard …

… a Ulrich …

… mysleli jsme, že se u vody zdržíme déle, ale vyhnala nás bouřka. Cestou jsme viděli i duhu – Bertík se konečně letos dočkal …

… ten den jsme byli dokonce za světla doma a naskytla se nám tahle krásná podívaná …

… večer jsme lepili do cestovních deníčků. Mám letos docela skluz …

… krásné dny …

Danka 

o Gerlitzen jsem se tady už několikrát zmiňovala. Je to ráj pro paraglidisty, vždycky tam na ně narazíme …

… a ta panoramata! …

… odsud jsme jeli ještě do Villachu. Děcka šli na věž, já jsem si zašla do papírnictví – jen tak, co kdyby tam náhodou měli něco zajímavého ;-). Pak jsme zajeli na koupaliště do Dobriach, kde jsem všechny nalákala na tuhle jednu bramboru politou studenou pažitkovou, nebo česnekovou omáčkou – měli jsme každý svou a všichni byli překvapeni, že se z té jedné brambory najedli …

o Gerlitzen jsem se tady už několikrát zmiňovala. Je to ráj pro paraglidisty, vždycky tam na ně narazíme …

… a ta panoramata! …

… odsud jsme jeli ještě do Villachu. Děcka šli na věž, já jsem si zašla do papírnictví – jen tak, co kdyby tam náhodou měli něco zajímavého ;-). Pak jsme zajeli na koupaliště do Dobriach, kde jsem všechny nalákala na tuhle jednu bramboru politou studenou pažitkovou, nebo česnekovou omáčkou – měli jsme každý svou a všichni byli překvapeni, že se z té jedné brambory najedli …

po opět náročné cestě jsme první den odpočívali. Dopoledne jsme vybalili a odpoledne jsme zajeli na loď na jezero Millstäter See, na kafíčko a ať jsme na vzduchu …

… a samozřejmě k vodě …

… kde jako vždy vlezli všichni kromě mě …

… ale zase kdo by fotil, že? 🙂 …

po opět náročné cestě jsme první den odpočívali. Dopoledne jsme vybalili a odpoledne jsme zajeli na loď na jezero Millstäter See, na kafíčko a ať jsme na vzduchu …

… a samozřejmě k vodě …

… kde jako vždy vlezli všichni kromě mě …

… ale zase kdo by fotil, že? 🙂 …