Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům – škola – školka – dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny – taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..

Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 

Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama…

…..

Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.

Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:

Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.

Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.

Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci – v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..

Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám 🙂

Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům – škola – školka – dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny – taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..

Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 

Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama…

…..

Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.

Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:

Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.

Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.

Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci – v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..

Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám 🙂

Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)