Hnízdo sokolů stěhovavých se nachází ve zvonici v areálu Kalifornské univerzity v Berkeley.
Samička Annie si vybrala Campanile jako své území na konci roku 2016 spolu se svým prvním kamarádem Grinnellem, který zemřel před rokem. V letošní sezóně vychovává tři mláďata s novým kamarádem, který dostal jméno Lou.

5. května v 9 hodin ráno Glucs, expertka na dravce Mary Malec z Cal Falcons a několik hostů vyšplhali po vysokém úzkém točitém schodišti ve zvonici, aby se dostali do sokolí budky na úrovni nad vyhlídkovou plošinou.
Podlaha úzkého balkonu, kde je budka, byla poseta zbytky dřívějších sokolích jídel – tady křídlo, tam peří – a spoustou ptačího trusu. Glucs seděla na zemi vedle hnízda a klidně, rychle a eticky změřila šířku nohou každého kuřátka přímo nad jeho chodidly, aby určila pohlaví ptáka. Kosti nohou samců jsou v této části nohy tenčí než u samic. Glucs také vzala peříčka z horní části zad každého ptáka – pro studie o jakýchkoli těžkých kovech přítomných u dravců a také pro genetické studie – a vložila je do malých hnědých obálek, které označila, jednu pro každé mládě.

Před měsícem se mláďata vylíhla v budce; nyní jsou téměř v plné velikosti. Jedna samice je výrazně větší než její sourozenci, ale všechni tři se vyvíjejí normálně a rostou jim letky a ocasní pera. „Jedí hodně holubů,“ dodal Sean Peterson, ekologický biolog z Cal Falcons. Když skončilo vyšetření a kroužkování – které prováděla Dr. Zeka Glucs, ředitelka výzkumné skupiny dravých ptáků v Santa Cruz –, Lou přiletěl a nesl velkého ptáka pro rodinu. Glucs dala každému kuřeti dva kroužky na nohy, které zůstanou na místě po zbytek života ptáků. První kroužek vydal národní Bird Banding Laboratory a má unikátní devítimístné číslo, které odlišuje kuřátko od všech ostatních ptáků kroužkovaných v Severní Americe. Toto číslo kroužku je spojeno se všemi údaji shromážděnými o ptákovi v době kroužkování.

Tři sourozenci: Největší samice je vlevo, její bratr zcela vpravo a její sestra uprostřed. Barevná páska na jejich pravých nohách je pomůže odlišit od sebe, dokud se neopotřebuje. (Foto: Mary Malec)

Druhý kroužek má pouze čtyři znaky mnohem větším písmem, které lze vidět dalekohledem z dálky. Tento čtyřznakový kód stačí k odlišení sokola od ostatních sokolů v regionu. Modrá páska Bird Banding Laboratory byla připevněna na nohu jedné samice a červenou pásku má druhá samice. Samec dostal na nohu žlutou pásku. Když začne létání, barevná páska pomůže dobrovolníkům sledovat první lety mladých ptáků z věže – očekává se, že začnou létat asi za dva týdny -, aby odlišili jednoho sokola od druhého.

Dr. Zeka Glucs, ředitelka výzkumné skupiny dravých ptáků v Santa Cruz, každoročně přijíždí do UC Berkeley kontrolovat a kroužkovat nová sokolí mláďata ve věži. Zde používá holé ruce místo rukavic, takže křehkost kuřátka může být během procesu akutně pociťována a chráněna. (Foto: Bridget Ahern)

Mezitím se Annie, vznášela se na obloze poblíž, provedla desítky přeletů nejvyšší rychlostí nad lidmi poblíž svého hnízda. „Byla dnes trochu divočejší než obvykle,“ řekla Malec, když tým opustil věž. Pár už nemůže sedět na svých kuřatech, aby je udrželi v teple, protože hodně vyrostla. Ale Annie s nimi stále tráví noc v budce. Největší kuřátko několikrát opustilo krabici, takže začíná docela dobře prozkoumávat své prostředí. Nebude to dlouho trvat, než se kuřátka začnou opravdu pohybovat a zkoumat okolí.

Online přenos z hnízda:

Sokol stěhovavý – Berkeley



Videozáznam kroužkování

Zdroj: .berkeley.edu, videozáznam Ewa ko