Hlavně, když si aspoň trochu bílá :-)))


Je tu pondělí a další pracovní týden před námi. Dnes se mi startuje obzvlášť dobře. O uplynulém víkendu jsme totiž s oběma dětmi poprvé vyrazili do upravované běžkařské stopy 🙂 A dneska od rána nádherně sněží. Vločky jsou obrovské a roztrhl se s nimi doslova pytel. Vzhledem k tomu, že se o víkendu oteplilo a sníh začal tát a navíc předpověď zmiňovala déšť, bylo to o to příjemnější překvapení.


Ještě jsem mu to nevolala, ale myslím, že bude mít minimálně tak velkou radost, jako když jsem začala chodit na běžky já. A že si zase koupí nové boty na běžky a bude jezdit s námi! Taťka můj běžkařský. 

Nezapomenu na všechny ty společné zimní výlety do hor a adrenalinové sjezdy, které jsem s absolutní důvěrou v jeho úsudek v mé schopnosti dávala do jednoho s ním (i když jsem pak kolem sebe, když jsme fičeli dolů průsekem mezi dvěma břehy osázenými smrky, slyšela ostatní běžkaře scházející svah bezpečně po nohou říkat “blázen!”… a pak “a ještě jeden blázen!!!” :-)) Dodnes to nechápu, ale nikdy jsem si u toho nezlámala nohy, ruce, ani běžky a do žádného stromu nenajela 🙂 

Běžkařskou štafetu od něj teď po mně pomyslně přebírají i jeho vnoučata. Já s běžkami začínala až na střední (nechápu, proč? :-)). Naše děti už to ale zkoušejí teď. Dneska jsou daleko větší možnosti než dříve a trénovat se třeba u nás dá i na upravených trasách v areálu čeladenského nebo ostravického golfového hřiště. S dětmi je to skvělá možnost – okruhy jsou sice kratší, ale zase se dá lépe skloubit rozdílná úroveň – zatímco si děti s mužem pomalu “capkají” v nenáročném terénu, já si mohu zajet tutéž trasu i v rychlejším tempu a stále je mám při tom “pod dozorem” a jsem na blízku, pokud je třeba 🙂 

Nikdy jsem se nenaučila na běžkách bruslit, jezdila jsem jen klasiku, na našich obvyklých beskydských trasách nebyla příležitost to natrénovat. V ostravickém areálu mají ale upravenou plochu i pro bruslení. Tak jsem toho využila a zkoušela. A jde to stále líp a cítím se v tom víc a víc jistější. Je to skvělý pocit 🙂

Dětem se pomalu blíží i lyžařský kurz. Vzhledem k tomu, že to máme ke kopcům, co by kamenem dohodil, mají u nás možnost účastnit se i “odpoledních” lyžařských kurzů. Dopoledne mají normálně školu/školku a pak po obědě vyrážejí na kopce. Doufám, že počasí ještě nějaký ten týden vydrží. Bude to pro oba lyžařská premiéra… 

A pokud v lyžích najdou zalíbení, chybí jen krůček k tomu, abychom začali jezdit na lyže i jako rodina. Manžel byl kdysi dobrý lyžař, ale se mnou se zamiloval i do běžek a od té doby byl s lyžemi “šlus”. Já naposledy stála na lyžích na lyžáku na střední a strašně ráda bych se na ně postavila znovu. Samotné bez rodiny by mi ale bylo na sjezdovkách smutno. Doufám tak, že si v tomto ohledu tuto zimu zase trochu popošoupnem naší komfortní zónu :-))

Jak to máte se zimním pohybem vy? Běžkujete, lyžujete, chodíte na procházky do hor, bruslíte na rybníku…?

Mějte krásný den

A.