Dnešní ráno jsem se vzbudila brzy a nemusela vstávat 
a tak se mi hlavou honily všelijaké myšlenky. 
Dobré i neveselé a jako po tisící jsem přemýšlela o štěstí.
 O spokojenosti.
Štěstí je poměrně snadné si představit. Mluví se o něm hodně. Všude. 
Přejeme si ho v narozeninových přáních i jen tak při náhodném setkání.
Štěstí je jistě krásná věc. Zářivá, veselá, snadno rozpoznatelná, plná radosti.
Co mě ale zajímá už delší dobu (bohužel vzhledem k vlastním prožitkům), 
je stav spokojenosti.
STAV POKOJE
Čeština je nádherný jazyk.
Je zábavné zkoumat, jak jednotlivá slova asi vznikla a co skrývají.
Spokojenost se dá chápat i tak, že člověk je tak plný vnitřního pokoje, až je z toho zcela "z"pokojený.
Krásný to stav. 

Jen tak ze zajímavosti, když jsem se rozhodla, že vám dnes napíšu něco právě o spokojenosti, nakoukla jsem, 
co o spokojenosti píše internet.
To bylo ale hodně zajímavé.
Nebudu vás unavovat sáhodlouhými větami o tom, že tato "záležitost"
je velmi vážně zkoumána světově uznávanými odborníky
 a taky spoustou všeznalých specialistů na všechno.
S čím ale nemohu souhlasit, že pro pocit spokojenosti 
"musíte" "něco" dělat.
Mnoho odstavců nezáživného čtení o tom, co je rozhodně třeba, mi do tváří vhánělo ruměnec vzteku.
Přece není možné "něco" "muset", hnát se za tím a pak jako sledovat, jestli už jsme "to" dohnali 
a jestli se již tedy cítíme spokojeni, jak jsme očekávali.
Blbost!
Spokojenost je o pokoji!
O pokoji!
Slyšíte a cítíte, co to slovo nese? Jaký má význam, co ve vás rozehrává za pocity?
Klid, mír, laskavost, vděčnost, pochopení, soucítění, lásku.
Mohla bych těch emocí vypsat ještě milion.
A možná právě v tom je pes zakopaný.
Spokojenost je souhrn, suma.
Součet všech našich emocí.
A proto, když mi není do smíchu a rozhodně se necítím spokojená, nutí mě to přemýšlet, proč.
Co opravdu cítím a proč.
A když jsem dostatečně bdělá, uvědomím si mnoho aspektů, které mi mohou k pocitiu spokojenosti dopomoci.
Ale to už je zase jiná forma toho "musím" a to není dobré.
Není zkrátka nad to, když jste prostě, obyčejně spokojení. 
Sami o sobě, bez zbytečného mudrování, že?

SPOKOJENÍ


A tak si kromě zdraví a štěstí přeju i spokojenost.
Přeju ji sobě. Tak moc. Přeju ji i vám. Přeju ji prostě všem.  
A to i lidem, kteří mě nevýslovně trápí. 
Kdyby totiž byli spokojení, 
mohli by zcela samozřejmě a samovolně šířit onu spokojenost dál.
Dál a dál, až bychom byli všichni zcela "z"pokojení a nevýslovně šťastní.

A to je tak při pondělku vše. 
Jdu do lesa...