Jak jsem už psala v jednom z minulých příspěvků, s prvonarozeninovými dárky pro Madlenku jsme to letos nepřeháněli. Jednak to zatím moc nechápe, druhak teď víc než hračky potřebuje mít svůj koutek, takže finanční prostředky věnujeme spíše na budování pokojíčku… a pak bylo navíc nad slunce jasné, že toho dostane spoustu od příbuzenstva (a taky že jo!). My s manželem jí tedy nadělovali hlavně čtivo, pak jednu edukativní hru a jako hlavní dárek odrážedlo. To jsem pořídila na bazárku. Možná někomu připadá hloupé dávat dítěti k narozeninám dárek ‚ze sekáče‘, ale já jako zastánce recyklování, sběratel starých krámů a tak trošku ekologicky uvažující jedinec tomu dávám zelenou. Tohleto odrážedlo na internetu stojí nové okolo třinácti set. Já ho pořídila za čtyři stovky! Přitom mu nic nechybělo. Jen měl pár drobných škrábanečků na sedátku, lehce odřený lak na čumáku… a celkově působil tak nějak smutně, nezdá se vám?
původní stav
A tak jsem se rozhodla, že ho vylepším. Trochu ho rozveselím. Nad barevností a celkovým pojetím jsem chvilku váhala. Nakonec jsem vybrala kombinaci bílé, černého puntíku a pudrově růžové (mimochodem kombinace, která se bude v našem pokojíčku vyskytovat ve větší míře!).
Sedátko jsem dotmelila obyčejným tmelem na dřevo, kde bylo potřeba, přebrousila dohladka a natřela asi pěti vrstvami matného bílého balakrylu, zkrátka dokud nebyl povrch pěkně barevně kompaktní. Stejně jsem natřela i ouška a kolečka, ta ovšem růžovkou. Dělala jsem to po večerech skoro týden (pořád jsem čekala na zaschnutí předchozí vrstvy, abych mohla přebrousit) a protože některé části pejska od sebe nešly odšroubovat, dělalo se to docela blbě a vyžadovalo preciznost a trpělivost, abych nepřetáhla (nebo alespoň co nejmíň a po zaschnutí sloupla). Boj to byl především na kolečkách, neb z gumy šel balakryl dolů celkem těžko, a pak na ouškách z vnitřní strany, tam jsem jela vyloženě na etapy, po malých kouscích. Vyspravení čumáku černou barvou a puntíkování už pak byla třešinka na dortu. Puntíky jsem záměrně udělala nepravidelně a v různých velikostech, zdálo se mi to takové živější a hezčí.
Jestli se výsledek povedl, posuďte sami na fotkách níže. Já mám hlavně radost, že se líbí Madle. Dělá na něj ‚af af‘ a jezdí s ním po bytě. Zatím ho tedy pouze tlačí před sebou po kolenou, ale je na ně hrozně roztomilý pohled. A co teprv, až si Punťu osedlá, to bude teprv jízda!
odrážedlo po natření