Čas letí jako šílený. Ať se mi to chce přiznat nebo ne, je to tak.
Rodina se rozrůstá o nové členy a je nás
stále víc spolu u stolu.
A náš symbolický stůl jásá.
Je pyšný a hrdý, že jeho smysl a účel se naplňuje
a že pojme víc a víc.
Víc lidí, víc jídla, víc smíchu, víc radosti, víc souznění,
víc sounáležitosti,
víc společných chvil a hlavně víc lásky.
A když je důvod k oslavám, stůl jásá ještě víc. Baví ho to. Miluje to.
Je středobodem všeho dění, každý se k němu hrne. Ti dvounozí i ti čtyřnozí.
Občas je pod ním 24 nohou a jemu to nevadí, je rád.
Je vděčný a spokojený.
S pýchou přijímá nové šrámy jako důkaz užitečnosti.
Jeho účel je tak naplněný.
Naplněný láskou.
Životem.
Já mu za tu všechnu oddanost děkuji.
Možná si toho za ty roky ani nevšimnul,
ale i on je součástí rodiny.
Je jedním z nás.
Se vším, co k tomu patří.
Byl prostě u všeho.
V dobrém i zlém.
A tak společně zdravíme vaše stoly.
Vaše místa rodinných setkání.
Ať jste všichni vespolek šťastní a spokojení.
SPOLU U STOLU
