… ale je! 🙂
Tohle měl být můj lednový projekt… věnec do ložnice jsem ale zrealizovala až během minulého víkendu. Za to se však zapojily i obě děti a to se taky počítá .-) Viki mi pomáhala s přípravou materiálu na výrobu růžiček. Jirka pak při výrobě věnce. Radost z hotového výrobku je tak trojnásobná 🙂
Na slaměný základ jsem nejprve navázala nastříhaný dochan psárkovitý (okrasná tráva) a pak na něj nalepila tavnou pistolí růžičky vyrobené z látky.
Když jsem na přelomu loňského a letošního roku rekapitulovala uplynulých 365 dnů, slíbila jsem si mimo jiné, že si každý měsíc dopřeji alespoň jeden tvořivý projekt, i kdyby padaly trakaře. Ne proto, aby za každou cenu „něco“ bylo.
Ale proto, že tvoření je jednou z mých neodlučitelných součástí. Je to vášeň, při které zapomínám na čas, ale taky smutky, nedorozumění, rozladění… při které rozjímám a je mi dobře na duši. Zpomaluje mě a zklidňuje. Dobíjím při ní energii. Ale taky zpracovávám tu, které se tu a tam nahromadí více.
Často jsem si tuhle svou radost odpírala kvůli věcem, které jsem považovala za důležitější. Třeba práce. Někdy říkám, že jsem magnet na práci a něco na tom asi je 🙂 Nadarmo se neříká: „Kam soustředíš svou pozornost, tam to roste“. Stále se tak učím a snažím svou práci lépe vyvažovat s ostatním, čemu/komu se v životě věnuji.
Seznam nápadů na letošní projekty se postupně plní. Je toho tolik, čím bych to své vnitřní kreativní dítě chtěla potěšit… Tak mi držte palce, únor je tady a já přemítám, do čeho se pustit tentokrát 🙂
Myslíte někdy i na sebe? Čím si pak nejraději děláte radost?
Hezký večer
A.
