CO ČECH, TO NÁZOR anebo muzikant 1


Zdravím vás v novém roce a přicházím s pravidelnou rubrikou, ve které oslovím blogery i jen komentující všech věkových kategorií a oni se vyjádří k danému tématu. Budou mít prostor pro názor, zkušenost či myšlenku. Účast je dobrovolná.  / a neplacená :) /
Jen se nám tu rozmohl takový nešvar, na svých stránkách nemáte vůbec žádný kontakt a s mnoha blogery se tím pádem nejde spojit, ani je oslovit. Popracujte na tom, prosím, ať je prostor pro odpovědi  rozmanitý a barevný.
Zde je můj první dotaz :

Každé ráno stojím u šatní skříně a důkladně si vybírám spodní prádlo. Slyším hlas své maminky, která zdůrazňovala skutečnost, co kdyby mne srazilo auto ?
Člověka po autonehodě jsem neviděla, role spodních kalhotek je tam asi pramalá, přesto otisk výchovy mých rodičů je patrný a zůstane tak do konce mých dní. Kalhotky vybírám a vybírat budu.
Jak to máte vy ?
Jste tradiční a svým přístupem uplatňujete rady a doporučení, kdy se má slušně pozdravit, mluvit pravda ?
Nebo jste moderní a odmítáte zasahovat do osobnosti dítěte, ať má dostatečnou volnost pro rozvoj bez omezení ?

1. Stálice blogového světa Vendy W  - Svět podle Dandíka
Na první položenou otázku jo a ne. Vybírám si podprsenku, kalhotky jen v zimě, v létě chodím naostro.
Popravdě, maminka mě ničím takovým hlavu nezatěžovala. Ono v době, kdy ona byla mladá, bylo takové téma jako spodní prádlo tabu, navíc moje babička byla velmi prudérní, takže jí dělalo problém jen vyslovit slovo podprsenka nebo kalhotky.
Slaďovat prádlo do jedné barvy jsem, přiznávám, začala až v dosti zralém věku, pod dojmem jedné knihy, kdy právě hlavní hrdinka měla havárii v autě s milencem a když jí tahali z auta, jediná její myšlenka byla ta, že má na sobě náhradní kalhotky absolutně neladící s podprsenkou ..
V té době jsem, dost často s mužem jezdila po servisech a zatím co on pracoval, já poznávala nová města a tahle pasáž mne strašila v hlavě při každé cestě 😃.
Ovšem dnes, pokud mne čeká cesta, schůzka či jiné opuštění domu, si pečlivě spodní prádlo vybírám.
Dokonce jsem měla obdobím, kdy abych opravdu byla šik, jsem nosila body, odpadlo to ranní vybírání a přebírání 😉.
U svých dětí jsem se snažila pokračovat v tom, v čem mne vychovávali moje rodiče, oba skauti.
Tudíž slušnosti, soucitu, pravdě, poslušnosti vůči rodičům i autoritám. Tedy v míře tak akorát, bez dogmat. Protože každá doba měla svá.
To samé, opět vzhledem, k dané době praktikuje dcera u Bobule a já jí do toho nekecám. Nicméně, ono nechávání absolutní volnosti dětem neschvaluji úplně. Ono odsud pocud. Anebo všeho moc škodí.
Plácnutí přes zadek v pravý čas dokáže divy.

2. Přemýšlivá romantička Marie Veronika - V křesle 
Přestože děti nemám, myslím, že jsem v řadě věcí dost tradiční a často taky dost nekompromisní.
Osobnost a slušnost jsou podle mě dvě různé věci, z nichž první si vyžaduje ohleduplné rozvíjení, zatímco druhá obyčejný trénink.
U svých čtyř neteří a synovců jsem zřetelně viděla, že vliv dospělého často není vůbec tak silný, jak bychom si rádi mysleli. Na sobě zase každodenně pozoruji, jak moc se rodičovský vzor do člověka otiskne. Ať už je ale osobnost jakákoli, základy morálky a slušnosti je něco, co by nemělo chybět nikdy.

3. Milovnice života Trvalka Dahlia 
Já volím až na výjimky spíš teplé, bavlněné prádlo, neb vím, že mě nikdo svlíkat už nebude. V opačném případě jeho chyba !
Naše máma nás měla šest dětí a tyhle strachy neměla, naučila nás plavat a to u Ploučnice asi stačilo ?
Jednou jsem viděla autonehodu trabanta u Rumburku, krve jak z vola a nakonec se ukázalo, že ten chlap jen vezl spoustu přepravek rajčat ! Bylo mi divné, že v té krvi jsou malá zrníčka !
Slušně pozdravit ano a poděkovat také, ale pravda ... jak kdy a komu.
Do věku 5-6 let dítě rozmazlovat a pak vzít pod krkem a přísně vychovávat, říkají Japonci.

4. Renesanční žena, která se podepisuje do komentářů jako Lenka kočka
Co Čech, to názor. Mami, díky.
Hned mi běželo hlavou několik témat, počínaje spodním prádlem a zdravením konče. I když otázka spodního prádla se postupem doby přehodnotila od - co kdyby sex až po - co kdyby smrt.
A někde v mezidobí bylo - co kdyby nehoda. Což jsem opravdu zažila a chválabohu přežila. Na sedadle smrti, tedy spolujezdce, jsem přežila čelní náraz. Probrala jsem se ve vrtulníku ZS a nade mnou se skláněl krásný mužný anděl a opravdu mi hlavou proběhlo poděkování mé matce, která mě vycepovala k tomu, že spodní prádlo musí být ok i pro případ zlomené nohy. Mami, dík.
/ malá pozn. své prádlo jsem vytunila natolik, že jiné než bílé nenosím. A jelikož totéž se týká ložního prádla - spím jen v bílé - mám trošku  podezření na auti poruchu /
Zdravím a děkuji pořád, až si někdy připadám trapně. Opět díky, mami.
Tady mi vytane na mysl má první kolonoskopie, která díky srůstům a nerudnému lékaři probíhala velmi špatně. Takže, když na mě při odchodu řval, že jsem neukázněný pacient, tak jsem mu poděkovala.
Až ex post mi došlo, že jsem kráva.
Na závěr jedno velké téma a to je tradiční rodina. Velice brzy maminka ovdověla a už se nevdala. Já byla dítětem typu Tomáše Holého, takže jsem dělal různé vylomeniny, jen abychom nebyly samy, nepovedlo se. Sama jsem se později snažila, aby můj syn měl oba rodiče. Leccos jsem překousla.
Hasila jsem svou horkou hlavu ledovou vodou a s odstupem času a životními zkušenostmi vím, že jsem udělala dobře. Děti se mají rodit z lásky a mít oba rodiče.
Jak praví klasik, s láskou má svět naději.

Děkuji všem respondentům za milé odpovědi a co vy ? 
Přidáte se a nebo spíše zahrajete či zazpíváte ?