… raději budu pracovat na sobě a doufat, že tím inspiruji i někoho dalšího 🙂


Před dvěma dny na mě vykouklo na Facebooku jedno zajímavé video, které tady bohužel nemohu sdílet (kvůli tomu, že je vytvořené přímo přes Facebook a ne Youtube). Ale oslovilo mě natolik, že jsem jej slovo od slova přepsala do textu níže. Věřím totiž, že myšlenky v něm mohou přinést zamyšlení, “AHA” momenty, užitečnou inspiraci a v konečném důsledku i velkou úlevu i mnohým dalším.

Na své fanpage je zveřejnila Miluška Matoušová – autorka videa i projektu “Akademie celostního zdraví”, o kterém píše na svém webu tady.

“Dneska o tom, co je to páchat dobro. Kdysi, když jsem se seznámila s tím, jak s námi manipulují lékaři, výrobci potravin, farmacie, jak nás ovládají. A když jsem viděla většinu lidí, jak jako ovce dělají všechno, jen aby měli klid, tak jsem byla z toho taková docela rozlícená. A měla jsem potřebu to vykřičet do světa. Každým člověkem pořádně potřást, aby se probral. Chtěla jsem zachránit svět a bojovat. Jenže za čas mi došlo, že bojem se stejně nic nezmění. Že boj přináší jenom protiútok nebo silnější obranný val. Jediný způsob, jak zlikvidovat cokoli, co se mi nelíbí, je nepotřebovat to. Prostě to ignorovat. Nepodporovat to já sám. Protože jenom tím, že to nebude nikdo potřebovat, tak to vyhnije samo. A taky mi došlo, že nemůžu změnit život nikoho jiného než ten svůj. Že spousta lidí vůbec žádnou změnu nechce. Že se nemůžu zlobit na to, že já už pochopila něco víc než ti druzí. Přitom včera jsem na tom byla úplně stejně. Že jediné, o koho se musím postarat, jsem já sama. Tohle poznání pro mě bylo osvobozující. Protože od té chvíle respektuju každého, co si vybere. Ivana, děti, klienty. Je na každém, co si vybere, protože on nejlépe ví, proč potřebuje tu zkušenost. Nebo třeba jeho duše to ví. Proč potřebuje jíst hnusy, aby byl nemocný. A tak to zkuste opravdu brát tak, že není žádné špatně a žádné dobře. Protože jsme každý jinde a každý potřebujeme něco jiného. Někdo potřebuje špatnou zkušenost a potom je z naší strany “páchání dobra”, pokud ho chceme před tou zkušeností zachránit. V konečné fázi to ani nejde. Starejte se o sebe. A jen doufejte, že tím inspirujete druhé. A že se to bude dít, to si pište. Jste úžasní, tak to zkuste.”

Ta myšlenka pro mě není nová. V různých obměnách se mi dostávala pod nos už delší dobu. Anabáze k tomuto vnitřnímu rozpoložení u mě ale chvíli trvala… 

Krásně výše uvedené podle mě shrnuje ve třech větách citát níže:

“Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil,” 


na který jsem narazila v jedné z knih (Den, kdy jsem se naučil žít) francouzského psychologa Laurenta Gounnella, o kterém už jsem psala dříve.

A platí to podle mě obecně, nejen na oblast zdraví, ale i ekologii, politiku ad. (doplňte si sami).

Jak to máte vy? Snažíte se “páchat” dobro nebo dobrem spíše “inspirujete”? Případně máte jinou svou cestu, jak se vypořádat s “velkými věcmi”, které vám dokážou hodně hnout žlučí?

Hezký večer

A.