Před 12 lety jsem si nechala vybudovat koupelnu z bývalé půdičky v podkroví. Zvolila jsem si tady sprchový kout v dobré víře, že to bude pohoda. Do té doby jsem znala jen používání v hotelích apod., jenže ... používat a udržovat sprchový kout jsou dvě naprosto odlišné věci. Vodní kámen, a u nás je obzvláště urputný, je pěkný prevít a dokáže udržbu pěkně znepříjemnit. Navíc ne vše fungovalo, jak jsem si představovala. Proto, když mi praskla sprchová vanička z litého mramoru (naprosto nechápu), tak jsem se při obnově koutu snažila nedostatky odstranit. A o tyto zkušenosti se chci s vámi podělit. Chápu, že sdílená zkušenost není totéž, co osobní, ale třeba to někomu pomůže.
První věc, kterou jsem změnila byla velikost obkladu. Zvolila jsem obklad 90 x 90 cm, a tak v celém koutě je jen jedna mezera. Čistění spár mezi obklady je lahůdka a nekončící boj. Ten, kdo si dá ve sprcháči např., drobnou mozaiku, tak buď má hodně měkkou vodu, nebo je úklidový masochista anebo čistotu neřeší.
Další problém byla podomítková baterie. Byla super na údrřbu, ale pokazil se přepínač mezi horní a ruční sprchou a nepodařilo se ho bez vybouchání vyměnit. Podomítkové baterie jsem se však nechtěla vzdát, proto jsem vybrala tu, která je v boxu a při případné údržbě stačí odělat kryt.
Taky jsem odstranila sedátko, protože ho stejně nikdo nepoužíval a zbytečně překáželo při čištění stěn koutu.
Vodní kámen na skle je kapitola sama o sobě. Zkoušela jsem bezvýsledně kdejaký přípravek i babské rady a nehnul se. A pak, když sklo bylo při rekonstrukci demontované, mě napadlo vzít to, jak jsem zvyklá u odstraňování nátěrů, cidlinou. Paráda! Kámen se drolil jak perníček, na fotce je to ten bílý prášek. No a sklo bylo jak nové, teda skoro. Teď už se po sprchování snažím dodržovat stírání vody ze skla, ať to zas nějakou dobu vydrží.
