Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli video z mýho prvního „většího“ pěveckýho výstupu ukazovat veřejnosti. Rozhodně má totiž mnou zazpívaná písnička spoustu chyb, špatně chycených tónů a to se v dnešním dokonalém internetovém světě nenosí. Jak už jste si ale možná všimli, sdílím i svoje stinný stránky, chyby a snažím se dávat najevo, že nic z toho není důvodem ke studu nebo k ponížení. Naopak si myslím, že je potřeba dost odvahy na to, aby se lidé ukazovali i ve svojí nedokonalý nahotě.
S nateklým krkem, 4 dny po vytržení osmičky, s písničkou trénovanou jen 2 pěvecký hodiny a až s tou druhou hodinou jsem se rozhodla, že právě se skladbou od Adele budu vystupovat, protože proč to neudělat trošku dobrodružnější. Jo a taky s trémou jako prase, kterou snad neměly ani děti přede mnou a neplánovaným otravným pohupováním do rytmu, o kterým bych ani nevěděla, kdybych se následně neviděla na videu. Fakt blbej pocit, když sami slyšíte, jak vám tón ujíždí, ale už s tím nemůžete nic dělat. Ale důležitý je se z toho nepos*at.
Jak říká náš děda: „Mysli si něco o prdeli.“
Tak třeba příště se tímhle moudrem budu řídit víc.
