Tak jsme tady!!! První večer v rušném hlavním městě Vietnamu Ho Chi Minh. Ptáte se, proč nejsem někde venku a neobjevuju nova zákoutí?! Popravdě, dnešek jsem skoro celej prospala a jedla. Na víc nebyla síla. Myslím, že je to docela dobrej začátek – trošku se zberkat z těch 30ti hodinách na cestách. Navíc, jakejpak spěch, že? Máme 8 měsíců 😀
Tak pěkně popořadě. Balení… Hrůza, peklo, děs!!! Naštěstí alespoň to “relocation auto” dopadlo dobře. Sice to bylo auto pro vozíčkáře (naprosto chápu, proč měli takovej problém to auto udat.) Čekalo tam na nás na letišti, zaparkované a odemčené s klíčky pod sedadlem. Tak se to na NZ dělá :-D. Zaplatili nám jak benzín, tak oběd a parkovné. Takže jsme z toho vyšli dost pohodově. Den odjezdu byl poněkud stresující. Do Wellingtonu konečně dorazilo léto (haha já kvůli létu na NZ chtěla zůstat déle a ono dorazí s 3 měsíčním zpožděním v den, kdy odjíždíme. Si to počasí ze mě asi dělá prdelky, nebo co. Každopádně náš pokoj je mega výheň. Drahému se nechce vstávat, je jak malej kluk. “Hele – tu koupelku umej pozdějc ne?” – haha – říká v 10 dopoledne. Za 5 hodin máme předávat pokoj a vyrazit směr trajekt. No co Vám budu povídat, ten den byl prostě na zabití. Posedával si a četl na telefonu… no jak jsem říkala, novozélanďan. Nejraději by vše nechal na poslední chvíli… tadááááá – a poslední hodinu a půl tady lítáme po držce. Leje ze mně jako z vola. Zjišťuju, že i zaúkolování naložením auta nebyl dobrý nápad. Nějak se mu to tam nevede narvat. Takže i to musím udělat já. Já se po****. Nakonec předáváme naleštěnej pokojík přesně na čas, abysme stihli trajekt. A víte co mě vytočí doběla?! Hláška: “No vidíš to, jak jsme to krásně zvládli! A ty tady stresuješ.” s úsměvem prohodí a věnuje se řízení. Hahahaha pomoooooooc… já nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Každopádně já tady uklízela a balila už 3 týdny dopředu, on nepřehnul ani prstem (přeháním) a poslední den taky nechá skoro všechno na mně, protože on si musí zabalit svoje věci a pak prohodí tohle? No řeknu Vám, že jsem ta nej přítelkyně na světě, protože sem mu jen řekla, že příště prostě bude zabaleno nejpozději den předem a dále jsem to nekomentovala a ani jsem se tím netrápila. Bych si akorát drásala nervy.
Plavbu trajektem jsem si naprosto užila, plujeme se Stevovým tatínkem, který tu pracuje (záměrně jsme zabookovali palubenky na tenhle trajekt), tak máme šanci se rozloučit. Sedíme v jeho vymazlené kajutě, povídáme, zajdeme si na večeři a pak koukáme na televizi na měkoučkém gauči. Haha kéž by každá plavba trajektem byla takhle pohodlná. Při vplutí do Marlborough sounds letím na palubu a fotím a kochám se. To je moje oblíbená část!!! Miluju to tady!
Pobyt v Nelsnu, je sice nabitý, ale je to takový pohodový mezičas mezi balením a cestováním a jsem za něj vděčná. Přebalím bágl a ujistím se, že mám všechno. Dodělávám blogové resty. Dodělala jsem i video z roku zpátky, kdy tu byla maminka a bráška (já vím, jsem strášná!), ale video je peckózní a plné nezapomenutelných zážitků! Tady na to máte odkaz 🙂