ČLÁNKY Z BLOGŮ O _nezařazeno

Vlčí máky podruhé…

Na tomto období, kromě jiných věcí, mám ráda i to, že všude kolem je mnoho nádherných květů, které dovedou oživit interiér nebo i stůl pod pergolou, kam dáte třeba jen do obyčejné láhve od mléka či vína pár lučních květů.

Read More

Nemorální návrh

zdroj
Jestliže neuděláš nikdy nic pro nikoho,
ušetříš si tragédii lidských vzájemností.

Jestliže uděláš, tiše a mimochodem,
stane se něco nečekaného:

na pohled je to víc,
než to bylo. Bůhví že

nic není úplné, nic zcela
vše, co je. Nejistý

sobec sám sobě
k ničemu není.
Robert Creeley
sbírka Variace
Read More

Občas se to stane..

  
.. že člověk (a taky foťák) nezvládne správně vyfotit látku, ona pak vypadá na fotce tmavší, téměř černá. Zákaznice si tuto „černou“ látku pro svůj batoh vybere, doladíme (po mailu) dvě barvy koženek, mosazné kování a zip. Chvilka oboustranného těšení – můj nejoblíbenější okamžik v průběhu šití je chvíle protočení kabelky / batohu z rubu na líc – hotový batoh vyfotím a po síti sítí posílám budoucí majitelce.
A tady přichází ten zádrhel. V kombinaci se světle smetanovou a hlavně černou koženkou totiž vynikne „tmavěmodrost“ látky. Když mi zákaznice s omluvou píše, že je  batoh krásný, ale vybraná látka byla černá, krve by se ve mě nedořezal. Představím si okamžitě sama sebe u kadeřnice, když mi (skoro vždycky) vytvoří na hlavě střih, který není úplně podle mého očekávání. (Vyzkoušela jsem už spoustu kadeřnic, zatím jen jedna mě stříhala podle mých přání – odstěhovala se až na úplný jih Moravy 🙁 )
 
V zápětí se ale vzpamatovávám. Tohle přece k zakázkovému šití patří ať chci anebo ne. Píšu omluvnou zprávu a sypu si popel na hlavu. Musím látku vyfotit znovu.. Domlouváme se na nové látce a novém šití. Batůžek si nechám a nabídnu ho na Fleru (už tam je). Moc děkuji Martině za velkou vstřícnost a pochopení..
A pokud byste Vy rády něco si u mě nechaly ušít, nelekejte se. Je možné, že si nejste jisté látkou nebo její kombinací. Dělávám to většinou tak (a od teď už to tak budu dělat vždycky), že Vám vybranou kombinaci látka-koženka vyfotím a pošlu k odsouhlasení. Protože optika dělá mnoho a látka samostatně může vypadat jinak než látka vedle určité barvy koženky. Navíc záleží na světle, foťáku, monitoru, .. – takže čím více fotek uvidíte, tím lépe. Pokud máte v hlavě více kombinací a nemůžete se rozhodnout, napište. Vyfotím Vám všechny. Teď jsem dokonce ladila batoh k obrázku kabátu. Všechno je možné.
No a pokud se i tak stane, že se Vám finální batoh / kabelka / cokoli nezdá podle Vašich představ, nebojte se mi ozvat. Vždycky se to dá nějak vyřešit, třeba ušít nový / novou jako v tomto případě. Udělám všechno proto, aby Váš vysněný batůžek / kabelka / cokoli byl opravdu ten vysněný.
P.S. Kdyby se tak i špatně ostříhaná hlava dala vyměnit za nově ostříhanou hlavu – hned bych měla o jeden stres méně 🙂
Read More

Občas se to stane..

  
.. že člověk (a taky foťák) nezvládne správně vyfotit látku, ona pak vypadá na fotce tmavší, téměř černá. Zákaznice si tuto „černou“ látku pro svůj batoh vybere, doladíme (po mailu) dvě barvy koženek, mosazné kování a zip. Chvilka oboustranného těšení – můj nejoblíbenější okamžik v průběhu šití je chvíle protočení kabelky / batohu z rubu na líc – hotový batoh vyfotím a po síti sítí posílám budoucí majitelce.
A tady přichází ten zádrhel. V kombinaci se světle smetanovou a hlavně černou koženkou totiž vynikne „tmavěmodrost“ látky. Když mi zákaznice s omluvou píše, že je  batoh krásný, ale vybraná látka byla černá, krve by se ve mě nedořezal. Představím si okamžitě sama sebe u kadeřnice, když mi (skoro vždycky) vytvoří na hlavě střih, který není úplně podle mého očekávání. (Vyzkoušela jsem už spoustu kadeřnic, zatím jen jedna mě stříhala podle mých přání – odstěhovala se až na úplný jih Moravy 🙁 )
 
V zápětí se ale vzpamatovávám. Tohle přece k zakázkovému šití patří ať chci anebo ne. Píšu omluvnou zprávu a sypu si popel na hlavu. Musím látku vyfotit znovu.. Domlouváme se na nové látce a novém šití. Batůžek si nechám a nabídnu ho na Fleru (už tam je). Moc děkuji Martině za velkou vstřícnost a pochopení..
A pokud byste Vy rády něco si u mě nechaly ušít, nelekejte se. Je možné, že si nejste jisté látkou nebo její kombinací. Dělávám to většinou tak (a od teď už to tak budu dělat vždycky), že Vám vybranou kombinaci látka-koženka vyfotím a pošlu k odsouhlasení. Protože optika dělá mnoho a látka samostatně může vypadat jinak než látka vedle určité barvy koženky. Navíc záleží na světle, foťáku, monitoru, .. – takže čím více fotek uvidíte, tím lépe. Pokud máte v hlavě více kombinací a nemůžete se rozhodnout, napište. Vyfotím Vám všechny. Teď jsem dokonce ladila batoh k obrázku kabátu. Všechno je možné.
No a pokud se i tak stane, že se Vám finální batoh / kabelka / cokoli nezdá podle Vašich představ, nebojte se mi ozvat. Vždycky se to dá nějak vyřešit, třeba ušít nový / novou jako v tomto případě. Udělám všechno proto, aby Váš vysněný batůžek / kabelka / cokoli byl opravdu ten vysněný.
P.S. Kdyby se tak i špatně ostříhaná hlava dala vyměnit za nově ostříhanou hlavu – hned bych měla o jeden stres méně 🙂
Read More

BLOGERKA?

Ahoj všichni, jsem tu. Po dlouhé době – odhodlávání se jít za svým snem, vykročením vpřed, prudkým pádem na samé dno, snahou najít sílu postavit se ráně osudu, zvednutí hlavy a práci práci práci… JSEM TU! Snad už nastal čas. [klikněte zde…]

The post BLOGERKA? appeared first on Iconioo.cz.

Read More

Rychlebské hory – výlety od Pišliků

Naše dovolená v Rychlebských horách byla tentokrát o kapku nervóznější, umrčenější a celkově trochu „náročná“.

Důvody byly různé: od desítek napuchlých a svědivých komářích píchanců, které jsme si odvezli z jednodenní zastávky u našich v Poodří (Klárka), přes mou sennou rýmu v nejvyšší sezóně travin a moje nesžití se s rolí autonavigátora. A pak taky pozdní odjezdy a tím pádem i příjezdy (tak to se mnou prostě je, když nade mnou nevisí bič odjezdu vlaku), moje nechuť postopadesáté sbalit batoh a holek tradiční žabomyší války, které jsme v tomto rozpoložení příliš nezvládali řešit s klidným tónem a chladnou hlavou.
Naštěstí to vyrovnávalo nádherné počasí a půjčené auto (děkujeme babičce s dědou, bez něj bychom nemohli bydlet u Pišliků – na vlak to byl pěkný kus :)). A taky stezky pro horská kola, o kterých jsem psala minule, které muž projel skoro všechny dvakrát a já ty nejjednodušší taky zkusila. 
Co nás ale nejvíc nakoplo byl kolaps auta v nejméně vhodném  místě – na Rejvízu. Nakonec to byla jen baterka a natrefili jsme na úžasného Ostraváka, který muže svezl do Zlatých hor a zpět koupit novou. Chvála dobrým lidem! 
Hrábli jsme si do svědomí a všechno pak už bylo o něco růžovější.. 
Na Rejvízu jsme si klasický okruh kolem Velkého mechového jezírka prodloužili o zacházku k Bublavému pramenu. Holky zbožňují čabrání se v jakémkoli potoce, tenhle navíc na dupnutí na břehu reagoval bubláním, což nás všechny hrozně bavilo. Jen Sára si nás poskakující měřila nechápavým pohledem a raději se dál hrabala v jehličí.
Chtěli jsme moc vidět nově (a krásně) zrekonstruovanou Tančírnu, secesní budovu z počátku dvacátého století, která ještě donedávna chátrala. Vyrazili jsme proto do Račího údolí. Asfaltka v údolí mě nijak nenadchla, zato romanticky dozděná zřícenina hradu Rychleby jo. Přemýšlela jsem, kde vzali ve středověku maltu.. 
Asi poprvé za celou naší turistickou existenci (včetně toho, než jsme měli děti) jsme přečetli snad všechny tabule naučné stezky. Klárka nás donutila – většina jich totiž byla psána formou pověstí. No a pak taky Terezčiny schovávačky, její stylizace do role koně a Klárčino motorové koště jménem Psík. To by ale bylo na dlouhé vyprávění..
Zámek Jánský vrch v Javorníku jsme oběhli jen kolem dokola za nesouhlasného povyku Klárky, která už se viděla ve slíbeném lomu 🙂
V bývalém kaolínovém lomu kousek od Vidnavy byly naše dvě rampepurdy ve svém živlu. Pro velký úspěch jsme tam byli dvakrát. Poprvé bylo chladněji, to proběhly jen špekáčky a stavba pískového města, podruhé už se šlo i do vody. 
Svou hmatovou stezku Rychlebskými horami (jehličí na Rejvízu, písek v lomu) zakončila Sára labužnickým ukousnutím sedmikrásky u Pišliků na zahradě. Dobře nám nakonec bylo..
Read More

Rychlebské hory – výlety od Pišliků

Naše dovolená v Rychlebských horách byla tentokrát o kapku nervóznější, umrčenější a celkově trochu „náročná“.

Důvody byly různé: od desítek napuchlých a svědivých komářích píchanců, které jsme si odvezli z jednodenní zastávky u našich v Poodří (Klárka), přes mou sennou rýmu v nejvyšší sezóně travin a moje nesžití se s rolí autonavigátora. A pak taky pozdní odjezdy a tím pádem i příjezdy (tak to se mnou prostě je, když nade mnou nevisí bič odjezdu vlaku), moje nechuť postopadesáté sbalit batoh a holek tradiční žabomyší války, které jsme v tomto rozpoložení příliš nezvládali řešit s klidným tónem a chladnou hlavou.
Naštěstí to vyrovnávalo nádherné počasí a půjčené auto (děkujeme babičce s dědou, bez něj bychom nemohli bydlet u Pišliků – na vlak to byl pěkný kus :)). A taky stezky pro horská kola, o kterých jsem psala minule, které muž projel skoro všechny dvakrát a já ty nejjednodušší taky zkusila. 
Co nás ale nejvíc nakoplo byl kolaps auta v nejméně vhodném  místě – na Rejvízu. Nakonec to byla jen baterka a natrefili jsme na úžasného Ostraváka, který muže svezl do Zlatých hor a zpět koupit novou. Chvála dobrým lidem! 
Hrábli jsme si do svědomí a všechno pak už bylo o něco růžovější.. 
Na Rejvízu jsme si klasický okruh kolem Velkého mechového jezírka prodloužili o zacházku k Bublavému pramenu. Holky zbožňují čabrání se v jakémkoli potoce, tenhle navíc na dupnutí na břehu reagoval bubláním, což nás všechny hrozně bavilo. Jen Sára si nás poskakující měřila nechápavým pohledem a raději se dál hrabala v jehličí.
Chtěli jsme moc vidět nově (a krásně) zrekonstruovanou Tančírnu, secesní budovu z počátku dvacátého století, která ještě donedávna chátrala. Vyrazili jsme proto do Račího údolí. Asfaltka v údolí mě nijak nenadchla, zato romanticky dozděná zřícenina hradu Rychleby jo. Přemýšlela jsem, kde vzali ve středověku maltu.. 
Asi poprvé za celou naší turistickou existenci (včetně toho, než jsme měli děti) jsme přečetli snad všechny tabule naučné stezky. Klárka nás donutila – většina jich totiž byla psána formou pověstí. No a pak taky Terezčiny schovávačky, její stylizace do role koně a Klárčino motorové koště jménem Psík. To by ale bylo na dlouhé vyprávění..
Zámek Jánský vrch v Javorníku jsme oběhli jen kolem dokola za nesouhlasného povyku Klárky, která už se viděla ve slíbeném lomu 🙂
V bývalém kaolínovém lomu kousek od Vidnavy byly naše dvě rampepurdy ve svém živlu. Pro velký úspěch jsme tam byli dvakrát. Poprvé bylo chladněji, to proběhly jen špekáčky a stavba pískového města, podruhé už se šlo i do vody. 
Svou hmatovou stezku Rychlebskými horami (jehličí na Rejvízu, písek v lomu) zakončila Sára labužnickým ukousnutím sedmikrásky u Pišliků na zahradě. Dobře nám nakonec bylo..
Read More

U Pišliků

Oficiálně se chalupa, ve které jsme minulý týden bydleli, jmenuje U Serváce. Je v Rychlebských horách, kde skupina nadšenců před několika lety vybudovala síť stezek pro horská kola. A protože chalupa je jen kousíček od jedné takové stezky a dva kousíčky od ostatních trailů, a taky proto, že ji pronajímají moc sympatičtí lidé, kteří navrhují a vyrábějí nádherné dřevěné hračky, auta, ponorky a traktory, museli jsme jet zrovna tam. Dřevěné figurky, pasažéři všech těch úžasných dřevěných strojů, se jmenují Pišlici, a tak jsme všem tvrdili, že jedeme k Pišlikům…
Chalupa mě nadchla. Venkovní hliněné omítky, modrá kachlová kamna, staré dřevěné podlahy, původní kamenná futra do našeho pokoje, kastlová okna, neomítnuté cihly. Stará čela postelí, skříň i noční stolky, venku kamenná veranda, muškáty (ty nepřevislé, juchů) a spousta koz. Dvě kůzlátka a slepice. Ve sklepě výběr kvalitních vín a možnost načepovat si pivo.
Každé ráno nám moc milá paní nachystala výbornou snídani. Míchaná vajíčka (taky tomu říkáte vaječina?), kozí sýr, zelenina. Nebo taky wafle ve tvaru mickeymouse a výborné palačinky s jahodami ze zahrádky. Protože paní byla opravdu moc milá a já tu pusu moc nezavřu, naučila jsem se od ní uvařit z jahod, medu a trošky vanilkového pudinku tu nejlepší náplň do palačinek. Mňam.
Holky chodily krmit kozy, z postelí se staly autobusy. Z dřevěné truhly plné Pišliků, jejich autíček a všemožných dřívek lovily součástky a stavěly parkoviště. Měly jsme trochu problém je vůbec dostat na nějaký výlet, jediné, co chalupu trumflo bylo koupání a stavby z písku v bývalém kaolínovém lomu.
Moc hezky tam bylo, ubytování přesně podle mých představ. Určitě se tam někdy vrátíme..
Read More

U Pišliků

Oficiálně se chalupa, ve které jsme minulý týden bydleli, jmenuje U Serváce. Je v Rychlebských horách, kde skupina nadšenců před několika lety vybudovala síť stezek pro horská kola. A protože chalupa je jen kousíček od jedné takové stezky a dva kousíčky od ostatních trailů, a taky proto, že ji pronajímají moc sympatičtí lidé, kteří navrhují a vyrábějí nádherné dřevěné hračky, auta, ponorky a traktory, museli jsme jet zrovna tam. Dřevěné figurky, pasažéři všech těch úžasných dřevěných strojů, se jmenují Pišlici, a tak jsme všem tvrdili, že jedeme k Pišlikům…
Chalupa mě nadchla. Venkovní hliněné omítky, modrá kachlová kamna, staré dřevěné podlahy, původní kamenná futra do našeho pokoje, kastlová okna, neomítnuté cihly. Stará čela postelí, skříň i noční stolky, venku kamenná veranda, muškáty (ty nepřevislé, juchů) a spousta koz. Dvě kůzlátka a slepice. Ve sklepě výběr kvalitních vín a možnost načepovat si pivo.
Každé ráno nám moc milá paní nachystala výbornou snídani. Míchaná vajíčka (taky tomu říkáte vaječina?), kozí sýr, zelenina. Nebo taky wafle ve tvaru mickeymouse a výborné palačinky s jahodami ze zahrádky. Protože paní byla opravdu moc milá a já tu pusu moc nezavřu, naučila jsem se od ní uvařit z jahod, medu a trošky vanilkového pudinku tu nejlepší náplň do palačinek. Mňam.
Holky chodily krmit kozy, z postelí se staly autobusy. Z dřevěné truhly plné Pišliků, jejich autíček a všemožných dřívek lovily součástky a stavěly parkoviště. Měly jsme trochu problém je vůbec dostat na nějaký výlet, jediné, co chalupu trumflo bylo koupání a stavby z písku v bývalém kaolínovém lomu.
Moc hezky tam bylo, ubytování přesně podle mých představ. Určitě se tam někdy vrátíme..
Read More

Kávový koutek – upgrade

Chtěla jsem v kuchyni navodit pocit kavárny. Chybí mi kavárny a v našem městě žádná hezká není. Proto si o víkendu ráno na kavárnu hraju. Otevřené police ve mně kavárenskou náladu vyvolávají a tyto vyšly na pár korun, deska 49 Kč a jedna konzolka 40 Kč. Police jsme namontovali a já na ně vystavila popelnicové a blešákové úlovky a pak vše co máme rádi, oblíbené hrnečky, ze kterých pijeme kávu a konvice, do kterých vařím čaj a jsou pro mě tak krásné, že je nechci mít v šuplíku. V ložnici, která s touto policovou zdí sousedí, nám kvůli tomuto „kavárenskému projektu“ spadla obrázková galerie a máme tam tři díry, velké – patina asi.

Potřebovala jsem taky místo pro suvenýry z Budapešti. Takže, když zabloudíte okem nahoru, porcelánový zajíc je z jednoho tamního blešáku, bonbóny od Cukorky, které jsem koupila jen proto, že jsou černobílé, notýsek z Fekete, protože je na něm rozkošný měděný motiv Chemexu. Oko dolů: Jeden naštvaný Ištván. Jméno mu vybral Tomáš a může za to výraz té figurky. Tomovi se při vyslovení jména Ištván vybaví někdo, kdo musí být naštvaný a druhák je to typicky maďarské jméno. A poslední suvenýr je magnetek s názvem mojí nejmilejší ulice. Jmenuje se Královská a prochodila jsem v ní podrážky!

Zbytek kuchyně se už pomaličku rýsuje a hádejte co? Na koupi židlí Dalfred nedošlo. 😀 Celá já! Brzy vám prozradím, na čem nakonec sedíme.

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi