poklonu panu Gottovi. Milovala ho moje babička i maminka, já i  má dcera. Jeho písně znám lépe než české lidové písně... Jsou písně, které si zpívám, když mne bolí duše a když jsem zamilovaná... Když bejval svět, když si osladím kávu nebo když dám dělovou ránu... Skládám neskonalý obdiv k jeho obdivuhodné práci a profesionalitě. Kdysi jsem se s ním dokonce setkala osobně v rámci spolupráce s choreografem profesorem Pavlem Šmokem  a měla jsem tehdy čest jako dvacetiletá holka si s ním podat ruku! Propadla jsem mu však poprvé o mnoho let dřív, a to si pamatuji naprosto přesně, v  roce 1973 v kině v Chrudimi, kde jsem tehdy jako malá holčička viděla  poprvé pohádku Tři oříšky pro Popelku a slyšela krásnou nostalgickou píseň Kdepak ty ptáčku místo máš...  Je mi ctí napsat těchto pár vět. Děkuji Vám Mistře! 
 
Byl jste jedinečný!
 
Vaše Diana navždy!