Na třídních schůzkách jsem si minulý týden vyslechla, že bychom se měli svým dětem více věnovat. A tak jsme je v sobotu vzali do brněnského planetária a na zpáteční cestě koupili síť na pinec. Možná žiju v nějaké zvláštní sociální bublině, ale neznám ve svém okolí nikoho, kdo by děti po příchodu domů odložil k počítači, mobilu nebo tabletu a večer jim pak jen dal pusu na dobrou noc. Myslím si, že i přes všechno to zařizováním a time managementem kolem aktivit dětí (těch organizovaných školou, školkou, městem, kroužky nebo i námi rodiči) se pořád věnujeme dětem hodně. Povídáme si s nimi, hrajeme hry, chodíme ven, občas se zadaří i něco vytvořit. A když je někdy na děti času málo, protože i takové dny jsou a budou, mrzí nás to. Myslím si, že ke své výchově umíme být i kritičtí a neustále se snažíme, aby dětem s námi bylo dobře a nám s nimi taky. Občas se nedaří, ale to k tomu asi patří. Děláme co můžeme, co umíme a jak nejlépe to umíme. A stejně je všude kolem nás neustále slyšet, jak děti zakrňují. Nezakrňují. A budou jednou umět věci, které my si teď ani neumíme představit. Koneckonců bez toho počítače se nejspíš taky neobejdou. Zavazování  tkaniček v éře beztkaničkových bot je mezi tím vším možná docela bezvýznamné. ... Taky vás tahle neustálá kritika tak vytáčí?  
  Pozorování hvězd bylo úžasné, pořad Kouzelný útes sice trochu těžil z jů efektu promítání na kupoli, se scénářem si tvůrci příliš práce nedali. Ale líbilo se nám tam i tak. Sára vydržela více než hodinu sedět v sedačce a Terezka bude mít navždy Kraví horu spojenou se záhadným zmizením rodičů i sester před budovou planetária.  
 
 
Pinec v kuchyni nemá chybu. Konečně využíváme výhodu našeho dlouhého a úzkého domu - a hlavně dlouhého a úzkého stolu. Pokud to u vás doma jen trochu jde, pořiďte si taky v Decathlonu za pár korun síťku. Děti vám pak budou zakrňovat o něco méně.   I na kuželky máme vhodný dům, ale ty zas někdy příště :)