Dnes jsem zjistila, že to jsou dva roky a jeden měsíc a tři dny od mého posledního článku. Vlastně ani nevím, zda jsem za tu dobu nezapomněla už úplně psát

🙂 Ten článek se jmenoval Dům snů a odkaz na něj najdete tady.

Páni! Stalo se toho za tu dobu tolik!!!! Můj a Bertíka život je bohatší o jednu modrookou cácorku Madlenku a život se nám tak zase dostal do zcela nové dimenze. Dostala jsem další velká školení ze zrad od lidí od kterých bych to bývala nikdy nečekala – ostatně, tak se to děje všem, co máme srdce na dlani. Je tam totiž mnohem zranitelnější 🙂 Ale také mnoho skvělých lidí do mého života přibylo. Jsem za ně tolik vděčná, že to nejde popsat. Ta školení ze zklamání byla vážně tvrdá a vlastně kdybych jmenovala jen jedno z nich, už by mi to další nikdo nechtěl věřit 😀 Ale zase si říkám, že už mám třeba vybráno! Alespoň na chvilku, což?

2021

IMG 2938

Když bylo Madlence pár měsíců prodala jsem dům. A protože jsem ještě nevěděla úplně přesně, jak to bude se stavbou mojí ikonické bílé stodoly, přestěhovala jsem se do příjemného a hezkého pronájmu. Mezitím mě nějaká dobrá duše nominovala na Maminku roku (2021) v kategorii Maminka podnikatelka. Rozkoukávala jsem se, nenápadně se poohlížela po novém domově a snila o ICONIOO studiu. V září jsem objevila krásný prostor a v říjnu studio opravdu otevřela! Ach! Opravdu jsem věřila, že se už vše otáčí k lepšímu, že se mi daří uzavírat nepříjemné kapitoly a otevírat nové, krásné čisté.

Těsně před Vánocemi jsem se dozvěděla, že nám nebude prodloužený nájem a že od konce května z nás budou bezdomovci. Začala jsem hledat o to intenzivněji.

2022IMG 2350

Koncem roku 2021 jsem našla domeček, který mě učaroval. Nedělala jsem si iluze a ačkoliv vypadal krásně, bylo mi jasné, že to bude na opravdu zásadní rekonstrukci. Nevím zda to bylo nějaké zatmění smyslů, nebo potřeba si něco dokázat… zkrátka jsem se rozhodla, že do toho půjdu a začala vyřizovat hypotéku. Začátkem roku mě ale na kontrole u lékaře čekal drsný šok a sdělení, že jsem pravděpodobně velmi vážně nemocná a že mě jen tak nepustí domů. Madlence nebyl ani rok, stále jsem kojila a prosila ať mě pustí zařídit alespoň nejnutnější věci. Byla jsem doma tři hodiny, jela zpět, podstoupila další důkladná vyšetření a s informací, že tohle je na specialisty v Praze odjela domů. Bylo úterý. Ve středu jsem jela podepsat kupní smlouvu a hypotéku. Ve čtvrtek jsem nastupovala v Praze. Šla jsem rovnou na sál. Večer jsem si vyškemrala návrat domů…. v podobném duchu se odvíjel celý leden i únor a dodnes nechápu, že jsem dokázala po tolika zákrocích nebýt ani jednu noc mimo domov. Na začátku března jsem dostala klíče od ruiničky a začalo se budovat. Stále jsem čekala na výsledky histologie, ale nějak vnitřně jsem se rozhodla, že na zásadní marodění zkrátka nemám čas. Pan doktor mi řekl, že jsem vážně neuvěřitelný případ a možná mě zařadí do výukových skript 😀

Studio šlo ale pochopitelně na vedlejší kolej a jelikož jsem se opravdu musela v květnu vystěhovat z domu musela jsem část mého života uskladnit i v něm.

Do doby než bude ruinička obyvatelná jsem nám vytvořila nový domov. Maličký, ale náš. Plný krásných věcí, aby tu bylo opravdu doma. Aby tu bylo voňavo, útulno a naše. Jedna z věcí, kterou mě život opravdu naučil, je nedělat provizorní řešení, protože odkládat věci na až jednou může vést k tomu, že se jich nikdy nedočkáme. A věřte mi, že opravdu vím, o čem mluvím.

Ruinička je kapitola sama pro sebe a spíš několik článků…. ke kterým se možná někdy dostanu. Vlastně jsem ji musela pořídit a budovat v nejhorší možnou dobu. Naučila mě hodně, připravila o hodně, ale co mi zůstává stále, je víra v lepší zítřky. Víra ve sluncem zalitou budoucnost, víra v usměvavé tváře mých dětí, víra v laskavost, pokoru a lásku. A přestože teď od časného rána do pozdních hodin stále něco dělám a řeším, vážím si těch nejobyčejnějších chvilek. Vnímám všechny chutě, které mi život nabízí, hořkost zklamání, sladkost radosti, slanost slz, pikantnost nevyzpytatelnosti, kyselost lží zalitou čistou vodou, vůni kávy a jemnost vína. Krásně je na světě.

Krásné dny vám posílám a snad zase někdy… Chcete?

Vaše Zuzka