Už dlouho si říkám, že fotky mých výrobků by potřebovaly nějaký svěží závan. Průběžně mě inspiruje Peťa Oringle, která má fotky úžasné, s náladou, nápadité a pokaždé jiné.
To je samozřejmě vzdálená meta, neb vylepšování mých foto schopností jaksi pokulhává a stále je ve fázi "jednou, až bude více času".
Napadlo mě ale peněženky zabalit s sebou do batohu na nedělní vycházku. Třeba se nějaké to foto místo najde.
Místo se našlo, naše tišnovská Květnice byla zalitá Sluncem, což ale jak jsem zjistila, může být výhoda i nevýhoda. Někdy se ten sníh prostě leskne až moc a stíny nejsou vždy až tak žádoucí. A jak jednoduše a lehce to na fotkách těch, co to umí, vypadá.
Místa, která mi přišla na focení ideální, se nakonec ukázala jako dost nevhodná. Nejdřív se mi nedařilo najít ten správný úhel a pořád jsem měla pocit, že každou chvíli někdo půjde a já budu vypadat jako trubka, co má po lese rozložené peněženky a běhá kolem nich s foťákem.
Nakonec se mi ale pár vhodných míst najít podařilo a s digitálními úlovky a duší v peří jsem mohla peněženky naskládat zpátky do batohu a vyrazit domů.
Překvapivě mě focení venku nakonec bavilo a cestou zpátky už jsem si vyhlížela další místa, kde by to šlo. Jen tu fobii s případných kolemjdoucích si ještě musím nějak vyřešit...
P.S. Peněženky jsou dostupné na obvyklém místě.
