Můj druhý týden v Dublinu. Jsem už asi po čtvrté v jedné a té samé hospodě, kterou jsem si hned po první návštěvě absolutně zamilovala. A ne, není to ta nejprofláklejší červená! Po dvou týdnech jsem jí přezdívala „my second home“, teď jí říkám spíš „my livingroom“. Cítím se zde zkrátka skvěle a uvolněně, protože je tu pokaždé naprosto úžasná atmosféra. Postávám v davu s mou kamarádkou z Peru, v ruce držím už druhou pintu Guinnesse a nadšeně čekám, až si nově příchozí muzikanti naštelují všechen ten svůj „vercajk“ 🙂 Každý den v týdnu se tu prostřídá asi 5 živých kapel a tak si zde můžete během popíjení piva vychutnat nejen tradiční irskou hudbu, ale taky takové ty „profláklé“ hospodské kousky. Jednou zde mají bodhrán, housle a flétnu, podruhé hrají na elektrické kytary a bubnují na kajón. A já si asi poprvé uvědomila, že i když se ty kapely střídají, repertoár je pořád stejný… 

Protože to přišlo znova. Už zase. Tento večer už počtvrté! „What’s in your head, in your head, zombie, zombie, zobie, ie, ie, ie…“

Trochu se teď stydím, že jsem před tím nevěděla, že třeba The Cranberries jsou irská kapela. Až trapně dlouhou dobu jsem se neustále divila, proč zde Zombie hrají pořád dokola, proč pouliční umělci pořád dokola omílají Linger, Dreams a Ode to my family a proč v obchodě neustále slyšíte písničky od U2. Popravdě, než jsem přijela do Irska, z jejich hudby jsem znala jen Enyu a The Dubliners. (Slap me!)
Irové jsou na svoje kulturní dědictví neskutečně hrdí a zejména jejich domácí hudební scéna je pro ně naprosto zásadní cennost. Ano, v hospodách hrají irskou hudbu, protože turisti samozřejmě chtějí v Irsku zažít všechno, co je TYPICKY IRSKÝ. Jenže Irové jejich hudbu milují, a tak by podle mě hráli Zombie i tehdy, když by kvůli turistům „nemuseli“. 

Ovšem kromě těch svých ikonických skladeb milují i světovou klasiku. Stevie Wonder, Bon Jovi, Bob Dylan, No Doubt a nebo Alanis Morissette, jsou zde naprosto na denním pořádku…

Ed Sheeran je zvláštní kapitola. Co já vím, většina Irů ho ne, že nemá ráda, ale NEMŮŽE VYSTÁT. Ed je totiž pro Iry něco, jako „pozér“ a jestli ho někdo MILUJE, tak jsou to hlavně turisti, kteří prahnou po něčem „TYPICAL IRISH“, přičemž netuší, že i když Ed Sheeran na svých koncertech  hrdě mává s irskou vlajkou a zpívá o „Galway girl“, je to ANGLIČAN s irskými kořeny. A Irové Angličany zrovna moc nemusí… 


Tento článek ale není o IRSKÉ hudbě. O té bych ráda napsala jindy. Tentokrát to bude hudbě HOSPODSKÉ. A ta je ne vždy irská.

Můžu vám slíbit, že pokud se vydáte do Dublinu, těmto písničkám se prostě NEVYHNETE. 

A pokud máte v plánu zůstat v Dublinu déle, než třeba jen týden, tak se velice brzo může stát, že se vám tyhle písničky zaryjí pod kůži tak moc, že je budete milovat, budou vám znít v hlavě celý dny a v hospodě se nakonec stanete jedním z těch, kteří stojí v davu a vyřvávají nadšeně slova dané písnišky „by heart“. A to prosím i tehdy, když jste tu písničku původně neměli rádi, nebo dokonce nesnášeli.


PLAYLIST 2018

(Wonderwall zde frčí ale opravdu, opravdu POŘÁD a moc nechápu PROČ 😀 )

….BUDE PRŮBĚŽNĚ DOPLŇOVÁNO….

A nakonec pár video-ochutnávek!