Jak to u nás kvetlo…
… v půli května 2017?
Pravidelní čtenáři blogu už znají mé časosběrné zahradní příspěvky. Už pár let si dokumentuji naši kvetoucí zahradu měsíc po měsíci (někdy i častěji, když se udají významné změny i v rozmezí dvou týdnů :-)).
Baví mě pak zpětně sledovat, kolik se toho během daného roku událo a jak zahrada, založená před pěti lety z malých „prcků“ roste postupně do krásy. A také pak (třeba v zimě) vyhodnocuji a plánuji nové zahradní projekty. Nikdy není hotovo, stále je co zlepšovat, stále přichází nové nápady a stále mě to moc baví (mého muže už méně, má rád věci tak, jak jsou, já naopak změny miluji, obzvláště ty „skokové“, jen k nim občas potřebuji ještě jeden pár šikovných rukou… :-))
Toto je časosběr z poloviny května, týden na to už ale zahrádka opět trochu poskočila, je rychlejší než můj prst na spoušti a schopnost na fotkách zachycené rostliny okomentovat a fotky roztřídit a seskládat, aby byly i pro vnějšího pozorovatele co nejvíc užitečné a inspirující 🙂
Letošní zima i jaro byly do jisté míry specifické. Do naší zahrady přinesly i nějaké ztráty, ale myslím, že jinde jsou na tom hůř, takže si nestěžuji.
Až k zemi mi pomrzly popínavé růže u dvou oblouků v přední části zahrady. To mě asi mrzí nejvíc. Na fotce vpravo nahoře je suché „torzo“ jedné z nich, stále jsem čekala, ale teď už jsem to definitivně vzdala. Na druhou stranu ze spodních partií začíná znovu rašit, takže bude, jen jí trochu potrvá, než doroste rozměrů předchozích let. Druhá je na tom o kousek lépe – některé staré dřevo se sice nesměle, ale přeci jen začalo zelenat. Jedno pozitivum to ale má – krásně se samy zmladily .-)
Ale každou ztrátu vždycky vynahradí nějaká jiná radost. Tento výhled mám nejen v tomto období moc ráda 🙂
Naše nová „La Tour Eiffel“, kterou jsem Vám už představovala, se stala oporou pro popínavky 🙂
Hmyzí domeček už je od jara instalován… no obyvatelé se ale s kufry zatím neženou, asi potřebují víc času. Nu což, chvíli ještě počkám, než vykročím do přírody s transparentem „zimmer frei“ .-)
Původně byl přichycen na silnějším dřevěném hranolku, ale když manžel doplnil stříšku o voděodolnou „nástavbu“ z koupelnových velkoformátových kachliček, domeček poněkud ztěžknul a tak jsme pro jistotu vyztužili i sloupek .-)
Pomalu se začíná rozrůstat bříza s převislou korunou (Betula pendula „Youngii“), podsadbu teď tvoří skupina denivek, vrbin tečkovaných, kosatců sibiřských a nízkých. Nyní jim vlhčí půda v místě vyhovuje, jak se však bude bříza rozrůstat a vezme si svou dávku vody, budu muset přemýšlet o jiném uskupení. Červenolistý keřík je dřišťál otawský „Decora“. Za hmyzím domečkem zatím drobounký sloupovitě rostoucí jilm holandský (Ulmus x hollandica ‚WREDEI‘). Po pravé straně od břízy roste smrk východní (Picea orientalis ‚AUREOSPICATA‘), jednou to bude statný strom, ale roste poměrně pomalu, takže se toho dožijí spíše mé děti 🙂 Jeho rašící žlutozelené výhonky vydrží takto zbarvené velmi dlouho.
Nahlédneme i směrem k „lesnímu“ koutku. Kromě borovice v jeho zadní části zde roste i jeden z našich akátů (Robinia pseudoacacia „Twisty Baby“). Raší docela pozdě, ale už přišel čas i na ně .-) Trvalkovou výsadbu tvoří v zadních částech sadec skvrnitý a sadec konopáč, před nimi pak kyprej vrbice a vrbina tečkovaná, plaménka latnatá, rudbeckie, zápleváky, echinacea, vlčí bob, jako podsadba pod akátem roste skupina host, kapradin, pomněnky bahenní, pomněnkovce, škornice… Přední partie jsou pak zabydleny čistcem velkokvětým, nízkým tužebníkem (Filipendula palmata „Kahome“), každoročně pak sušší přední partie osazuji svíčkovcem Lindheimerovým (růžovokvěté u nás venku nepřezimují), „kopeček“ je osázen rozchodníkovcem nachovým.
Kousek dál od tohoto místa zaujme tmavě červená rostlina – jde rovněž o vrbinu (Lysimachia ciliata ‚FIRECRACKER‘), za ní vykukují pomalu nakvétající okrasné česneky. Zadní partie patří dvěma jehličnanům – smrku pichlavému „Hoopsii“ a jedli plstnatoplodé (Abies lasiocarpa „Compacta“). Mladý stromek na nižším kmínku vysazený v přední části vpravo od nich je javor klen (Acer pseudoplatanus „Brilliantissimum“). Je to takový zahradní chameleon – na jaře raší oranžovorůžově, poté se barva začíná přelévat do žluté a pak přechází do světle zelené. Příjemně to místo oživuje. Pod ním se trochu nekontrolovaně rozrůstá jestřábník oranžový, který mi jednou poslali ze zahradnictví omylem místo několika rostlin objednaných zápleváků 🙂 Ale vzala jsem jej na milost a mezi něj letos místo echinaceí a zápleváků vysadila okrasnou trávu (Deschampsia caespitosa).
Má malá „prérie“ – zatím trochu nesměle vykukuje na svět. Však ale ještě přijde její čas .-) Rostou zde krásnoočko přeslenité, svíčkovec Lindheimerův , juka vláknitá, echinacea, záplevák, zakrslý zlatobýl (Solidago ‚LAURIN‘)… zadní partie patří svídě bílé, tavole kalinolisté „Red Baron“, arónii a rakytníku. Před rakytníkem roste také zimolez kamčatský s rybízem .-)
Mám ráda zahradní keramiku a zdobím jí, co se dá, i nádrž na dešťovou vodu 🙂 Krásný kytičkový květináč mám od Lavender.
To už jsme ve východní části zahrady.
Podrost dalšího našeho akátu (Robinia pseudoacacia „Umbraculifera“ tvoří právě kvetoucí kuklík šarlatový, kakost himalájský či kalina řasnatá „Mariesii“.
Kaliny se u nás těší velké oblibě. Na protější straně tak roste další z nich – kalina obecná „Roseum“. Letos dostává pořádně zabrat od mšic.
Ty mě letos na jaře vůbec hodně trápí. Objevila jsem je už velmi brzy na jaře. Nejvíc trápí naše kaliny (ať už jde o vrásčitolistou, obecnou či Carlesiovu, japonská jim naštěstí nechutná) a také pustoryl, který na ně hodně trpívá. Nasadila jsem kopřivovou kúru – výluh z kopřivy, kterým k večeru či během zamračených dnů postřikovačem stříkám celou rostlinu. Zabírá, ale je třeba postříkat důkladně celý keř a opakovat kúru s odstupem času několikrát. Kopřiva nejen pomáhá proti mšicím a mravencům, kteří si je na keřích či stromech „chovají“, ale současně působí jako listové hnojivo a rostlinu celkově posílí.
A ještě jeden výhled na akát a jeho společnost s větším odstupem .-) Odhaluje i zakrslý šeřík Meyerův „Palibin“ vpravo od kaliny, žlutozeleně zbarvený dřišťál Thunbergův „Maria“ a jeřáb (Sorbus „Autumn Spire“), který jim spolu s tavolníkem Van Houtteovým „hlídá záda“ 🙂
Po jeho levé straně je vidět zatím neolistěnou ruj vlasatou. Pod kůrou jsou sice větvičky zelené, což je dobré znamení, ale jinak žádné známky toho, že by se letos chtěla olistit… 🙁
Pohled na zahradu zvenčí 🙂 Letos přibyly dva sloupky a natažená síť mezi nimi, abychom se po letech opět mohli pustit s mužem do badmintonových zápasů, případně dalších her, které umí zpříjemnit pobyt na zahradě 🙂
Kalina obecná „Roseum“ z opačné strany – od oblouku.
Její podrost tvoří především levandule a spolu s nimi pak krásnoočka přeslenitá, hvězdnice chlumní, okrasné česneky, mák východní…
Pokud jde o levandule, hodně jsem letos váhala, co s nimi. Nakonec jsem se rozhodla riskovat a pokusila se je silně zmladit, ačkoliv se to obecně příliš nedoporučuje, protože levandule obráží ze starého dřeva velmi neochotně. Zevnitř levandule však začaly samy od sebe růst mladé výhonky, využila jsem toho a všechno dřevo nad nimi nemilosrdně vystříhala. S odstupem času (necelé dva týdny) to vypadá velmi nadějně. Výhonky díky zásahu mají dostatek světla a přibylo mnoho dalších, těším se tak, že zakvetou, i když v o něco menších polštářích než v předchozích letech 🙂
Máme také kohouta. Živého bych asi na zahradě nesnesla, ale tento plecháč mi padl do oka 🙂 Pod ním se rozprostírá malé vřesoviště s vřesy a vřesovci, rododendrony, azalkou, borůvkami chocholičnatými, kručinkou lydijsou či barvířskou…. a taky vrbičkou (Salix integra „Hakuro Nishiki“). Tu je třeba od mladého stromečku nemilosrdně řezat „na babku“, aby byla krásně hustá.
Když jsem včera procházela kolem vřesoviště, zjistila jsem, že rododendrony i azalka pomalu začínají nakvétat, ale záplavy květů, tak jako loni, se letos nedočkám 🙁 Hojně nasazené květní pupeny pomrzly, kvetou tak jen zespodu…
Na frak dostal také stálezelený zimolez kloboukatý, který roste nedaleko odtud. Musela jsem jej hodně vystříhat, vrchní části keře byly celé zničené. Ale věřím, že bude brzy zase fit, jen si musím chvíli počkat…
Okraj vřesoviště zdobí japonský javor (Acer palmatum „Dissectum Garnet“).
To je on… mého srdce šampion :-))
Převislá koruna patří moruši (Morus alba „Pendula“), raší až v těchto dnech.
A to už jsme v severozápadní části zahrady. Suchou zídku téměř celou porostly skalničky – tařička, čistec vlnatý či rožec. V horních partiích rostou tulipány, ale také okrasné trávy – třeba dochan psárkovitý .-) Severní část parcely chrání nejen od pohledů chodců, kteří si přes pole za námi krátí cestu, ale také od studených větrů, které ze severu často vanou, budovaný živý plot ze smrku.
Jabloň vysazenou před smrky letos nově v „podpalubí“ zabydlela minilavička – o desky jsem se postarala sama, nožky zajistil můj muž. A překvapil. Myslela jsem, že jsem největší recyklátor naší domácnosti, ale tímhle mě vážně dostal :-))
K výrobě nožek použil kmen našeho vánočního stromečku. Došlo tak vlastně k dvojí recyklaci. Nejprve jsme o „špičku“ smrku, který přerostl (ta „špička“ totiž měla dobré tři metry .-)), ulevili před Vánocemi sousedovi, když jsme ji „vysadili“ a zaklínovali do zahrady naproti jižního prosklení.
A na jaře, když jsme větvičky zlikvidovali a zůstal pouze holý kmen, muž recykloval znovu .-)
Na lavičce stojí keramický květináček se svíčkovcem a přibude ještě jeden keramický kousek – sedící postavička 🙂
Na stromě pak visí keramický ptáček, stejný jsem zavěsila i na náš poslední zahradní oblouk. Zvláštní je, že růže v této severní části zahrady bez problému přezimovaly, ačkoliv jsou mladší. Možná ty druhé vážně potřebovaly radikálně zmladit :-))
A ještě jednou jabloň i s detailem keramického ptáka a plaménkem, který jsem si k jabloni vysadila jako popínavku… brzy zakvete .-)
Kousek od jabloně, na níž jsme před chvílí koukali, jsem vytvořila ještě jeden menší záhon. Až traviny v jeho zadní části povyrostou, nenápadně odcloní výhled na naší domovní čističku .-)
Červený plůtek jsem již zmiňovala, nyní pohled od jabloně u třetího oblouku .-)
A jsme na terase. Ptáčky nechováme, místo nich do klece zavírám balkónovky. Nejraději fuchsie. Větrník jsem si chtěla vyrobit už hodně dlouho. Nakonec mne však předběhla naše Viki 🙂
Balkónovky v závěsných květináčích pěkně rostou, ačkoliv jsou vysazeny jen chvíli. U nás je pro jižní expozici osvědčenou variantou „babiččin“ muškát (Pelargonium zonale), bělokvětá bakopa a vějířovka.
A ještě něco od kotce, momentálně nevyužívaného (ale snad brzy opět zabydleného). Na kapradiny bych mohla koukat hodiny 🙂
Tady s panašovaným listem svídy bílé „Sibirica Variegata“ a sasanky.
Jak jste na tom na svých zahradách vy?
Krásné dny
A.
Přečtěte si více
