je jak jinak než divadelní a zároveň mile sváteční, podsvícené lucernami a nasvíceným vánočním stromem a Stavovským divadlem.

Pár zajímavostí či postřehů… Balet Malá mořská víla Vás jednoduše a zcela výstižně “strhne”. Je jedno, jestli jste dítě nebo dospělý, protože taneční příběh je uchopitelný, zcela pohybově srozumitelný, geniálně jednoduchý, maximálně technicky náročný, zajímavý po vizuální stránce, příjemně jednoduše barevný a scénicky nápaditý.  Ačkoliv jste Andersena  třeba nikdy nečetli zjistíte, že ten smutný příběh o lásce vodní víly, která obětuje svůj jedinečný hlas a stane se němou jenom proto, aby mohla být na blízku milovanému princi, znáte vlastně moc dobře. Toto čtvrté adventní zastavení však není jen divadelní. Je možná též nesmělou  úvahou o světle. O světle, které je pro náš život tak důležité, často nás provází na každém kroku a které má různé podoby. Je možná též i o světle betlémském, které bude zdobit některé naše příbytky o druhé adventní neděli, které putuje tisíce kilometrů a které je symbolem naděje pro mnohé.  Je možná i o světle, které voní esencemi, osvětluje temné kouty velkých měst, aby zde bylo dobře vidět na možné problémy. O světle, které svítí v očích našich dětí, jejichž oči se nemohou odtrhnout od nasvícených stromů na náměstí obcí a měst.