je hnusně “počasově”, ale mile švestkově a “koláčově”… tak dobrou chuť…

 

 

Opravdu jednoduchý recept naleznete zde: Švestkový koláč, na kole kolem Labe aneb loučím se definitivně se štítkem léto
Koláč peču opakovaně, protože je velmi jednoduchý a chutný. Jsem vyznavačem rychlého vaření, což si pozorný čtenář jistě všiml…tak proto…
I když těsto nevypadá na pohled až tak úžasně, velká vrstva sladkých švestek nakrájených na dílky, prolínajících se s těstem, pečící se a pouštějící nezaměnitelnou švestkovou šťávu do těsta, udělá ze základního korpusu úžasný, lahodný a  jemný pečený koláč, jehož příprava a pečení zabere se vším všudy 40 minut. Místo švestek lze použit i jiné druhy ovoce, třeba meruňky či vypeckované višně nebo borůvky. Když je upečeno, lehce zapráším koláč moučkovým cukrem a naráz se ocitám v Paříži, a vím proč!
S podzimem se snoubí má další láska. Je to láska poetická, velká, divadelní.

 S dcerou hledáme nápis na Hynaisově oponě Národ sobě! Hledíme z druhé galerie z 1.řady dolů a dcera počítá členy orchestru. Napočítala jich 40 i s panem dirigentem. Zajímá ji, co znamená sekce dechových nástrojů, ukazuji pozouny, klarinety, trubky, příčné flétny, vlevo pak harfu, načež se stmívá, lidé tleskají, pan dirigent zvedá taktovku a krásná hudba Ludviga Minkuse nás přenese do doby romantismu a my sledujeme příběh nenaplněné lásky, zrady, přeludů a snů z exotického prostředí indického chrámu
balet La Bayadére. 
O přestávce se ocitáme shodou okolností skoro na střeše Národního divadla, těsně u obrovských trig a múz, a já si připadám “takhle” malá a dcera chce tančit, a tak si tančí… Tak to jsou přesně ty pocity, které jsou nezaměnitelné, a které nás spojují a dělí zároveň. Také bych chtěla tančit ale… netančím a jen v úžasu hledím na pražská panoramata… 

Kolem nás se děje každou minutu mnoho věcí. Vážím si toho, že v relativním klidu můžeme prožívat prostá krásna a v klidu se poté vrátit domů…protože…

ps: manžel mi právě volal, že letí z Anglie domů zpět, že je ok, letadlo nebude mít zpoždění, celý Londýn však stojí, všude v ulicích jsou policisté…
(článek jsem psala již minulý týden, ale myslím, že jeho aktuálnost je trvalá, zatím)