Vy, kteří mě sledujete na instagramu  už víte, jak se mi ten život zase úplně převrátil a kolik změn se událo a ještě uděje…. nu co, trošku jsem tušila, že ta moje 39 bude jízda, ale že až taková…?! 🙂

Někdy se musíme umět rozloučit i s tím co milujeme, abychom mohli jít dál…. ale to co milujeme, zůstává navždycky v našem srdci.

Jedním ze zcela zásadních rozhodnutí, o kterém jsem tušila že musí nastat a ostatně jsem o něm mluvila i v podcastu u Kristýnky (najdete tu) bylo, co dál s chaloupkou. Chaloupka byla moje absolutní srdcovka, moje místo, kus mé duše. Zažila toho s námi holka moc, jenomže udržet ji natož zvelebovat bylo čím dál náročnější, jela jsem tam tak dvakrát do měsíce, vždy tam popracovala a načerpala sílu, ale k tomu abych to tam mohla posunout dál, nebyl ani čas, ani peníze ani nic víc…. a pak když přišla karanténa a tyhle věci kolem, často mě přepadaly myšlenky na to, kolik lidí s dětmi musí být zavřeno v bytě a kolik lidí by bylo za takovou chaloupku šťastných. Nu a rozhodla jsem se. Zásadní rozhodnutí bývají velmi těžká, ale zároveň s sebou přináší velkou úlevu. Tenhle krok mi navíc umožnil vydat se novým směrem. Směrem k domu mých snů.

Každý konec s sebou přináší nový začátek.

Vždycky jsem inklinovala více k záchraně starých domečků, protože staré domy mívají staré zahrady, mají svého ducha, mají přidanou hodnotu, kterou má málokterý pozemek. Nicméně také ze svých mnohaletých zkušeností vím, že rekonstrukce si žádají své a zkrátka na to jsem si už sama bez správného parťáka netroufla. Po vhodném pozemku jsem pokukovala už delší dobu, ale často jsem na něj nedosáhla finančně a i v jeho hledání jsem musela najít kompromis mezi srdcem a rozumem. Někdy o tom určitě napíšu více. Pro tuto chvíli napíši jen to, že jsem vhodný pozemek našla a teď už si sním o domě, který na něm bude stát….

A jaký dům to bude? Konkrétní půdorysy zatím nečekejte, ale co vím zcela jistě, je, že bude:

Plný světla a slunce.

Plný dřeva a přírodních materiálů.

Plný květin v květináčích i ve vázách.

Plný starých i nových věcí.

Obklopený zarostlou zahradou ala řízená divočina s ovocnými stromy (alespoň jednou jabloní) a taky tam bude cedr a když bůh dá i jezírko 🙂

Bude v něm útulno. V zimě teplo v létě chládek.

Na okně budou sedat kočky a venku štěkat pes (nebo dva).

Na zápraží bude dost místa, aby se tam dal sníst chleba s máslem a nebo čerstvé jablíčko (z naší jabloně)

Bude to tam vonět čerstvě upečenýma koláčema a všudypřítomnými květinami.

A hlavně bude ten dům plný lásky a smíchu mých dětí. Bertík bude velký brácha a bude té malé cácorce s doširoka otevřenýma očima pomáhat poznávat svět.

A jestli se ptáte, zda se bojím, jak to zvládnu, tak nebojím, snění mi vždycky šlo a navíc nejsem sama, mámy přece nikdy nejsou samy. A já hlavně nebudu stavět dům snů, já budu stavět DOMOV a navíc jsem ke spolupráci na jeho tvorbě oslovila ty nejlepší z nejlepších studio 22:22 architekti.

Posílám krásné dny i přes tuhle náročnou dobu a velké objetí a těšení na lepší zítřky.

Vaše Zuzka

 

 

Zdroj fotografii: pinterest, autorka

 

 

The post Dům snů appeared first on Iconioo.cz.