Srdečné pozdravy po malé odmlce!

Jaképak výmluvy, jednoduše jsem měla tvůrčí krizi a potřebovala jsem pauzu od mého druhého (online)  života. Projevilo se to i na mém Instagramu, kde jsem také méně sdílela, ale především zde na blogu. Ale už jsem zpět!

O počasí nebudu psát, i když mne štve. A značně se to projevuje i na mé náladě. Ale přírodě se daří. A to je dobře. A meteorologové nám slibují zlepšení, tak uvidíme.

Horší to je se světlem na focení. Já jsem tentokrát použila jiný foťák než obvykle – manželův Canon EOS 600D místo mé oblíbené stovečky (Canon EOS 100D) a nezkontrolovala jsem si nastavení. Což byla chyba! Neplánovaně jsem tak fotila na velmi vysoké ISO (ISO 3200) a na fotkách mám všude mega zrno, odborně řečeno šum. Čim vyšší citlivost ISO totiž nastavíte, tím se šum násobí. OMG!

Tady mne na malou chvíli sluníčko podpořilo. Nicméně je vhodné, nemít citlivost ISO nastavené na režim Auto. Jinak se může stát, že se váš foťák lidově řečeno „zblázní“ a vypočítá si citlivost ISO a čas expozice podle svého vlastního algoritmu a s výsledkem pak nemusíte být spokojeni. Stále hovořím o focení v interiéru.

Přestože jsem tentokrát nepoužila stativ, ale fotila takříkajíc „z ruky“, mám všechny fotografie docela ostré. Nebude to ale tím, že by se mi snad na stará kolena přestali klepat ruce (a bude hůř :-D). Opět totiž zapracovala automatika, a tak vyšší citlivost ISO nepotřebovala tak dlouhý čas expozice (neboli závěrky), jako když fotím při citlivosti ISO 100. Na většině fotografií tak byl výsledný čas expozice 1/160 nebo 1/200 sekundy.

Výsledek je tedy takový, že fotky vypadají přirozeně, jsou relativně ostré i bez stativu, ale mají již hraničně přijatelný šum. Ve focení v interiéru je proto nejlepší fotit raději s nižší citlivostí – ISO 100 či ISO 200, ale ze stativu, jelikož se značně prodlouží čas expozice, klidně i na 1/6 sekundy. A to už je sakra dlouho! Fotografie by byly následně všechny rozmazané. A to nechceme.
Trojici parametrů pak uzavírá clonové číslo. Ale o tom zase někdy příště.

Tak brzy na viděnou, přátelé!
Lucie