alespoň venku. Výhledy z okna byly v tomto týdnu dechberoucí. Takto ojíněné stromy a keře, ale i ploty, prostě vše, jsem v nížině neviděla už dlouho.

Je nádherně…

 

Je nádherně…

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

My jsme doma s Barunkou, viry se jí drží, dokonce jsme v týdnu jeli večer na pohotovost. Jak jsem byla ráda, že tato služba existuje. Večer si začala stěžovat na bolavé oušku, chvíli jsme váhali, zda nejde o její další lež, protože se to nejdříve měnilo každých pět minut, ale když už pak chtěla nějaké léky na ouško a dobrovolně, bylo mi to jasné. Vyrážely jsme kolem deváté večer a po půle už byly zase zpět. Tyhle večerní výjezdy totiž mají výhodu v tom, že cesty jsou volné, provoz téměř žádný, v centru města už blikají semafory, takže jedete-li po hlavní, nečekáte, parkoviště jsou volná, a to je v Mladé Boleslavi co říct, i fronty u doktora odpadají.

Takže vitamínujeme, odpočíváme a doufáme v naprosté uzdravení, i když lépe už je.

Manžel dovezl bednu pomerančů, tudíž i odšťavnňujeme. Musíme si hledat nějaká pozitiva v naší situaci. I když,  když jsem jela z pohotovosti domů, říkala jsem si, že vlastně nejde o žádnou katastrofu, jet na jiné oddělení, mohlo by být mnohem hůř, ale po cestě tam jsem měla žaludek pěkně sevřený. Nemám to ráda:-(.

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

 

Je nádherně…

Užijte si víkend a zdraví všem.

Je nádherně…