Tak co, skočila už na Vás podzimní nálada?
Na mě ano.
Největší radost by z ní určitě měla paní Ilonka Csáková notující:
„…jen růžová to může být! „.
Obvykle můj podzim bývá zabarven do zemitých barev, tentokrát jsem jej však vítala v odstínech růžové. Může za to růžový květ Statice, který jsem si pořídila na farmářských trzích u nás v Karlíně, a který mi během víkendu, kdy jsme poletovali mimo domov, oschnul do krásy. K narozeninám jsem během toho poletujícího víkendu dostala polštář, a hádejte, jakou má barvu? A tak bylo v mžiku zaděláno na růžovou dvojku.
Podzim se záchvěvy zbytku léta, takovou náladu nám ta naše růžová dvojka teď vaří v obýváku. Když se slunce opře do oken, nabírají ty letní záchvěvy na intenzitě, venku už však ve vzduchu jisto-jistě všichni cítíme, že je létu konec. Listí začíná šepotat po nohama, vítr dokáže štípat za krkem a tma se připlíží každý den o něco dříve. Dávám tomu ještě tak 2 týdny, než nám na dveře zaklepe období, během kterého považuji za nejefektivnější schovat se pod deku s horkým čajem, poctivou polévkou, a poslouchat Coldplay. Statici ve váze pak vyměním za šípky, kaštany a dýni, a lenivou náladu nechám nafouknout do rozměrů nekonečna. Tenhle můj malý podzimní rituál je už několik let stejný a nejradši jej má můj manžel. Je to totiž jediné období v roce, kdy vydržím sedět půl hodiny na zadku, aniž bych se netrpělivě vrtěla, a přemýšlela, co všechno jsem za tu dobu mohla udělat…
A tak díky, podzimní únavo, že jsem alespoň na chvíli poklidnou ženou, na kterou se můj muž koncem léta TOLIK těší!
Krásné podzimní dny Vám všem.
A více poklidných manželek. 🙂
K.
