… ptal se mě muž, jestli šiju krtečkovi kalhoty 🙂

Kalhoty ne, ale kapsář na nezbytnou výbavu každého malého lékaře a zubaře .-) Bude viset v naší mateřské školce .-) 



Na pořad dne nakonec přišel předposlední den loňského roku.

“Záda” kapsáře, stejně jako přední část všech kapes, jsem zpevnila textilní výztuží. Aby kapsář pěkně držel a kapsy se neprověšovaly. Kapsy jsou řešené jako “hluboké”, aby v nich bylo dostatek místa na všechno příslušenství.

Část materiálu (na “záda” kapsáře) byla kupovaná. Na čelní straně kapes jsem ale recyklovala menší kousky látek, které jsem dostala k využití ze školky. Protože byly v jemných pastelových barvách, trochu jsem je rozveselila ozdobnými proužky z puntíkovaných a proužkovaných látek ze svých zásob. Podobně i boční díly kapes.

Ta kombinace jemného a veselého se mi moc líbí. Kdybych všechny látky vybírala sama, sáhla bych asi podvědomě po pestřejších barvách. Někdy ale stojí za to vybočit ze zajetých kolejí .-)

Když jsem s Viki stříhala materiál na jednotlivé části kapsáře, říkala jsem jí, že toto je ta nejnáročnější (a pro mě nejméně zajímavá) fáze. Že samotné sešívání už je čirá radost a nic než radost. No…, když jsem to celé monstrum dostala pod patku šicího stroje, už jsem si to nemyslela 🙂  

Když jsem před pár lety šila kapsáře poprvé (a naposledy) pro Viki a pak Jiříčka, zapřísahala jsem se, že se v šití do budoucna soustředím jen na “maloobjemové” věci. Mnoho hmoty mě u šicího stroje znervózňovalo. Ale člověk někdy míní a čas mění .-)

Každopádně mám z kapsáře radost – tak snad splní očekávání i ve školce.

Krásné první dny nového roku

A.