Už před časem jsem slibovala článek o naší miniaturní koupelně. Jako u mě většinou, zaseklo se to na fotkách. Chce to čas, dobré světlo… a ideálně uklizeno u nás doma taky furt není, co Vám budu nalhávat :-D. Takže až teď. Světlo tedy také není optimální. A můj foťák trochu mizerný. Ale sladit všechny ideální podmínky dohromady by se mi asi nepovedlo nikdy. Snad mi odpustíte…

Ono v podstatě není moc o čem vypravovat ;-). Když máte k dispozici takřka panelákový prostor o rozměru 1.75×1.8m (a to ta původní koupelna byla ještě o 30cm kratší!), nemůžete si toho vymýšlet bůhví kolik. My tam potřebovali dostat: vanu, sprchu, umyvadlo, pračku, radiátor, prádelní koš a nějaké ty úložné prostory. I tak je toho víc než dost. Ale vešlo se vše! Také díky dveřím do stavebního pouzdra. Jinak bychom se tam zřejmě ani nehnuli…
Bylo to tedy o bourání příček, jejich novém vystavění na jiném místě a také o dispozičních úpravách, které umožnily tam vše dostat podle potřeby a vytvořit i výklenky pro ukládání. Vana je nyní na celou šířku místnosti a díky zástěně se v ní dá i pohodlně sprchovat. Pravda, sprchu využíváme mnohem častěji (ale o možnost relaxace jsem prostě nechtěla přijít a navíc samostatný sprcháč by zabral zbytečně moc místa). Vedle ní se vešlo umyvadlo a ten nejmenší radiátor, který měl potřebný výkon. Variantu žebřík jsme rovnou vzdali. Na opačné straně je místo pro pračku (v současnosti mini verzi, ale vejde se i standardní) a vlevo vedle ní prostor, který jsem si ukousla pro vestavnou skříňku do haly. Vstupní prostor bytu  byl totiž tak malý, že tu úložiště naprosto chybělo, a navíc širší a méně hluboká police je lepší, než kdyby to bylo obráceně – tedy v koupelně). Dáváme tam vysavač, kbelíky, čističe, boty… zkrátka skříňka pro všechno! O ní zas někdy příště.

Samotné úložné prostory v koupelně jsou řešeny zavěšenou formou, a to v poměru cena:výkon. Nad umyvadlem je veliká vestavěná skříň na míru, na celou šířku a výšku, a kvůli optickému zvětšení prostoru je celá pokrytá zrcadlem. Uvnitř je veškerá kosmetika, fén, bižu, léky… Udělalo to velkou službu, takže investice se opravdu vyplatila. Naproti tomu na druhé straně, nad pračku, se nám v potřebném rozměru podařila sehnat skříňka z Ikea, která na ručníky a prádlo bohatě postačuje. Do mini koupelničky jsme nakonec vměstnali i pár háčků na ručníky a tolik potřebný prádelní koš aneb miluji éru vaků a pytlů. Ten náš je opět z Ikea a je schovaný pod dubovou deskou, která slouží na odložení oblečení a ručníků. Uznávám, že by se mi líbil vak s méně divokým vzorem, přecejen k té výrazné podlaze už je to trochu moc, ale zatím tedy takto a až seženu jiný a lepší, nahradím ho 🙂

Po stránce designu jsem minimalista, to už víte. Koupelna je celá bílá, neboť bílá je nadčasová. Neokouká se. Neomrzí. Malá koupelna potřebuje pocitové odlehčení. Ale aby to nebylo úplně strohé, zas je tam ta naše retro dlažba. Jako v celém domě. A troška toho dubu na zahřátí. Trvala jsem na tom, aby dub byl opravdu dubový, žádné imitace, takže deska je uříznutá ze spárovky a v našem domě ji najdete na několika místech.
No a na závěr dva milé detaily. Jedním z nich je výklenek nad vanou, který jsem si moc přála a díky lokálnímu zúžení zdi bylo možné ho celkem bez problému vytvořit. Jsem z něj nadšená. Nejen, že mě baví vizuálně, ale taky ten skvělý pocit, když máte vanu umytou během chviličky, aniž byste museli zvedat milion krámů, které si většina lidí na okraj vany tak ráda “vystavuje”. Já tento “vizuální smog” strašně nemám ráda a navíc už tak malou koupelnu by zbytečně zaskládal a zmenšil ještě víc. Takto je všechno pěkně schované ve skříňkách a to málo, co tam zbylo, si prostě po nákupu přelejeme (ano, já přeleju – manželovi je to samozřejmě fuk ;-)) do hezkých lahviček a vypadá to stále uklizeně.
Druhý detail vznikl jako z nouze ctnost. Takové moje malé odkladiště bižuterie. A proč tam je? No tak schválně, zkuste si tipnout! Ano, pokud jste architekt, nebo detailista, pak vám jistě neuniklo, že spáry obkladaček jsou na střed umyvadla a spáry dvířek skříňky jsou o polovinu posunuty, aby člověk neměl rozpůlený obličej, když si čistí zuby. No a ta krajní sekce, to je vlastně takový kousek, s kterým už jsem nevěděla, co spáchat. Takže jsem tam vrazila háčky! Pokud jste normální smrtelník, tak si asi myslíte, že jsem magor. No, víte, architekti, to jsou prostě takoví zvláštní lidi 😀 Ale ty háčky jsou vážně fajn!…

Takže tolik k naší mini lázni. Jak jsem z ní původně byla nešťastná (“bože, opravdu jen tři metry??? A už do konce života?”), tak teď ji naprosto miluju a už bych jinou nechtěla (“ta podlaha je setřená za půl minuty a celá koupelna uklizená za deset. Jupííí!”). A navíc – ten výhled z okna je prostě oblažující. Červené střechy okolních domů, zahrada a za ní pole, které vypadá v každém období jinak. Jsem spokojená!