Dnes vám ukážu místnost, kam se jen tak někdo nedostane. Je ukryta v podkroví za koupelnou. Vznikla při rekonstrukci půdy rozdělením podkrovního prostoru na koupelnu a tuto zášívárnu. Proč zašívárnu? Jednak tady šiju a jednak se tady můžu zašít.

Tento prostor, ačkoli nevelký, plní mnoho fukcí.

Jak už bylo řečeno, občas tady šiju. Výhodou je, že můžu nechat práci roztahanou a podle potřeby se k ní vracet. Žehlicí prkno vedle šicího stroje by ocenila nejedna švadlenka. Navíc denní světlo z okýnka přímo za strojem mi pomáhá na práci dobře vidět. Večer nešiju, protože při umělém osvětlení už hůř vidím.

V zimě zde suším prádlo na  šňůrách natažených po šikmým stropem. Dvě okénka jsou výhodou, protože vzduch pěkně proudí a odvádí vlhkost. 

Usušené prádlo nemusím nikam nosit, tady ho i vyžehlím. Zase poslouží okýnko za prknem, kudy odchází pára od žehličky. Žehlení je pro mě relaxace, proto i rádio je tady nezbytné. 

Další funkcí je skladování bot. Strarý botník a regálek pojmou všechny boty, které zrovna nejsou používané. Koš s modrým poklopen zase slouží k ukládání látek a dalších věci na šití.

Vedle posuvných dveří do koupelny je ještě skříňka s košem na špinavé prádlo.

Jak je vidět, vybavení je hodně různorodé, ale není vybrané náhodně. Použila jsem pár věcí, které mi zbyly po babičce a z nostalgie jsem je nechtěla vyhodit. Zvolila jsem si barevnou paletu a podle ní renovovala. Vyšla jsem z potahu žehlícího prkna.

a tyto barvy pak použila i na regálek a botník.

Kromě regálku a botníku mám tady ze zděděných věcí ještě štokrle k šicímu stroji a prádelní koš, které také prošli renovací.

A jako bonus při žehlení je stále se měnící pohled z okna do zahrady. Mimochodem letošní jaro květy na stromech opravdu nešetří.