Kamera je nainstalovaná v lesní oblasti poblíž vesnice Väätsa v okrese Järva v Estonsku.
V uplynulém roce zde bylo vidět velké množství hnědých medvědů.
Kromě hnědých medvědů lze na louce spatřit jeleny, psíky mývalovité, lišky obecné, losy a srnčí zvěř. Mezi vzácné návštěvníky krajiny patří vlk, rys ostrovid, vydra říční, norek a divočák.
Psík mývalovitý
Psík mývalovitý je středně velká šelma o délce 60 centimetrů. Tvarem těla se hodně podobá mývalovi, jehož připomíná i černá maska v obličeji. Ocas je poměrně dosti krátký, měří asi 15 centimetrů. Při běhu vzbuzuje psík mývalovitý dojem, jako by se pohyboval přikrčený. Způsobují to jeho poměrně krátké, tenké nohy. Ani uši nemají typický psí tvar, jsou dosti malé a téměř mizí v husté, dlouhé a hnědošedě zbarvené srsti.
Původní oblast rozšíření se nachází ve východní Asii, zejména v Japonsku, Koreji a na východní Sibiři. V průběhu 20. století byl pro svou cennou kožešinu opakovaně (ve 30. a znovu v 60. letech) vysazen na území evropského Ruska. Odtud se postupně nekontrolovaně šíří na západ do Evropy. Roku 1955 byl pozorován na Slovensku, později pronikl do Česka, Německa a Polska. V řadě zemí (včetně České republiky) je veden jako invazní druh. Jeho biotopem jsou mokřady a lesy v okolí vodních toků, ale např. v Japonsku se stává synantropním druhem, schopným žít i ve velkoměstech (včetně Tokia). Psík mývalovitý se živí různorodou potravou – hmyzem, slimáky, žábami, ještěrkami, drobnými savci a ptáky. Na podzim sbírají i nejrůznější lesní plody. Avšak stinnou stránkou jejich působení v přírodě je, že velmi snižují i stavy zvěře, která je rovněž předmětem zájmu myslivců. Největší škody působí psíci mývalovití na vejcích a mláďatech bažantů, tetřevů, tetřívků, kachen a jiných druhů.
Psík mývalovitý je aktivní v noci, den přespává v noře, kterou si sám vyhrabává, ale častěji využívá opuštěné nory jiných živočichů. Psík mývalovitý je jediná psovitá šelma, která přespává zimu, podobně jako medvěd nebo jezevec (v Česku od prosince do počátku března). V jižních oblastech svého rozšíření (Japonsko kromě ostrova Hokkaidó, Korea) zimu nepřespává. Psík mývalovitý je výrazně samotářský živočich. Své teritorium si značkuje močí a páchnoucími výměšky řitních žláz. Méně výrazná je hlasová komunikace. Jedná se o tiché zvíře. Ozývá se vrčením a kvikáním, hlavně je-li ohrožen nebo chycen, nedokáže štěkat.
Psík mývalovitý má v oblibě vlhká místa poblíž vodních toků a nádrží. Žije v párech a vyhrabává si společnou noru. Páří se v březnu až dubnu a po 63denní březosti vrhá samice 5 až 8, často i 12 mláďat. Ve 12 až 14 dnech se jim otevírají oči, samice je asi 1 měsíc kojí a ve třech až čtyřech měsících jsou již samostatná. Mohou se dožít až 11 let.
Psík mývalovitý, hlavně jeho mláďata, jsou oblíbenou potravou mnoha větších šelem. Loví je vlk, rys ostrovid, liška obecná i charza žlutohrdlá, z ptáků orel skalní a výr velký. Pronásleduje je také člověk, a to pro kvalitní kožešinu, v Asii i pro maso.
Online přenos
Videozáznamy:
Dva psíci na paloučku
Dva psíci mývalovití
Pět psíků mývalovitých
Zdroj: Wikipedie, videozáznamy Fleur
